William Shakespeare se s největší pravděpodobností narodil 23. dubna 1564 v anglickém městě Stratford-upon-Avon. Narodil se do rodiny otce rukavičkáře a matky, která byla dcerou bohatého statkáře.

V rodném městě později vystudoval střední školu, další studia ale neabsolvoval. I proto je s odstupem času až neuvěřitelné, kolik toho jako „průměrně“ vzdělaný člověk vlastně dokázal.

Velmi brzy se oženil se starší ženou

Shakespearovi bylo teprve osmnáct let, když se oženil s o osm let starší ženou ze sousedství Annou Hathaway.

Neměl ale jinou možnost, protože už byla několik měsíců těhotná. V květnu roku 1583 se jim narodila dcera Susanna, o dva roky později přivedli na svět dvojčata Hamneta a Judith.

Dalších sedm let jeho života je pak velkou neznámou. Historici tomuto období říkají „ztracené roky“ a dodnes spekulují, co se vlastně dělo. Jedním z možných vysvětlení je i to, že utekl ze Stratfordu do Londýna kvůli pytláctví.

Zdroj: Youtube

Nekorunovaný král Londýna

V další části života se Shakespeare věnoval v Londýně divadlu. Živil se jako herec a napsal i několik her. V polovině devadesátých let 16. století pak začal produkovat první tragédie, které ho později proslavily. První, která mu přinesla obdiv, byla Romeo a Julie.

S příchodem nového tisíciletí už byl William Shakespeare nekorunovaným králem londýnského divadelního světa. Měl vlastní společnost a nechal postavit slavné divadlo The Globe, zaměstnával největší herecké hvězdy své doby.

V roce 1603 se spřátelil s novým králem Jakubem I. a nechal svůj soubor přejmenovat na Královskou společnost. V té době spatřily světlo světa další jeho tragédie Othello, Král Lear nebo Macbeth. 

Ve stáří z něj byl zámožný muž

V posledním období života byl Shakespeare zámožný muž, který střídavě pobýval v Londýně a Stratfordu, kde si koupil nový dům zvaný New Place.

V roce 1613 se vrátil natrvalo do Stratfordu za svou rodinou, tehdy už bez syna Hamneta, který z neznámých příčin předčasně zemřel ve svých jedenácti letech. 

Závěť bez zmínky o autorském dědictví

William Shakespeare zemřel 3. května 1616 na horečnaté onemocnění a většinu svého hmotného majetku odkázal starší dceři. Zvláštní ale je, že o jeho autorském dědictví nebyla v závěti ani malá zmínka.

William Shakespeare ji měl přitom do detailů propracovanou. Dokonce v ní například uvedl, že jeho žena dostane druhou nejlepší postel. 

Opravdu si zaslouží takovou slávu?

I kvůli absenci autorského dědictví v závěti se dodnes vedou spory o tom, jestli si skutečně Shakespeare zaslouží takovou slávu, jakou má. Naráží se i na jeho nedostatečné vzdělání.

Pravda ale je, že už na počátku své kariéry Shakespeare vyprávěl příběhy, které prokazovaly hluboké znalosti mezinárodních záležitostí a historie.

„Shakespeare byl velmi intenzivním samoukem. V jeho hrách tak najdete asi osm různých řečí,“ říká český shakespearolog Martin Procházka. Podle něj není pravda, že by některá díla ukradl jiným autorům. „Tehdy nebyla stejná představa autorství jako dnes, autoři běžně spolupracovali.“

Dodnes nikdo neví, jak přesně vypadal

Skutečnou podobu Williama Shakespeara nikdo nezná. Představovat si ji můžeme jen na základě portrétů ze 17. století. Tím nejznámějším je Chandosův portrét, který byl namalován v letech 1600–1610. Je pojmenován podle třetího vévody z Chandosu, který obraz v minulosti vlastnil.

Shakespeare má na tomto portrétu plnovous, vysoké čelo, košili a také náušnici na levém uchu. V této době byly náušnice na mužích znakem bohémského života, což dokládají obrazy dalších alžbětinských umělců.

Móda byla nejspíš inspirována námořníky, kteří nosili jednu zlatou náušnici, aby pokryli náklady na pohřeb v případě, že zemřou na moři. 

Zdroj: vlasta.cz, history.com, dvojka.rozhlas.cz, biography.com, rsc.com, youtube.com

Související články