Ladislavův otec Antonín Bartůněk byl podnikatel a po válce se mu začalo dařit. Zaměstnával u sebe v dílně kolem deseti lidí. Když ale v únoru 1948 komunistická strana převzala moc, začaly se likvidovat malé a střední podniky. Antonín musel nejdříve propustit své zaměstnance, jeho stolárnu znárodnili, a dokonce ho na půl roku uvěznili. Spolu s podezřelou smrtí Jana Masaryka měly tyto události na Ladislava takový vliv, že začal společně s přáteli vylepovat protikomunistické letáky.

Ladislav úspěšně ukončil studium na Státní odborné škole v roce 1949. O prázdninách téhož roku se s kamarádem vydal na výlet k Domažlicím. Ve vlaku byli oba zatčeni pro podezření z pokusu o překročení hranic. Obvinění ale odmítli a po čtyřech měsících vězení se mohli vrátit domů.

Mučení ve vězení

V květnu 1951 se Ladislav seznámil s Růženou Havlovou. Netrvalo dlouho a pár spolu začal plánovat budoucnost. Tu jim však překazilo Ladislavovo náhlé zatčení. V noci z 22. na 23. července si pro něj do domova přítelkyně přijela StB a odvezla ho na vyšetřovnu do Pardubic. Vyslýchali ho tam padesát dva hodin v kuse. Když se dostal do cely, okamžitě usnul, ihned ho ale probudili a následovala další série výslechů, během kterých mu do těla pouštěli elektrický proud. „Ochromili mě. Měl jsem dostat strach ze smrti a vypovídat. K výslechu mě vodili se zakrytýma očima. Nějaký estébák mi podrazil nohy. Spadl jsem ze schodů a od té doby mám přeražený bederní obratel,“ vypráví pan Bartůněk.

V prázdné cele strávil čtyři měsíce, spal na betonu a vodu pil ze záchoda. Musel se naučit předem dané odpovědi pro lidové soudní přelíčení, které se konalo 28. a 29. listopadu 1952. Ladislava zařadili do údajné protistátní skupiny Hany Rybičkové, ale on ani jednoho z ostatních devíti obžalovaných nikdy neviděl. O soudu vypráví: „Nahnali tam komunisty a ti pak ze všech sil křičeli: Dejte jim trest smrti!“ Nakonec dostal za vlastizradu šest let vězení.

Nejtěžší chvíle

Ladislava Bartůňka po soudu převezli do pracovního tábora v Prachovicích, kde musel těžit vápenec. Onemocněl tam na zánět pohrudnice, přesto ho převezli do tábora v Jáchymově na práci v uranových dolech. Navštěvovali ho rodiče i Růženka Havlová, ale měli povoleny jen tři návštěvy a mohli se vidět pouhých dvacet minut.

V červnu 1955 Ladislava přeřadili do nápravně pracovního tábora Bytíz na Příbramsku, kde pracoval na stavbě nového sídliště. Před Vánocemi téhož roku ho transportovali na pražskou Pankrác, odkud ho 31. prosince k jeho překvapení propustili.

Vydal se ihned do Žďárce za Růženou Havlovou. Uteklo devět měsíců a 29. září 1956 se konala svatba. Prožili spolu šestapadesát let, narodili se jim dvě děti, Ladislav a Zuzana. Ovšem v roce 2012 Růženka zemřela na otravu krve. „Samozřejmě to pro mě byla nejtěžší chvíle v životě, poněvadž jsme si byli nejblíž,“ dodává s dojetím pan Bartůněk.

Podpořte Paměť národa

Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Podpořit ji můžete i Vy drobnou částkou nebo vstupem do Klubu přátel Paměti národa. Přispět můžete také na novou aplikaci Paměť národa, která přinese více článků a videí do vašeho mobilního telefonu. Více na podporte.pametnaroda.cz.