Jak Eva Pilarová vzpomíná na svůj život? První významné vzpomínky z jejího života se týkají konce války, kdy ji její otec odvezl z Brna do Morkůvek k sestře její matky. Ovšem právě touto obcí procházela vojska generála Malinovského. Vojáci po cestě často kradli a znásilňovali a tento osud by málem potkal i Evinu maminku, nebýt sovětské vojandy, která u nich byla ubytovaná a která naučila malou Evu sovětskou hymnu. „Bylo mi necelých šest let a já si v té dětské hlavince uvědomila, že ten voják mluví tou řečí, jakou mě ta paní naučila zpívat. Stoupla jsem si před něj a spustila: ‚Sajuz něrušimyj…‘ Voják začal brečet, vzal mě do náruče, obcházel se mnou dvorek a už se nikomu nic nestalo,“ vzpomíná Eva Pilarová na chvíli, kdy rodinu vojáci objevili ukrytou ve sklepě.

Hudební začátky

Eva Pilarová nastoupila v roce 1945 do první třídy, ve čtvrté však změnila školu a na nové se seznámila s hudebním pedagogem Františkem Lýskem. Byl to zakladatel Brněnského dětského sboru, kam Evu zanedlouho přijal.

Po absolvování osmileté základní školy přihlásila maminka Evu na čtyřletou vyšší hospodářskou školu. Po maturitě si však tajně podala přihlášku na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění na operní zpěv. Na JAMU ale nevydržela dlouho. Poprvé ji chtěli vyhodit, když se dozvěděli, že byl její otec živnostník, ale zastal se jí tehdy profesor Válek, že Evu – tehdy ještě Bojanovskou – si pro její talent vyhodit nenechá. Nakonec ale školu opustila, protože se pod pseudonymem věnovala zpěvu v rozhlase, což bylo proti pravidlům školy.

Na Janáčkově akademii se seznámila s Milanem Pilarem, tehdy studentem skladby a hry na kontrabas ve čtvrtém ročníku. Pozval ji do Prahy, kde hrál pro orchestr divadla Semafor, a tam ji seznámil s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem. Vzala si ji na starost Pavlína Filipovská, aby ji zbavila jejího brněnského přízvuku, a roku 1960, již provdaná za Milana Pilara, zakotvila v divadle jako zpěvačka.

Z divadla ale i s manželem odešli, když vyhodili Waldemara Matušku, s nímž poté přešli do divadla Rokoko. Evě se ale nezamlouvala zdejší politická satira, tak se vrátila zpět do Semaforu.

Emigrace prvního manžela

V roce 1962 čekala Evu Pilarovou těžká rána. Její manžel se totiž nevrátil ze zájezdu s kapelou a nechal ji samotnou s dítětem. „Když mi volal kolega a řekl mi, že Milan zůstal venku, myslela jsem, že si dělá legraci. Ale bylo to vážné. V ten večer jsme s Waldou měli přímý přenos v televizi, točilo se to někde v hospodě v Holešovicích. Všichni se na to dívali a nikdo na mně nic nepoznal. Když to ale skončilo, sesypala jsem se. Byla to pro mě strašná rána.“

Eva nejdříve o rozvodu neuvažovala, ale po nátlaku Veřejné bezpečnosti a vydírání vrácením pasu nakonec podlehla. Vyhrála tehdy soutěž v jazzovém zpěvu v Helsinkách a přišla jí nabídka na spolupráci s americkou legendou Billem Dixonem. Ale po manželově emigraci už k ničemu nedošlo.

Podepsání anticharty

Kolem roku 1965 se hudebně osamostatnila a začala zpívat s vlastní kapelou. Také se podruhé provdala, ale i její druhý manžel, Jaromír Mayer, po jejich rozvodu emigroval a Eva byla opět podrobena výslechům StB.

V roce 1973 čekal Evu další otřes. „Byli jsme s kapelou na Kubě a za odměnu jsme dostali týden pobytu na pláži. Kluci z kapely se ale museli vrátit do Prahy. Při přistávání v Ruzyni pak začalo letadlo hořet. Bylo tam šest kluků z kapely, kterým nebylo ještě ani třicet let. Zachránil se jen jeden.“

V roce 1977 se Eva Pilarová účastnila podpisové kampaně anticharty, která odsuzovala prohlášení Charty 77. Sama prý ani nevěděla, o čem se v Chartě píše, a prohlášení, které četla na shromáždění anticharty, jí někdo napsal. „Já jsem tedy přečetla to, co mi řekli, že přečíst mám, a to, co potom všichni podepisovali. To je věc, za kterou se hluboce stydím, a všem se velice omlouvám,“ řekla paní Pilarová.

Eva Pilarová se v roce 1984 provdala za tanečníka Jana Kolomazníka, s nímž žila až do své smrti 14. března 2020.

Podpořte Paměť národa

Podpořte Paměť národa

Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i Vy drobnou částkou nebo vstupem do Klubu přátel Paměti národa. Přispět můžete také na novou aplikaci Paměť národa, která přinese více článku a videí do vašeho mobilního telefonu. Více na podporte.pametnaroda.cz