Jedlíci brambor, Slunečnice, Autoportrét nebo Hvězdná noc, to je jen zlomek obrazů holandského malíře a kreslíře Vincenta van Gogha. Obrazů, které mají dnes hodnotu desítek milionů eur, je nespočet. Ale za jeho života se prodal jediný a on byl odkázaný na podporu mladšího bratra Thea.
Vincent van Gogh a jeho genialita a talent nenašly v druhé polovině 19. století uznání. A on nenašel lásku a pochopení. Svým dílem předběhl dobu a jeho život poznamenal boj s duševními chorobami, které jej sužovaly a které měly vliv na jeho nepředvídatelné chování.
Osamělý outsider
Narodil se v roce 1853 do protestantské rodiny a od dětství byl spíše uzavřený samotář. Na lidi okolo sebe působil jako podivín. Pracoval pro uměleckou galerii, studoval teologii, byl laickým kazatelem, dokonce se necelý rok živil jako horník.
U ničeho však dlouho nevydržel, jeho chování bylo často nevhodné, společensky nepřijatelné, lidi okolo sebe až děsil. Zažíval častá odmítnutí ze strany žen, i když nejvíc ze všeho toužil po lásce a přátelství.
Vnímal nelehký život lidí okolo sebe a ve věku 27 let začal lidské utrpení umělecky ztvárňovat. Mladší bratr Theo, jeho nejbližší člověk, se pokoušel jeho díla prodat, ale o temné obrazy zájem nebyl.
Vincent se nakonec za ním přestěhoval do Paříže, kde našel svůj nám dnes dobře známý rukopis a poznal se s dalšími umělci a pařížskou bohémou. Objevil impresionismus, ale jako silně vnímavý v něm postrádal větší sociální cítění.
Legendární Slunečnice
Ač si byli s bratrem velmi blízcí, vzájemné soužití nebylo dlouhodobě snesitelné a Vincent se přestěhoval do Arles, na francouzský venkov, kde propadl místní přírodě. Kontakt neztratili, naopak si vyměnili stovky dopisů, které později pomohly pochopit Vincentovu křehkou uměleckou a nemocnou duši.
Jeho špatnému psychickému stavu nepomáhala ani bídná životospráva, kdy si téměř nevařil, holdoval absintu a byl těžký kuřák, hovoří se i o otravě barvami. Peníze, které mu Theo posílal, utratil za malířské náčiní.
V Arles vznikla jeho vrcholná díla, např. známá série se slunečnicemi, zde se nadchl pro používání kontrastních barev (zejména žluté a modré), zde tvořil i s přítelem, Paulem Gauguinem.
Ten u Vincenta strávil několik měsíců (náklady mu platil Vincentův bratr) a společně malovali. Nakonec ale Vincentův špatný psychický stav, Paulova nadřazenost a rozdílné umělecké cítění vedly k hádkám a konfliktům.
Jak to bylo s uříznutým uchem
Časté spory jednoho dne vyústily v Gauguinovo rozhodnutí přítele opustit. A van Gogh si v záchvatu úzkosti uřízl velký kus levého ucha. Málem vykrvácel a tento incident vedl nejen k definitivnímu odchodu přítele, ale i k petici místních obyvatel, kteří již měli nevyzpytatelného umělce dost. A on byl na rok umístěn do léčebny.
Život jej již netěšil
Po propuštění se usadil poblíž Paříže, aby byl bratrovi a jeho rodině nablízku. Dál se toulal krajinou, maloval a opíjel se. Z jedné takové procházky se ale vrátil s prostřeleným břichem a tvrdil, že se pokusil o sebevraždu. 29. července 1890 pak zemřel bratrovi v náručí.
Pochybností o jeho smrti je vícero, oficiální verze zní sice jako sebevražda, ale mnozí tuto verzi napadli a přiklonili se k jiné. Podle té byl Vincent van Gogh nešťastnou náhodou postřelen místním mladíkem, se kterým se často opíjel a který neobratně manipuloval s poškozenou zbraní. Pravda je však taková, že Vincent byl již životem unavený a nechtěl být na obtíž bratrovi.
Zemřel ve 37 letech smutný a s pocitem, že maluje obrazy pro lidi, kteří se ještě nenarodili. Za jeho života byl prodán jediný jeho obraz, Červené vinice. Stalo se tak v roce 1890 a cena byla 400 franků. O sto let později byl prodán jeho Portrét Doktora Gacheta za 82,5 milionu dolarů.
Zdroj: Vlasta.cz, Proč si Vincent Van Gogh uřízl ucho - YouTube, České galerie, Novinky.cz
