Nenarodila jsem se jako první dáma nebo jako senátorka. Nenarodila jsem se jako demokratka. Nenarodila jsem se jako právnička či obhájkyně ženských a lidských práv. Nenarodila jsem se jako manželka a matka. Narodila jsem se v polovině dvacátého století jako Američanka, ve šťastném čase a na šťastném místě.“ Tak Hillary Clinton začínala své paměti začátkem nového tisíciletí krátce poté, co její manžel Bill Clinton ukončil své druhé prezidentské období a ona se stala senátorkou. O pár let později by ještě připsala, že se nenarodila jako ministryně zahraničí jedné z nejmocnějších zemí světa a první kandidátka na prezidentské křeslo USA, která se dostala až do finále. Jako jedna z historicky nejúspěšnějších političek v USA.
Zábava a nikláky
Američanka ve šťastném čase a na šťastném místě přišla na svět 26. října 1947 na Středozápadě USA. Oba rodiče Hillary Rodham pocházeli z chudých poměrů. Především matka si nesla vzpomínky na těžké dětství v Chicagu dvacátých let minulého století. Dorothy Howel Rodham byla dítětem velmi mladých rodičů, kteří o ni nejevili zájem. Už ve čtyřech letech zůstávala dlouhé hodiny sama doma, později se starala o svou mladší sestru. Manželství rodičů nevydrželo, v roce 1927 se rozvedli a Hillariinu – tehdy osmiletou matku – poslali do Kalifornie k velmi přísným prarodičům. O rodinných poměrech svědčí i to, že se Dorothy musela cestou na západ starat o svou tehdy tříletou sestru. Jízda vlakem trvala tři dny a dívky jely samotné. S rodiči se neviděly dalších deset let. Hillary Clinton později mnohokrát vzpomínala na osud své matky, když řešila zákony ohledně péče o děti.
Otec Hugh E. Rodham pocházel z Pensylvánie, ale svou ženu potkal v Chicagu, kam se Dorothy v dospělosti vrátila a kde on hledal práci a tak trochu i úkryt před svou energií překypující matkou se zálibou „plést se všem okolo do života“, jak popsala Hillary v biografii s názvem Živá historie.
Hugh a Dorothy se vzali v roce 1942 a páru se narodily tři děti – první Hillary a později dva chlapci.
U Hillary bylo od prvních jejích krůčků jasné, že se narodila zvídavá holčička. Asi jen málokoho překvapí, že byla výbornou studentkou, mimořádně aktivní. Zapojovala se do všeho: debatních kroužků, charitativního prodeje sušenek, sportovních aktivit. „Začala jsem děti z okolí organizovat. Pořádaly jsme hry, sportovní události a karnevaly na dvorku, což přinášelo zábavu i nikláky na charitu,“ vzpomínala o desítky let později politička, která popsala i okamžik, kdy si poprvé uvědomila genderovou nespravedlnost, jíž ženy čelí. Bylo to v době velkého soutěžení USA a SSSR v oblasti zkoumání vesmíru. Hillary bylo tehdy zhruba 13 let, když na základě jednoho z projevů tehdejšího prezidenta J. F. Kennedyho napsala do NASA, že se dobrovolně hlásí do astronautického výzkumu. Dostala ale zamítavou odpověď, že se dívky výcviku nemohou zúčastnit. „Přirozeně že slabý zrak a průměrná fyzická zdatnost by mě i bez ohledu na pohlaví vyřadily, ale to slepé odmítnutí mě bolelo a začala jsem více vnímat diskriminaci jakéhokoli druhu,“ vzpomínala na jeden ze zlomových okamžiků, které modelovaly její osobnost. Dalším byl příklon k republikánské straně. Ano, to není omyl, Hillary od dětství – jistě vlivem svého konzervativního otce – tíhla k republikánům. Coby dobrovolnice pomáhala v prezidentské kampani Richarda Nixona a na střední škole ve Wellesley (kterou mimochodem vystudovala i Madeleine Albright) dokonce vedla klub mladých republikánů. Nicméně 60. léta a především válka ve Vietnamu otřásly jejím přesvědčením natolik, že na Yaleovu univerzitu nastupovala v roce 1969 již jako stoupenkyně demokratů.
Ach ten Bill
Právě při studiu jedné z nejprestižnějších amerických univerzit poznala Billa Clintona, svého budoucího muže. Tenhle student fascinoval v kampusu mnohé, nejenže byl vysoký a podle Hillary vypadal se svými delšími vyšisovanými vlasy jako Viking, ale hlavně si byl už tehdy jistý, že jednou bude zastávat vysokou politickou pozici. Snad nemluvil přímo o Bílém domě, ale svou budoucnost viděl jasně, a to Hillary velmi imponovalo. Ona také věděla, co chce. Když se dali dohromady, její známí popisovali, že bylo znát, že jsou do sebe zamilovaní a že v sobě zřetelně vidí partnery pro politickou budoucnost. „Oba vášnivě sdíleli pocit, že by na tomto světě měli něco změnit, a oba to cítili stejně, ještě než se potkali,“ vzpomínala Hillarina kamarádka Betsey Wright pro The New Yorker. V dalších společných letech – a manželé jsou spolu už 47 let – byli často srovnáváni. Lidé řešili, kdo z nich je „bystřejší“, kdo má větší tah na branku a kdo se v páru spíše veze. Zajímavě tento oříšek popsala Ellen Brantley, někdejší spolužačka Hillary z Wellesley a později soudkyně jmenovaná Billem Clintonem.
„Hillary je zjevně vysoce inteligentní a částečně uspěla díky tomu, že svou inteligenci umí prakticky využít. Velice dobře komunikuje, ale nemyslím si, že by byla chytřejší než Bill, byť to mnozí říkají. Kdyby ti dva byli ve stejné třídě, tak ona by nevynechala žádnou hodinu, udělala by všechny úkoly a přečetla všechny materiály, psala si poznámky a pilně by se učila na zkoušku. Bill by se tu a tam dostavil na nějakou hodinu, podíval se na pár úkolů, ale zároveň by četl další související věci, pak by napsal text, kde by látku originálně pospojoval a měl řadu vlastních návrhů. A oba dva by dostali nejlepší známku,“ uvedla Brantley před pár lety.
Když se Hillary po studiích přesunula za Billem do Arkansasu, mnohé překvapila. Někdo z přátel jí tehdy i řekl – jak později vzpomínala v médiích – že je „skvělé, že je žena guvernéra, ale že si myslel, že ona sama bude guvernérkou“. Slýchala to poměrně často, a to i po roce 1993, když nastoupila do Bílého domu coby první dáma Spojených států. S Billem tehdy vychovávali už skoro 13letou dceru Chelsea, která během dvou volebních období dospěla v mladou ženu. A právě v Bílém domě manželský pár ustál i jeden z nejtěžších partnerských problémů: a to, když se přišlo na prezidentovu nevěru s mladou stážistkou Monikou Lewinskou. Bill Clinton to tehdy popřel, ale nakonec byl usvědčen. Dlouho nevěru zapíral i své ženě.
„Proč, to ví jen on sám,“ okomentovala Clinton v pamětech stroze. Jenže tento pár se asi nemohl rozpadnout takovým způsobem. Manželé – či spíše Hillary – krizi ustáli, byť hořká pachuť zrady setrvala. Hillary tehdy svého muže podpořila, Bill Clinton ustál i impeachement a v dalších letech naopak on vehementně podporoval svou ženu v její úspěšné politické kariéře. Hillary Clinton se sice nestala astronautkou a asi už nikdy nestane, i když ženám už ve výcviku nic nebrání, ale dosáhla na křeslo ministryně zahraničních věcí USA ve vládě prezidenta Baracka Obamy a v roce 2016 se stala historicky první nominovanou kandidátkou na prezidentku USA. A možná se jí stane znovu. Čím dál častěji se v amerických médiích objevují hlasy, aby Hillary znovu kandidovala. Uvidíme, Američany čekají volby v roce 2024.
ZDROJ: časopis Vlasta
