Filmy slavné režisérky byly plné satiry a nadsázky, které odrážely stav naší společnosti a mezilidských vztahů. V době největší slávy se stala mezi filmaři úkazem, získala řadu ocenění a také světové renomé. Spousta jejích filmů dodnes diváky pohoršuje, ale zároveň fascinuje svou syrovostí. Jaký byl její život?

Zdroj: Youtube

Kráska z Moravy

Narodila se v Ostravě v rodině bývalého legionáře. Tatínek František spolu s maminkou Štěpánkou provozovali nádražní restaurace a rodina se často stěhovala. Dětství prožila Věra v Olomouci, spolu se starším bratrem Juliánem. Navštěvovala klášterní školu. V Brně pak začala studovat architekturu, na přání dominantního otce. Vydržela ale jen několik semestrů.

Manekýna i herečka

Po odchodu ze studií architektury se živila mimo jiné jako manekýna. Byla krásná a objevovala se v reklamách na knoflíky či punčochy. Účastnila se také módních přehlídek v 50. letech. Právě na jedné z přehlídek si jí všiml scenárista Jiří Brdečka, když hledal vhodné adeptky na role dvorních dam do filmu Císařův pekař a Pekařův císař. Když budete pozorně film sledovat, určitě si Věry Chytilové všimnete.

Od klapky k režii

Ve filmu začala skutečně od píky. Na Barrandově pracovala jako klapka, poprvé v roce 1954 u filmu Hudba z Marsu. Později už nakukovala režisérům pod palce jako pomocná režisérka a chystala se na to, že bude jednou na jejich místě. Bylo jí 28 let, když začala studovat FAMU. Byla jedinou ženou, kterou tehdy přijali. Jejími spolužáky byli například Jiří Menzel, Evald Schorm či Juraj Jakubisko. Studium ukončila středometrážním filmem Strop, v němž zúročila svoje zkušenosti s modelingem.

Navenek drsná, uvnitř nejistá

Působila jako drsňačka, která si nebrala servítky a ráda se hádala. Přesto nebyla tak silná, jak by se mohlo zdát. Když studovala v Praze režii, hrozilo jí vyloučení kvůli pomluvám a jejímu původu. Tehdy to psychicky neunesla a pokusila se o sebevraždu.

Všechny její lásky

Při natáčení filmu Císařův pekař se seznámila s o deset let starším fotografem Karlem Ludwigem. Vzali se, ale manželství vydrželo jen tři roky. Byl až moc velký bohém, který se rád napil. V roce 1963 se podruhé vdala za kameramana Jaroslava Kučeru. Spolu měli dvě děti, Terezu a Štěpána. Ani tohle manželství nevydrželo, v jednom z rozhovorů režisérka řekla, že pro něj byla asi moc velká vichřice.

Mezi její lásky patřil po prvním rozvodu například i herec Miloš Kopecký, ale byl až moc přelétavý. Strávili spolu tři bouřlivé roky plné žárlivých scén a hádek. Byl to ovšem ale on, kdo jí rozmluvil sebevraždu. Po druhém rozvodu prý kolem ní kroužili také publicista Jiří Janoušek nebo režisér Jan Němec. Později s nadsázkou řekla, že měla muže na celý život, jen ne jednoho.

Hádky jí nebyly cizí

Vyrůstala v rodině, kde se hodně křičelo. V mnoha rozhovorech, například pro Český rozhlas, přiznala, že hádka je pro ni forma diskuse a že je v tomto směru stejná, jako byl její otec. Na její vznětlivou povahu vzpomínají mnozí určitě dodnes. Po střihačích a kameramanech prý házela cívky s filmem a fackovala je. Hercům zase říkala „debile“. V rozhovoru pro lidovky.cz ale uvedla: „To je trochu přehnané. Na herce nekřičím. Někteří se toho bojí, ale někteří se na to dokonce těší, že bude adrenalin. Opravdu jsem se pobila jen s kameramanem, když jsme natáčeli Vlčí boudu.“ Většina herců ji ale milovala. Miroslav Donutil po její smrti řekl: „Byla to žena, která měla obrovský smysl pro humor, ale i dokonalý smysl pro řád. Měl jsem ji rád, mám ji rád a nikdy na ni nezapomenu.“

Zdroj: vlasta.cz, dvojka.rozhlas.cz, csfd.cz, Věra Chytilová zblízka, Tomáš Pilát (2010)

Související články