Dcera Irena je s dětmi doma, tvrdí, že nemůže do práce, protože Terezka má celiakii. Znamená to, že nesmí jíst žádné potraviny obsahující lepek.
Koupila jsem dceři pekárnu, aby jí mohla péct pečivo z bezlepkové mouky, ale ona ji nepoužívá. A tak jídlo kupuje. Bezlepkové koláče i bezlepkovou pizzu. Pizzou a koláči (nikoliv bezlepkovými) krmí i ostatní děti, protože ji nebaví vařit. K večeři mají jogurt a hotovo.
Na kuchyňské lince a na stole, kde se jí, musí být „bezlepková zóna“! V ní se stravuje Terezka. Nikde nesmí být ani drobek pečiva s lepkem, protože z takového drobku zřejmě sublimuje zákeřný lepek… Nedávno jsem přinesla vnoučatům, která celiakii nemají, bábovku s rozinkami, Terezce jsem upekla bábovku bezlepkovou, ale ona se k ní nesměla ani přiblížit! „Kdo ví, co v ní je!“ láteřila dcera. „Určitě jsi ji položila vedle té bábovky z normální mouky!“
A proto taky ke mně Terezka jen tak nesmí. „Maminka říkala, že doma nemáš bezlepkovou zónu,“ pronesla desetiletá holčička, která je průhledná jak papír. Pokud si přece jen prosadím víkend s vnoučaty, Terezka si přinese svoje jídlo a já musím v kuchyni vytvořit „bezlepkovou zónu“. Posbírat všechny drobky, jinak by nejedla.
Posledně jsem k obědu uvařila brambory a upekla maso (jen tak, přírodní), děti jedly, až se jim dělaly boule za ušima. „Teda babi, ty tak dobře vaříš,“ pochvalovaly si, ale následující den mi volala dcera. „Jak to, že Terezka nejedla v bezlepkové zóně? A co znamenalo to maso? My jíme jen občas rybu! A nezahustila jsi šťávu moukou?“ Nakonec prohlásila, že jsem měla Terezce koupit bezlepkovou pizzu, na kterou je zvyklá.
A taky jsem neměla dětem dávat jablka ze zahrádky, jsou celá šišatá a tu a tam tečka… A vůbec, nejlepší prý bude, když ke mně děti na víkendy jezdit nebudou. Ať přijedu za nimi. A hlavně ať jim nenosím žádné ovoce nebo zeleninu ze zahrádky! Tak se ptám: Je tohle chování normální?
Karla, Beroun
NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka
Vážená paní,
úvodem bych měl uznat, že nejsem zrovna objektivní. Moje generace celkem spokojeně vyrostla, aniž by se potýkala s celiakiemi, bezlepkovými a jinými dietami, natož, aby svůj životní potravinový prostor dělila na zóny. Ať již bezlepkové, nebo třeba bezbůčkové, případně bezcukernaté. Nakonec by pak možná na celé čáře zvítězila společná zóna – bezchuťová.
Abychom si rozuměli, zcela jistě jsou lidé, jimž lepek ve stravě objektivně škodí. Spousta rodin dokáže respektovat dietní omezení některého z jejích členů, aniž by se okolo toho odehrávala jakákoli dramata. Mezi vámi a Terezčinou matkou však jde zřejmě především o to „kdo s koho“. Dost na tom, že se Terezka musí srovnat s dietními pravidly. Budou-li z nich vyplývat ještě další omezení (zákaz kontaktů s babičkou atd.), pak jí její osud zrovna moc neusnadníte.
Zdroj: časopis Květy