Seznámili jsme se na oslavě narozenin mé nejlepší kamarádky. Přišla jsem trochu pozdě, zábava byla v plném proudu… A tam u stolu seděl ON! Doléhal ke mně jeho příjemný hlas a útržky rozhovoru na téma úspěchů českých egyptologů. Moje oblíbené téma! „Ježíši, Marcelo, vždyť já tě ještě ani nepředstavila, moc se omlouvám,“ přerušila bzukot u stolu oslavenkyně. Zacinkala lžičkou do skleničky. „Přátelé, ticho prosím! Představuji vám svou nejlepší kamarádku Marcelu.“
Někteří zavolali „ahoj“ a několik hostů zdvořile vstalo. Mezi nimi Karel. V tu chvíli jsem ztuhla! Vznešená hlava seděla na nevelké podsadité postavě. Byl víc než o půl hlavy menší než já. Měřím metr pětaosmdesát a na základce mi říkali „Žirafa“.
Karel měl pevný stisk ruky, přívětivý úsměv a hned mi obstaral židli, abych mohla sedět vedle něho. Byl to dobrý nápad, hlavy jsme měli ve stejné rovině a dívali se jeden druhému z očí do očí. Rozhovor s ním byl osvěžující, chytrý, žádné povrchní plácání.
Líbil se mi čím dál víc a bylo to vzájemné. Malý nemalý, říkala jsem si, takového muže bych hledala jako jehlu v kupce sena. Klapalo nám to i v posteli. Jenže časem mi ten výškový rozdíl začal vadit. Hrbila jsem se, lodičky na podpatcích darovala kamarádce a pořídila si baleríny. Stejně to moc nepomohlo. Užíral mě pocit, že se na nás lidi divně dívají.
Ale co mám dělat s tím mindrákem, že já jsem hubená čára, zatímco on vedle mě vypadá jako prcek? Svěřila jsem se kamarádkám a vysloužila si ostrou kritiku. „Copak je to pro život důležitý? Jsi plná předsudků! Takovýho chlapa už těžko najdeš. Měla bys ocenit jeho kvality a nebazírovat na nějakých centimetrech!“
Kamarádky mají pravdu. Někoho jako je Karel, už bych těžko hledala. Měla bych být osudu vděčná za to, že ho mám. Tak proč ho nemiluju bezpodmínečně? K čemu by mi byl fešný dlouhán se slepičím mozkem? Jsem povrchní? Nebo snad nejsem schopná opravdu milovat?
Marcela, Aš
NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka
Milá Marcelo, nevím, zda jste, či nejste povrchní. Jistě však podléháte zažité představě, že muž by měl být v partnerském páru ten vyšší. Snad proto, aby mohl být oporou a ochranou. I dvoumetrový muž se ovšem může bát hadů či myší… Zavádějící bude i úvaha, že „kapesní“ chlapík bude kvůli svému vzrůstu trpět mindráky. Pokud vás ale bude nutit, abyste se pohybovala v lehkém podřepu, navíc bosky, měla byste pečlivě zvážit, jak byste se v takovém vztahu časem cítila. Nikoli proto, že má o těch pár centimetrů méně, ale proto, jak málo si věří.
Leckterý muž by možná mohl najít inspiraci u našeho spolužáka z vysoké. Obnošené ošacení třeba po takovém Dustinu Hoffmanovi by mu padlo jak ulité. Vždy se okolo něj vyskytovaly vysoké a nápadně atraktivní dívky. My, jeho dvoumetroví kamarádi, jsme mu je pustě záviděli. Tam, kde by jiní nacházeli důvod k pocitům méněcennosti, získával on spíš obdiv… Dávat přednost mužům, kteří jsou zdravě sebevědomí, není znakem povrchnosti, nýbrž prozíravosti.
Zdroj: časopis Květy
