Maloval je a miloval je. A taky trápil. Ženy byly Picassovou vášní, neoddělitelnou od jeho umění. Do života mu vstupovaly jako bohyně a mizely z něj ponížené velkým umělcem. O těchto ženách si povíme jindy, dnes si pozornost zaslouží fotografka Françoise Gilot, která z řady Picassových milenek vybočovala. Jako jediná vztah totiž ukončila sama.
Píše se rok 1945 a osvobození Paříže oslavuje Picasso s modelkou Marií-Thérèse Walter a Mayou, jejich dcerou, na balkoně, zároveň však chce být sám svobodný. Brzy se objeví nová žena, která obě ženy vytlačí. Jmenuje se Françoise Gilot. S ní chce Picasso začít znovu. Opouští Paříž a stěhuje se s Françoise na jih Francie, aby všechny své předchozí vztahy nechal za sebou. Uvědomuje si, že tato sebevědomá mladá žena je jiná...
Šťastný Picasso
„Byla jsem něco jako sedmá žena krále Modrovouse. Stejně jako Modrovous měl Picasso už dlouho špatnou pověst, to věděl každý. A vůbec se to nesnažil skrývat. Koneckonců byl o čtyřicet let starší a disponoval autoritou, která mně naprosto chyběla,“ líčí život s mistrem Françoise Gilot v jednom ze svých interview. „Po celou dobu našeho desetiletého vztahu jsem pro něj vždycky měla něco tajemného – jako první den“.
Picasso maluje Françoise jako modrozelenou květinu. Začíná jedno z nejšťastnějších období jeho života. Mladá studentka umění ho inspiruje k zobrazení oslavy života. Radosti ze života s Françoise. Jejich první dítě Claude-Ruiz se narodí v roce 1947. Za dva roky přichází na svět Paloma. Její jméno je inspirováno jedním z jeho nejpopulárnějších děl – Holubicí míru, kterou v roce 1949 odkázal Mezinárodnímu mírovému kongresu.
Vzpurná žena a přítomné milenky
Doma byla nezávislá Françoise pro stárnoucího býka velkou výzvou. Picasso, který byl stále více frustrovaný, na to reagoval obrazem Rytíř a jeho panoši. Hlavní postava s největšími ostny byla ona. „Jsi tak vzpurná, že nikdy neustoupíš,“ vysvětlil jí Picasso hlavní myšlenku.
Françoise akceptovala návštěvy Picassových bývalých manželek a milenek, jak nejlépe uměla. Tanečnice Olga Chochlova se dokonce přistěhovala k nim na jih a až do své smrti prohlašovala, že je madame Picasso. „Všechny předchozí ženy nebyly nějak odložené, byly tady a byly i s námi, musela jsem to snášet,“ vzpomíná Françoise.
„Od roku 1951 si pořídil další mladou přítelkyni. To už na mě bylo moc. V této chvíli jsem chtěla znovu najít sama sebe, jít vlastní cestou, odejít i s dětmi. Odpověděl mi naprosto nevhodně: Muž jako já se neopouští. Řekla jsem mu: „Uvidíš.“
Françoise si najednou uvědomila: „Je mu už přes 70 let... a nemá o nic větší schopnost sebeovládání než nezralý chlapec mého věku...“ a chtěla žít v budoucnosti jako člověk a malířka se „svou vlastní generací a problémy současnosti“. Rozloučení bylo krátké – „Merde!“ zavolal Picasso za odjíždějícím taxíkem.
Picasso a Françoise se pak mstili jeden druhému. Picasso se postaral o to, aby ji jeho přátelé odepsali a aby obchodníci s uměním její obrazy odmítali. Ona s americkým spisovatelem o umění Carltonem Lakem jako spoluautorem odhalila svůj život, lásky a utrpení s Picassem.
Françoise Gilot později napsala knihu Život s Picassem, která se stala bestsellerem. Sama také malovala a její umění do svých sbírek zařadila takové domy, jako Metropolitní muzeum v New Yorku nebo Centrum Pompidou v Paříži. Zemřela 6. června ve věku 101 let.
Zdroj: Časopis Vlasta
