Psala se třicátá léta a slavnou Velkou pardubickou vyhrávalo jedno německé jméno za druhým. V roce 1937 to ale bylo jinak, cílem nejrychleji proběhl český kůň s českou žokejkou v sedle.

Lata Brandisová se přes noc stala národní hrdinkou. A v historii zatím jedinou ženou, která kdy nejtěžší závod svého druhu vyhrála.

VIDEO: TRAGICKÝ PŘÍBĚH LATY BRANDISOVÉ – první a jediné vítězky Velké Pardubické

Zdroj: Youtube

Sedm let se pardubická nekonala

Bohužel neměla šanci příští rok svůj triumf zopakovat, kvůli okupaci a válce se dostihy dalších sedm let nekonaly. Lata, celým jménem Marie Immaculata Brandisová, se pak do Pardubic vrátila v letech 1946 a 1947, ale závod nedokončila, navíc se zranila. Následující roky komunismu pak převrátily její život vzhůru nohama.

„Češi mají zvláštní schopnost produkovat úžasné sportovní hrdiny, ale také se jich zříkat a pronásledovat je. V roce 1937 byla Lata Brandisová nejznámější žijící osobností v Československu,“ připomíná britský novinář Richard Askwith, který o Latě Brandisové napsal knihu nazvanou Nezlomná.

O ženě, které dokázala vzdorovat nacistům a vyhrát nejnebezpečnější dostih světa. Askwith zároveň připomněl, že hraběnka byla v nemilosti jak za nacismu, tak za komunismu a poslední tři desetiletí svého života strávila ve velké chudobě. 

Lata pocházela ze šlechtické rodiny

Brandisové jsou dodnes žijící stará tyrolská šlechtická rodina, doložená již ve 13. století, Lata pocházela z jejich české větve, která během první republiky kvůli pozemkové reformě poměrně dost zchudla, protože přišla o půdu i majetek.

Dnes už je toho moc nepřipomíná – výjimkou je například lesní hrobka Brandisů v lesích mezi Řitkou a Dobřichovicemi na západ od Prahy, kde jsou pohřbeni mimo jiné Latini rodiče, hrabě Leopold Brandis a Johanna Brandisová, rozená hraběnka Schäfferová, a také její bratr Leopold, který zemřel v deseti letech na spálu. Rodina měla celkem devět dětí, většina z nich se dožila vysokého věku.

Odmalička seděla se sestrou v sedle

Lata přišla na svět spolu se svou sestrou dvojčetem Marií Kristýnou zvanou Týna roku 1895 v Úmoníně nedaleko Kutné Hory. Na zámeček v Řitce, který byl součástí věna jejich matky, se s rodiči přestěhovali o dva roky později.

Jejich otec tam choval koně a Lata i její sestra na nich odmalička jezdily. Prvního dostihu se mladá žena zúčastnila v jedenadvaceti letech, v roce 1916. Tehdy už rodina moc koní neměla, až na jednoho jim byli zrekvírování kvůli potřebám armády.

Zvítězila ve dvaačtyřiceti na klisně Normě

Na Velké pardubické se poprvé objevila roku 1933 – už to, že mohla vůbec startovat, bylo výsledkem velkého úsilí, dostihový sport byl ještě několik let stejně jako mnoho jiných považován za ryze mužskou záležitost.

Několikrát se umístila na předních místech, aby v roce 1937 konečně na klisně jménem Norma z chovu Zdenka Radslava Kinského slavně zvítězila. Bylo jí dvaačtyřicet.

Její vítězství přišlo v citlivé době. Uplynulo sotva pár týdnů od smrti prezidenta Masaryka, v zemi sílily spory mezi Čechy a Němci, atmosféra byla napjatá.

Bylo těžké vyhrát? ptali se jí. „Pro mě ne. Chlumeckým koním velmi věřím a můj bratranec hrabě Kinský byl skvělý trenér. Odmítl byť jen pomyslet na myšlenku, že bych možná nezvládla skoky. Vybídl mě k účasti na Velké pardubické a vše zařídil tak, abych směla startovat. Abych byla upřímná, je pro mě těžší mluvit do mikrofonu,“ odpověděla tehdy jezdkyně na otázky rozhlasového reportéra.

Za války pomáhala partyzánům

Za druhé světové války se nezávodilo. Lata spravovala rodinný statek, starala se o rolníky, statečně pomáhala partyzánům, vždycky byla vlastenkou. Po druhé světové válce velká část bývalé šlechty opustila zemi, někteří proto, že byli považováni za kolaboranty, jiní proto, že bylo jasné, že ve vznikajícím komunistickém státě nebudou vítáni. Lata a její sestry Jana a Kristýna se ale rozhodly zůstat.

Venkovské sídlo v Řitce jim režim zkonfiskoval, v roce 1953 se musely přestěhovat do nedaleké chaty bez tekoucí vody a elektřiny. Tam strávily dalších 26 let v téměř úplné izolaci.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let si ji k sobě vzal synovec Ernst Haan, syn její sestry Marie Terezie, která se vdala do Rakouska. Lata Brandisová zemřela na jeho panství v Reitereggu roku 1981 ve věku pětaosmdesáti let.

Zdroj: vlasta.cz, Nezlomná, Richard Askwith (2019, Mladá fronta), latabrandisova.cz

Související články