Starší dcera Barbora dokončila studia a před dvěma lety se i s přítelem odstěhovala do téměř 300 kilometrů vzdáleného Brna. Lenka to trochu obrečela, ale doma stále zůstával syn Marek. Jenže když udělal státnice, pojal to stylem „hurá z domu“. A styl to byl velkolepý, vzal dráhu rovnou do Mexika! Pro Lenku, která žila jen pro svoji rodinu, to byl šok. Až do odletu Markovi vyčítala, že tohle se zkrátka rodičům nedělá.
Život nějak ztratil smysl
Všechno se semlelo poměrně rychle a Lenka byla hodně smutná. Přišlo jí, že si vlastně ani nerozumí s manželem. Dřív žila ve stereotypu a na takové úvahy neměla čas. Jak se ale hnízdo vyprázdnilo, najednou viděla věci tak, jak jsou. A že to nebyl zrovna dvakrát povzbudivý pohled. S manželem se za ta léta odcizili a ona se najednou cítila sama a úplně bezradná. Dětem obětovala kariéru, tolik let života, tolik energie a péče, a najednou tu nebyl nikdo, kdo by ji potřeboval. Věděla, že odchod dětí nebude jednoduchý, ale nikdy ji nenapadlo, že ji přepadne taková beznaděj a zoufalství.
Manželství v troskách
O tom, že postrádá smysl i její manželství, neměla do odchodu syna ani ponětí. Teď se ale nabízely otázky. Co je teď vlastně s manželem drží pohromadě? Děti fuč, společné koníčky a zájmy žádné, vášeň a erotika na bodu mrazu. Snad jen ten společný dům. Jiný smysl jejich vztahu Lenka neviděla.
Za ta léta se odcizili. Řešili hlavně výchovu dětí a pragmatické záležitosti okolo fungování domácnosti, ale v tom kvapíku si to neuvědomovala. Neměla v té době ani blízké kamarádky, protože opravdu veškerý volný čas do té doby věnovala rodině a domácnosti. Jak ale oživit stará přátelství? Kdo je zvědavý na nudnou smutnou ženskou bez špetky energie?
Tady už nic nepomůže
Lenka si nevěděla rady. Když už jí bylo opravdu špatně a bez prášků na spaní nezamhouřila oko, přes den jí bylo zle od žaludku a ztrácela energii, polekala se, že jde o regulérní depresi. Navštívila proto praktického lékaře, aby jí dal doporučení k návštěvě psychiatra. Lenka cítila, že bez léků to nezvládne. Lékař byl naštěstí natolik osvícený, že jí nejdříve doporučil návštěvu psychologa. Lenka u psychologa nikdy nebyla a vůbec nevěděla, co čekat. Byla překvapená, že se psycholog ptal nejen na její aktuální pocity a současnou situaci, ale také na její dětství, na její vztah s manželem a na průběh celého života obou dětí. Při povídání s psychologem si uvědomila mnoho věcí a pochopila, že není všem dnům konec. A hlavně jí došlo, že jen ona sama je ta jediná, která může se situací něco zásadního udělat.
Návrat do života
Začala pomalu. Ozvala se některým kamarádkám, na které si dlouho neudělala čas. Postupně se s některými z nich začala vídat častěji, a dokonce si našly společné koníčky. Chodila s nimi na kolo, na jógu a do divadla. Doma se začala mnohem více věnovat své zahrádce. A co víc, postupně se stabilizoval i vztah s manželem. Zase se spolu naučili fungovat jako partneři a milenci a oživili i některé oblíbené aktivity z mládí. Po nějaké době se s manželem domluvili na tom, že si pořídí štěně. Chodí s ním teď společně na procházky a Lenka je šťastná, že se má zase o koho starat a že ji někdo potřebuje.
Názor odborníka: psychoterapeutka Mgr. Wiktoria Fiurášek
„To, čím si Lenka prochází, je velmi časté obzvlášť v těch situacích, kdy děti odchází z domu a rodiče neví, co dál. Říkáme tomu syndrom prázdného hnízda. Najednou děti, o které jsme se starali, už bydlí někde jinde. Rodiče mohou mít pocit, že už je nepotřebují, protože se osamostatnily. Rodiče ztrácí jednu ze svých důležitých rolí a potřebují se znova najít, najít to, kým jsou, co je naplňuje, jak mohou budovat svůj vztah, když jsou doma opět jen oni dva. Právě takto se cítila Lenka, která obětovala obrovskou část svého života dětem. Bezpochyby je dobré si v takové situaci najít nové koníčky, navázat nové vztahy nebo oprášit ty staré, pokusit se podívat na manželství (partnerský vztah) jiným způsobem. Určitě nebude ke škodě najít psychologa, který vám pomůže na této cestě. Není totiž jednoduché čelit negativním emocím a myšlenkám sama. Psycholog poskytl Lence pomoc, ale velká část práce byla na ní samotné. Hlavní roli hrálo její odhodlání řešit situaci a nenechat ji jen tak.“