Neurologové vysvětlují, že když člověk píše rukou, výborně si procvičuje nejenom prsty, ale taky spojení mozku s nimi, a tím mu vlastně stoupá inteligence, kterou je schopen používat. Psychologové zase připomínají, že ruční psaní je vlastně terapie. Zatímco bušením do klávesnice na počítači nebo do displeje mobilu jen bez rozmýšlení vrháme slova někam do větru, při psaní na papír o nich přemýšlíme. Právě proto, že to jde mnohem pomaleji. Zároveň si přitom uvědomujeme, že co je psáno, to je dáno – opravdu to nejde jen tak lehce smazat, jako když se jedinou klávesou lehce smažou celé bloky textu v „kompu“.
Psaní je zastavení, pomalý dech, soustředění na okamžik, kdy musíte stvořit vlastní rukou písmeno jako umělecké dílo. I to nejdrápavější psaní, za které dostane dítě ve škole pětku, má přece blíž k umění než nějaké sázení písmen za sebe v počítači.
Krásné psaní
Tohle umění není nic nového, říká se mu kaligrafie nebo krasopis. Ne že by to bylo úplně to samé, ale ono se to tak motá dohromady, že se tím nemusíme trápit. V podstatě je krasopis to, co dělali všichni běžní evropští písaři a ještě třeba prababičky, když se učily opravdu důsledně krásně psát. Kaligrafie znamená sice v překladu totéž, ale obvykle se tím myslí ty krásné čáry, které tvoří asijští mistři štětce.
Skutečně nad tím není třeba dumat, zkusit si můžete obojí. Potřebujete k tomu úplně maličko. Papír, měkkou tužku nebo fix či pero, místo na stole a klid. Udělejte si linky a najděte si písmo, které budete zkoušet, je jich kolem nás plno, třeba na různých nápisech a v knihách. Nebo si můžete objednat některou z inspirativních písanek pro dospělé, které vydává časopis Kreativ, koupit je můžete tady.
Chytřejší mozky
A proč že psaní rukou doporučují i pedagogové? Protože od té doby, co si studenti zapisují poznámky při přednáškách a hodinách do notebooku, si toho zapamatují mnohem méně, než když si je psali ručně. Ruční psaní totiž propojuje slova s myšlením a emocemi. Když se píše ručně, zároveň u toho přemýšlíte, strukturujete obsah, řešíte, co je důležité. Nové informace pak zapojujete do těch, co máte v paměti.
Na Harvardu zkoumali mozky lidí, kteří se dlouhodobě učili hře na nějaký hudební nástroj, a zjistili, že mají zvláštní vlastnosti. U ručního psaní je to podobné. Také se při něm propojují různá mozková centra jinak než při psaní na klávesnici. Pokud se vám chce skučet, že to trvá dlouho, řekněte si, jak dlouho asi museli psát všichni spisovatelé před vynálezem psacího stroje svoje díla. A jaká jsou to díla! Jak to museli mít srovnané v hlavě! Představte si Goetha, Shakespeara nebo Jiráska a bude vám jasné, že psaní vylepšuje myšlení.
A navíc: když vaši blízcí budou držet v ruce dopis od vás, určitě je zahřeje mnohem víc u srdce, když bude psaný ručně, než nějaké vytištěné stránky z tiskárny, nebo dokonce pouhý mail. Ten vypadá stejně, ať už vám píše finančák nebo milovaná tetička, že?
Jak držet pero
Jak držet pero
Nezapomeňte u psaní správně a pohodlně sedět. Aby výsledek nějak vypadal, potřebujete tělesné návyky, které vás nebudou v psaní omezovat. Pero se nesmí „dusit“, tedy svírat tak pevně, až se vám na prstech objeví dočasné červené otlaky. Je jedno, zda pero držíte mezi prostředníčkem a ukazováčkem s palcem nebo ho svíráte konečky všech těchto tří prstů, ale je důležité prsty uvolnit. Nesnažte se násilím přeučit na jiný způsob a podržte si ten svůj, byť je méně elegantní. Ale pokud zjistíte, že vás navyklý úchop omezuje, vyzkoušejte i jiné možnosti, třeba opírání o kloub prstu nebo nad ním. Nic není jednoznačně dobře nebo špatně. Důležité ale je držet jakékoli psací náčiní v úhlu 45° k papíru.
Chcete zabavit i děti? Zkuste si s nimi udělat podle našeho videonávodu papírový kaktus a ozdobit s ním byt:
