Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně do rodiny ševcovského mistra Antonína Bati. Společně se sourozenci Annou a Antonínem vyrůstal v otcově dílně, přičemž k řemeslu a obchodu měl od začátku nejblíž právě Tomáš.
Když mu ještě nebylo ani sedm, začal vyrábět z odřezků boty pro panenky, které pak za pět krejcarů prodával otcovým kolegům. Po smrti maminky se společně s rodinou přestěhoval do Uherského Hradiště. Jeho otec se znovu oženil a narodil se mu syn Jan.
Než aby se hádal, raději se osamostatnil
Už ve čtrnácti letech Tomáše Baťu okolí považovalo za zkušeného ševce, jenže on cítil, že chce víc. Jeho inovativní nápady ale otec vždy smetl ze stolu a čím dál častěji se spolu hádali.
V roce 1894 se tak Tomáš se svými sourozenci osamostatnil. Nechali si vyplatit podíl po mamince a za získaných 800 zlatých si otevřeli vlastní dílnu na zlínském náměstí.
Legendární baťovky
Začátky byly pro Tomáše Baťu velkou zkouškou, po prvním roce dokonce dlužil dodavatelům 8000 zlatých a balancoval na hraně krachu.
Bratra Antonína navíc brzy odvedli na vojnu a Tomáš na vše zůstal sám. Rozhodl se tedy začít znovu a tentokrát jinak – kůži vyměnil za plátno a začaly vznikat tzv. baťovky.
Z plátěných bot s koženou podešví se rychle stal hit. Tomáš získal objednávky z Prahy, ale také z Vídně, a to dokonce na několik tisíc párů. Vypravil se proto do Frankfurtu nad Mohanem a koupil několik obuvnických strojů na ruční pohon, díky kterým zvládl objednávky splnit v termínu.
V roce 1908 zemřel jeho bratr Antonín, jeho sestra se navíc vdala a ve firmě dál nechtěla pokračovat. Starost o rodinu byla logicky přednější. V té době přitom firma zaměstnávala 350 dělníků a vyráběla přes 3000 párů bot denně.
Válka jako příležitost
Začátek první světové války znamenal pro firmu zpočátku otřes. Tomáš Baťa ale jako racionální šéf i v tenhle okamžik našel cestu, jak ekonomicky přežít.
Vydal se do Vídně s plánem, že obuje vojáky lehkou koženou obuví s plátěným svrškem. Nakonec získal objednávku na půl milionu párů bot.
Baťa se zakázkou souhlasil, ovšem s podmínkou, že jeho dělníci nebudou muset do války. Díky tomu jim tehdy zachránil životy, a navíc se mu podařilo vyrobit všechny boty dle termínu a smlouvy.
Zničil konkurenci
Po válce propukla finanční krize, se kterou se ale Baťa popasoval s noblesou sobě vlastní. Dvakrát snížil cenu obuvi, nakonec o celých 50 %.
Podobné slevy tehdy působily na zákazníky jako magnet, poměrně rychle tak zlikvidoval konkurenci a jeho boty zcela ovládly trh.
Firma tak po letech zažívala obrovský boom a Baťa ho ještě podpořil nákupem výkonnějších strojů. Zavedl navíc pásovou výrobu podle amerických závodů Henryho Forda a také rozšířil síť prodejen u nás a v zahraničí.
Poprvé navíc přišel s legendárními baťovskými cenami s devítkou na konci. Čtyři roky po vypuknutí krize zaměstnávala firma přes 40 tisíc lidí a exportovala přes 100 milionů párů bot do 82 zemí světa.
S komunisty si poradil po svém
Tomáš Baťa se ale stával díky svým úspěchům pro mnohé trnem v oku. Hodně ho kritizovali zejména komunisté, kteří k jeho smůle postupně ovládli celou zlínskou radnici. V rámci své propagace Baťu vykreslovali jako cynického kapitalistu a vykořisťovatele.
Baťovi tak nezbylo nic jiného než vstoupit do politiky, což se brzy ukázalo jako moudré rozhodnutí. V roce 1923 se totiž stal starostou Zlína, a získal tak možnost rozhodovat nejenom o své fabrice, ale také o rozvoji celého města.
Zlín se pod jeho taktovkou změnil v aglomeraci plnou funkcionalistické architektury. Baťův podnik navíc přestal být jen výrobnou obuvi. Postupně vznikaly další provozy z různých oblastí, jako jsou chemie, gumárenství, papírenství, či dokonce výroba letadel.
Obrovská tragédie
Na začátku třicátých let byla firma Baťa na vrcholu – podnikala v pětatřiceti oborech a měla pobočky ve čtyřiapadesáti zemích světa na čtyřech kontinentech. Vyráběla navíc miliony párů bot ročně a její zásluhou se Československo stalo největším exportérem obuvi na světě.
Jenže přišel 12. červenec 1932, který vše nezvratně změnil. Tomáš Baťa měl toho dne letět do Švýcarska. Těsně před odletem byla mlha, ovšem podnikatel měl zjištěno, že už 20 km od Zlína je jasno, a proto naléhal na pilota Jindřicha Broučka, aby letěli.
Pilotovi se ale situace nezdála a chtěl let odložit na pozdější dobu, to však jeho nadřízený odmítl. Po osmi minutách letu se bohužel letadlo zřítilo a Baťa i s pilotem Broučkem byli na místě mrtví.
Přestože od tragédie uplynulo více než devadesát let, firma Baťa funguje odnes. Prodává přes 220 milionů párů bot ročně a vlastní více než 20 továren po celém světě. „Snažte se dělat věci nejlépe na světě a svět si vyšlape cestičku k vašim dveřím,“ rád říkával Tomáš Baťa a dá se říci, že jeho slova platí dodnes.
Zdroj: Vlasta.cz, YouTube-ŽivotySlavných, Bata.com
