Miroslav Horníček o ní řekl, že byla plachá, cudná, něžná i vzdorná. Měla v sobě rozpustilost, půvab a smysl pro nadsázku. I proto patřila k největším prvorepublikovým hvězdám a dokázala zářit stejně jasně jako třeba Adina Mandlová či Lída Baarová. Kromě toho měla ještě něco navíc, byla inteligentní. Přesto ji po válce čekal neveselý osud a nenávistné útoky, které ji těžce ranily.
VIDEO: Připomeňte si humornou scénku z oblíbené komedie Eva tropí hlouposti!
Dívka z Brna, které otec onikal
Narodila se 27. února 1912 v Brně jako Nataša Hodáčová. Otec byl známý ekonom a dlouholetý generální tajemník Ústředního svazu československých průmyslníků. Aktivní byl i v politice, zasedal v parlamentu za Národně demokratickou stranu. Později vzpomínala, že jí otec onikal a bratrovi vykal. Maminka se zajímala o výtvarné umění a její dědeček Jaroslav Golla byl diplomat, spisovatel i překladatel. Právě jeho jméno si vzala jako umělecký pseudonym.
Inteligentní a spontánní kráska
Nataša studovala elitní gymnázium, později filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Byla velký jazykový talent, mluvila plynně anglicky, německy, rusky a francouzsky. Jen málokterá herečka v době její slávy byla tak vzdělaná. Odmalička chodila do ochotnického spolku a věnovala se i tanci. Původně se totiž chtěla věnovat baletu. Studium na vysoké škole nedokončila, když jí bylo dvacet, dostala nabídku do olomoucké činohry. Neváhala ani vteřinu. Po dvou letech zakotvila ve Slovenském národním divadle, kde se jí dařilo. Vrátila se ale do Prahy, aby se starala o nemocnou matku. Do divadla se vrátila až v pětadvaceti.
Zrodila se hvězda
V roce 1939 dostala roli v komedii Dívka v modrém. Byla to sice menší role, ale právě ta její filmovou kariéru odstartovala. Následovaly snímky Příklady táhnou a Studujeme za školou. Slávu a obdiv nejen diváků jí přinesly filmy režiséra Martina Friče – Kristián a Eva tropí hlouposti. Její temperament i osobitý šarm, to všechno hrálo Gollové do karet. Diváci si ji zamilovali. V roce 1940 pak uspěla v anketě nejoblíbenějších filmových herců, kdy získala druhé místo hned za Adinou Mandlovou. A její hvězda stoupala, následovaly další filmy, například Pohádka máje, Katakomby, Hotel Modrá hvězda, Roztomilý člověk. Bohužel, po válce si už moc nezahrála, comeback zažila v roce 1951, kdy ji obsadil Martin Frič do filmu Císařův pekař a pekařův císař. Další významnou roli dostala až v roce 1974 ve filmu Drahé tety a já, objevila se i ve filmech Spalovač mrtvol či Hlídač.
Osudová láska s básníkem
Byla krásná a něžná, mužům se líbila. Štěstí na dlouhodobé vztahy ale neměla. Jak píše Robert Rohál v knize Lesk a bída slavných českých žen, buď potkala lásku v nevhodnou dobu, nebo šlo o muže, kteří za to nestáli. V roce 1932 se bláznivě zamilovala do rumunského básníka Tristana Tzary, který žil v Paříži. Byl o šestnáct let starší, ale to jí nevadilo. Intenzivní vztah trval pár měsíců, pak se vrátila do Prahy. Jejich románek na dálku ale trval asi patnáct let, nikdy z toho nebylo víc. Naposledy se viděli v roce 1947.
Vztah s gayem a německým ředitelem
Jejím dalším partnerem byl kolega František Vnouček, kterého poznala v roce 1934. Vztah trval pouhé tři roky. Herec hodně pil, důvodem byla jeho homosexualita, kterou tajil. To vyšlo najevo až na konci jejich vztahu. Dalším mužem, do kterého se Gollová zamilovala, byl ředitel barrandovských ateliérů Willy Söhnel. Původem Němec, který podle mnohých držel nad vodou český film po dobu války. Její kamarád, herec Svatopluk Beneš, později napsal ve své vzpomínkové knize, že na tenhle vztah doplatila. Lidé jí neodpustili, že chodila s Němcem. Doplatila také na to, že si zahrála v německém filmu Vrať se ke mně zpět. Kvůli téhle roli ji vyhodili z vinohradského divadla.
Ani čtvrtý vztah nevyšel
Herečka v roce 1947 raději utekla z Prahy do Českých Budějovic, kde získala angažmá v divadle. To místo jí zajistil režisér Karel Konstantin, kterého si nakonec jako jediného ze všech mužů vzala za manžela. Nebyl to ale vztah nijak vášnivý, spíše to byl vztah z rozumu. Ani s ním to neměla snadné, protože i on holdoval alkoholu. Svatopluk Beneš ve vzpomínkové knize Být hercem píše, že to bylo spíše zoufalství než láskyplný vztah. Ostatně ke konci spolu už ani nežili.
Skončila s divadlem a začala pít
Přestože jejím životem prošlo hodně alkoholiků, ona sama nakonec alkoholu propadla také. Když v roce 1971 musela kvůli nemocným kyčlím ukončit divadelní kariéru, začala smutek, nešťastné lásky i nenávist, kterou pociťovala zejména ze strany hereckých kolegyň, zapíjet. Naproti bytu ve Štěpánské, kde žila, byla malá hospůdka, kam prý téměř každý den chodila. Alkohol jí vzal poslední zbytky úcty a také spoustu přátel. Někteří přece jen zůstali, například Svatopluk Beneš nebo Stella Zázvorková. Ta o ní v knize Aleše Cibulky řekla: „Jako by v ní někde hluboko byla touha po zmaru. Při své inteligenci musela vědět, kam to pití vede. Nebyla notorik. Chtěla se zničit.“ Zemřela v říjnu 1988 v domově důchodců, pohřbená je na Vyšehradském hřbitově v rodinném hrobě.
Zdroj: vlasta.cz, csfd.cz, Nataša Gollová – Život tropí hlouposti, Osudy hvězd stříbrného plátna, Lesk a bída slavných českých žen
