Asi jen jeho věrní příznivci tuší, že se 28. ledna 1936 v New Yorku nenarodil žádný Alan Alda, ale Alphonso Joseph D’Abruzzo. Jeho otec byl herec a kabaretní umělec italského původu Robert Alda a matkou byla tanečnice a také miss Manhattan Joan Brown. 

Zlom díky válce

Malý Alan měl rád umělecký svět už od útlého věku. Dětství ale neměl snadné, protože jeho otec, ačkoli byl uznávaným kabaretním umělcem, měl co dělat, aby uživil rodinu. Zlom přišel v době, kdy Spojené státy vstoupily do druhé světové války. Významní herci tehdy vstupovali do armády a hledači talentů se rozhlíželi po nových tvářích. Tehdy jim do hledáčku přišel i Robert Alda a v roce 1943 dostal dlouhodobou smlouvu od velmi známého studia Warner Bros., díky které se mohl odstěhovat s rodinou do Hollywoodu. 

Velká rodinná tragédie

Slibně se rozjíždějící kariéru Roberta Aldy přibrzdil okamžik, který nechce zažít žádný rodič. Tehdy teprve sedmiletého Alana postihla dětská obrna, která v té době způsobovala tuhnutí kloubů a často končila smrtí. Alanovi rodiče tehdy zvolili alternativní cestu v podobě experimentální léčby, kterou vyvinula australská sestra Elizabeth Kenney. Léčba naštěstí zabrala, Alan se po dvou letech uzdravil a vrátil se do školy mezi své vrstevníky.

Talentu měl vždy na rozdávání

V roce 1949 se Alan s rodiči znovu vrátil do New Yorku, kde dostal jeho otec možnost hrát ve slavném divadle Broadway. Tehdy se začala postupně rozjíždět i Alanova kariéra, začalo to školními představeními, a dokonce i vlastní divadelní hrou, kterou nazval Jízdenkou je láska!. 

Přesun do Evropy

Další roky svého života pak strávil v Evropě, využil možnosti studovat pařížskou Sorbonnu, jeho otec si našel práci v Amsterdamu, kde natáčel seriál. V té době se ale bohužel naplno projevila psychická porucha a alkoholismus jeho matky, která nakonec skončila na psychiatrii. Manžel Robert se s tím nedokázal smířit, požádal o rozvod a zůstal v Evropě, kde se později v Itálii oženil s Florou Marino. Alan se s matkou vrátil zpátky za velkou louži, kde v posledním ročníku vysoké školy potkal svou osudovou lásku, klarinetistku Arlene Weiss. Tu si vzal v roce 1957 za manželku a milují se dodnes.

Roli v M*A*S*H zpočátku nechtěl přijmout

Alan Alda se poprvé jako herec ukázal v roce 1961, kdy na Broadwayi zazářil ve hře To všechno odnese čas. Ta byla vlastně pomyslnou vstupenkou do filmového světa a televizních pořadů. V roce 1968 zaujal svým hereckým výkonem ve filmu Papírový lev a už o čtyři roky později se k němu dostala role, která mu změnila celý život. Alana Aldu tehdy oslovili tvůrci seriálu M*A*S*H a nabídli mu roli chirurga Benjamina Franklina Pierce přezdívaného Hawkeye. Alda si vzal tehdy hodně času na rozmyšlenou a tvůrci už se pomalu smiřovali s tím, že budou muset do role obsadit někoho jiného. Na poslední chvíli ale Alda kývl a tvůrcům spadl kámen ze srdce. 

Zdroj: Youtube

Pětadvacet nominací na Emmy a šest Zlatých glóbů

Seriál M*A*S*H zpočátku vypadal jako propadák, jakmile se ale objevila na obrazovkách druhá epizoda, vše se změnilo a popularita postupně rostla k výšinám. Alda se navíc do seriálu zamiloval natolik, že napsal k 23 epizodám scénář a hned 36 jich režíroval. Byl díky seriálu nominován pětadvacetkrát na cenu Emmy a pětkrát ji získal. Stal se navíc vůbec první člověkem v televizní historii, který toto ocenění získal jako herec, režisér i scenárista. M*A*S*H mu vynesl také šest Zlatých glóbů. Poslední epizoda seriálu, kterou sám napsal i režíroval, se dokonce stala jedním z nejsledovanějších pořadů v celé americké historii.

Svůj stín už nikdy nepřekročil

Seriálem M*A*S*H samozřejmě kariéra Alana Aldy neskončila, ale je pravda, že na slávu postavy chirurga Hawkeyeho Pierce navázat nedokázal. Po skončení seriálu se začal věnovat vlastním filmům, které většinou zobrazují mezilidské vztahy v současné americké společnosti. Asi nejvíce populárním se staly snímky Čtyři roční období či Betsyina svatba. Za zmínku ale určitě stojí i filmy Woodyho Allena, ve kterých se objevil a ostudu si rozhodně neudělal. Na mysli máme zejména Tajemnou vraždu na Manhattanu či Zločiny a poklesky. V roce 2005 pak vydal své memoáry pod názvem Nikdy si nedávejte vycpat svého psa. Z televizních obrazovek nezmizel ani v posledních letech, nicméně většinou se objevoval v menších rolích. Naposledy se mihl ve filmu Ray Donovan: The Movie. Má na svých stránkách také vlastní podcast. 

Statečně bojuje s Parkinsonovou chorobou

Herec si své soukromí vždy střežil, a tak když v polovině roku 2018 oznámil světu, že mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba, byl to pro mnohé šok. „Je to tři a půl roku a vedu od té doby normální život. Hrál jsem, dával rozhovory, pomáhal v Alda Centru,“ prozradil herec s tím, že necítí žádné vážné symptomy. Dodnes s nemocí statečně bojuje, nijak se neomezuje, dokonce stále hraje tenis, plave a boxuje. „Nemám postupující demenci. Nejsem dementnější než dříve. Možná bych to měl přeformulovat – jsem v pohodě,“ napsal před lety na Twitter. 

Zdroj: Vlasta.cz, ČSFD, Wikipedia, Fzone, People

Související články