Kamaráda s výhodami si držím celý život, nikoho lepšího jsem totiž v posteli nezažila

Tenkrát to byla vichřice. Sotva jsem ho uviděla sedět z druhé strany našich společných pracovních stolů, přímo jsem cítila vlny, co z něj sálají. Představili mi ho: „To je Petr, náš nový grafik.“ Díval se mi do očí jen asi o čtvrt vteřiny déle, než bylo společensky akorát, ale v té čtvrt vteřině bylo všechno. Věděla jsem jistě, že nastanou dny, kdy se do práce budu těšit. Ten první den odpoledne sebral tašku a odešel, druhý taky a třetí zas. Zdálo se, že jsem se v odhadu zmýlila, že nic zkoušet nehodlá, ale pak se v poledne zeptal, jestli nejdu s ním. „Moc to tady ještě neznám, víš kam zajít?“ Jasně že jsem věděla a nedaleká restaurace se stala naším druhým pracovištěm. Notebooky jsme tehdy ještě neměli, ale spousta práce se dala vyřešit s notesem a tužkou, a tak si kolegové, kteří tam taky chodili, zvykli na to, že nás tam pořád vídají. Brzy začali mít v očích vědoucí výraz, protože jim nemohlo uniknout, jak to mezi námi jiskří a jak se pořád „náhodou“ dotýkáme. Nemohla jsem na něj přestat myslet ani doma, i když jsem měla jakžtakž fungující vztah. To jakžtakž znamenalo, že jsem si myslela, že to v mých třiadvaceti asi není vztah na celý život. Zato Petr? Ten mě očaroval. Taky měl přítelkyni, ale já byla natolik okouzlená, že jsem to nebrala na vědomí, jako by ta dívka neexistovala. Nikdy o ní nemluvil. Nechával mi na stole milostné vzkazy, v šuplíku pralinky, ve skleničce pivoňky. Za tři týdny jsme našli způsob, jak spolu strávit noc, a jestli jsem předtím byla okouzlená, teď jsem mu úplně propadla.

Bavilo nás to oba, scházeli jsme se, co to šlo, co jen naše paralelní vztahy unesly. Byl to ale vztah zvláštní, jako bych od začátku věděla, že nikam nepovede. Nikdy mě nenapadlo se ho zeptat, co bude dál. On nic takového taky neříkal. Nenapadlo mě o tom přemýšlet, to až později. Hurikán má prý oko, samotný střed, a já byla v tom středu. Myslela jsem, že jsem zamilovaná, ale po pár měsících mi začalo docházet, že náš vztah je jiný. Všechny chvíle, kdy jsem byla s ním, byly skvělé. Noční toulky Prahou, kdy jsme zapadli do neznámého baru a pak si dali rychlovku na parkovišti, než jsme odešli domů. S tehdejším přítelem jsem nebydlela, tak to nebyl problém, jen jsem nechtěla vodit Petra k sobě, aby se náhodou nepotkali.

Půjčovali jsme si byty od známých, které jsme vzájemně neznali. Dávno jsem pochopila, že se mnou nemá jiné úmysly než tyhle, ale nebylo to nic, o čem bych přemýšlela. Dneska se tomu říká „kamarád s výhodami“, jak mě poučila dcera. Rozuměli jsme si skvěle a v práci jsme taky byli skvělý tým, nadřízení nám zadávali jednu zakázku za druhou. Jedna mysl, jedno tělo, až na to, že stejně jako mě dokázal lusknutím prstu okouzlit i další ženy. Ne všechny. Ale na určitý typ jeho kouzlo fungovalo stoprocentně. Viděla jsem několikrát, jak z našich klientek začaly sršet jiskry, když se s ním poprvé setkaly při prezentaci. „Ne, nejsem jeho manželka ani přítelkyně,“ odpovídala jsem párkrát na jejich stydlivé dotazy. A to byly vdané ženy. Nemoralizovala jsem. Jestli jsem žárlila? Jasně. Pamatuju si, jak jsem do něj párkrát bušila pěstmi, když jsem k němu po sexu cítila příval něhy.

Jeho opravdovou přítelkyni jsem už od vidění znala, občas na něj čekala před firmou. Píchlo mě vždycky u srdce. „Nic ti nesliboval,“ musela jsem si říct a odejít domů za vlastním osudem. Měla ona tušení, že on ji takhle podvádí? Nevím, nikdy jsem se neptala. Jako by to téma bylo mezi námi tabu. Mnohem později jsem se dozvěděla, že tomu, co jsem prožívala, se říká erotická fascinace. Prý se to stává všem zamilovaným, je to výbuch drog, něco jako dávky pervitinu, které dokáže dodat jen ten správný člověk. Po čase to přestává, a když vztah vydrží, nastupují zase jiné drogy, aby spolu ti lidé zůstali, aspoň než zplodí a vychovají jedno malé dítě. Nám se dítě nepřihodilo, to jsme si hlídali.

Já se rozešla s tehdejším prozatímním přítelem bez velkého nářku na obou stranách. S Petrem jsme se postupně stávali dobrými přáteli. Pořád s výhodami, i když ne už tak často. On si svoje erotické drogy začal užívat i s jinými, a když pak nastoupila k nám do práce nová kolegyně, viděla jsem na ní na vlastní oči, co asi kdysi naši kolegové viděli na mně. Dívala se na něj jako na svatý grál, nemohla si pomoct. Snažila se tvářit jakoby nic, ale to rozechvění jí bylo vidět i na zádech. Brzy zjistila, že jsme přátelé, ale nevyznala se v tom. Spíme spolu? Nespíme? On přece není ženatý a ona není vdaná? Osmělila se a šla do toho. Teď byla v oku hurikánu ona, ale na rozdíl ode mě ho nezvládala. Spletla si svoji erotickou fascinaci s láskou. Nepochopila, že jemu jde jenom o sex a nanejvýš kamarádství.

„Mohla bych tě pozvat na kafe? Potřebuju s něčím pomoct,“ zastavila se jednou u mého stolu. Myslela jsem, že jde o nějakou prezentaci. „Já jsem úplně na dně,“ rozbrečela se pak a mně došlo, že kvůli prezentaci pro klienta to nejspíš nebude. „Já vím, že o tom víš, že s Petrem chodíme! Jenže on mě vůbec nebere vážně, manžel na to přišel a chce se se mnou rozvést, ale on snad o to vůbec nestojí,“ líčila zmateně, ale já přesně věděla, co tím myslí. Sexuální pavouk zas polapil mušku, ale nechce ji sežrat, jen si s ní pohrát, ovšem muška počítala s pěknou svatbou. Snažila jsem se jí to vysvětlit a přitom ji moc nezranit. Sama nevím, jak jsem se já té léčce vyhnula, snad jsem mu příliš podobná, snad jsem já taky spíš pavoučice než muška. „Víš, že je to můj kamarád, nic víc. Já ti prostě lhát nebudu, na to ho znám moc dobře. Jestli se to dá ještě spravit, sprav to doma s manželem, s Petrem nepočítej, najde si zas jinou.“ Nebylo to zrovna řešení, které chtěla slyšet. Sama ale přišla na lepší, za dva týdny dala výpověď.

Takhle jsem v jeho životě zasahovala ještě párkrát. Já se mezitím poctivě zamilovala, porodila dceru a poctivě rozvedla. On si vzal svoji nekonečně tolerantní přítelkyni. Pořád spolu občas spíme. Už to není jako droga, ale kvůli vědomí, že to spolu umíme. Chtěla bych ho domů? Ani za svět.

Zdroj: časopis Vlasta