Začátek natáčení v roce 1977 neodstartoval příliš šťastně. Pro hlavní roli doktora Sovy byl vybrán charizmatický Karel Höger, ale nečekaně zemřel na infarkt v pouhých 67 letech. Několik natočených scén, například pod deštníkem s Eliškou Balzerovou, naznačuje, že by byl skvělým primářem. Z piety je v dílu Setkání zařazena scéna, kdy Sova autem odjíždí zpět do Týniště, za volantem sedí pan Höger. Není to patrné, protože kamera točila zezadu.

Zdroj: Youtube

Na place

Samozřejmě, dnes už si v té roli nikoho jiného než Ladislava Chudíka ani neumíme představit. Výměnou herce primář omládl o patnáct let. Ve scénáři tím vznikla zajímavá situace, kterou však nikdo neřešil. V jedné scéně se Sova o Štrosmajerovi vyjadřuje jako o mladším kolegovi, ačkoli v reálu byl pan Miloš Kopecký o dva roky starší.

Pro ucho

Autorem hudby, která dodnes přitahuje k obrazovce jako magnet, je hudební skladatel Jan Klusák. V rozhovorech však přiznal, že na spolupráci s režisérem Jaroslavem Dudkem nevzpomíná rád, protože tomu se mu hudba nelíbila. Dokonce prý i po letech prohlásil, že je příšerná a seriál kazí. Pokud vás zajímá, co dává hlavní znělce typickou naléhavost, je to hoboj.

Na stopě

Herci jezdili na „doktorskou praxi“ do nemocnice v Mostě, tehdy nejnovější a nejmodernější v Československu. Jako nemocnice v Boru posloužila budova České zemědělské univerzity v Praze-Suchdole. Když se primář Sova přesunul do zdravotního střediska v Týništi, ve skutečnosti jezdil na faru v pražských Stodůlkách. Možná jste poznali, že hrad Pokštejn, kam vezme doktor Sova na výlet doktorku Fastovou, je hrad Kokořín.

Co mělo být

Plánovanou roli v seriálu Libušce Šafránkové překazilo těhotenství. Jaroslav Dietl původně chtěl primáři Sovovi přidělit dva syny, jednoho emigranta. Ale u tehdejšího vedení televize mu to politicky neprošlo. Paní Dietlová zas údajně stojí za změnou, že se z osudové lásky doktorky a pacienta stal jen krátký románek mezi Alžbětou a hokejistou Přemkem. Eliška Balzerová původně měla hrát milenku mladého primáře Blažeje/Josefa Abrháma.

Zdroj: časopis Vlasta, csfd.cz