Zdroj: Shutterstock
Manžel si píše lechtivé zprávy s muži. Nechci o něj přijít, tak dělám, že mi to nevadí
Lukáše jsem si brala po dvouleté známosti. Věřila jsem, že je to ten pravý. A přestože se naším vztahem za tu dobu prohnalo pár krupobití, nikdy to nebylo nic vážného. Až jednou...
Do manželství jsme vstupovali s přesvědčením, že spolu chceme být do konce života a že nás nic na světě nemůže rozdělit. A co na tom, že nám bylo teprve čtyřiadvacet, což je na dnešní poměry na vdavky brzy. Lukáš byl zhmotněním všech mých snů o dokonalém chlapovi. Byl milý, pozorný, chytrý, láskyplný, spolehlivý, vtipný…nemohla jsem si ho vynachválit. Já jsem se mu na oplátku snažila být dobrou partnerkou, kamarádkou, milenkou a v neposlední řadě hospodyňkou.
Lukáš pocházel z neúplné rodiny, a tak jsem pro nás chtěla vytvořit domov, místo, kam se budeme oba rádi vracet, kde se budeme cítit v bezpečí. A on to přijímal s nadšením. Děti jsme ani jeden ještě nechtěli, cítili jsme se na ně mladí. Chtěli jsme cestovat a užívat si mladého manželství. Bylo to krásné období.
První čtyři roky po svatbě byly nejkrásnějším obdobím vůbec. Hádky samozřejmě byly, ale jen malé, které neřešily nic závažného. Vlastně to byly jen takové hádky, jak já říkám „na pročištění vzduchu“. Jedna vážná však přesto přišla, a to po pěti letech od svatby a po sedmi letech vztahu, což jsou přesně roky, které vztahoví odborníci ve svých příručkách nazývají krizovými.
Manžel tajnůstkář
Jednou jsem potřebovala nutně odeslat email, a protože jsem u sebe zrovna neměla pracovní notebook, rozhodla jsem se použít Lukášův. Nikdy jsme před sebou neměli žádné tajnosti, takže heslo na počítači neměl. Stačilo ho jen odhlásit z jeho pošty a přihlásit se do svého účtu. Jenže to, co jsem spatřila na obrazovce, se nedalo jen tak přejít.
Do soukromí bych mu nikdy sama od sebe nevlezla, ale teď jsem nemohla jinak. Jeho emailová schránka byla plná vzkazů od mužů, kteří si s Lukášem psali nejdříve v kamarádské rovině, později se konverzace stočila k intimnostem a choulostivým tématům, častokrát obohaceným o fotografie. Muži se mu svěřovali se svými touhami a nejniternějšími pocity.
S žádným z pisatelů se ale Lukáš nikdy neviděl a jak vyplývalo ze vzkazů, ani jedna strana po osobním setkání ani netoužila. Nejdříve jsem absolutně nechápala, o co tady jde, velmi rychle mi ale došlo, že můj muž provozuje „sexting“, což znamená posílání textového, fotografického, či audio a video obsahu s erotickým podtextem, navíc s muži.
Okamžitě kápl božskou
První, co mě napadlo, bylo, že je homosexuál, a vztah se mnou byl jen útěk před jeho nefungující rodinou. Zkrátka že potřeboval mít někde své vlastní „doma“. Myšlenky mi začaly vířit hlavou a já je nedokázala usměrnit. Byla jsem zmatená, zklamaná, smutná, zrazená. Po tvářích se mi kutálely slzy. Na email, který jsem chtěla poslat, jsem dávno zapomněla. Zůstala jsem sedět u otevřeného počítače, kde mě Lukáš objevil po příchodu z práce. Okamžitě mu bylo jasné, která bije.
Oči se mu zalily slzami a začal naříkat a přesvědčovat mě o své lásce. Nikdy jsem ho v tomhle stavu neviděla. Po chvíli z něj vypadlo, že nedávno zjistil, že ho přitahují i muži, a že je nejspíš bisexuál. Těmito rádoby nevinnými vzkazy prý úspěšně zahání své touhy na opačné pohlaví. „S chlapem jsem nikdy nic neměl, přísahám! Nemohl bych tě podvést. Miluju tě, Lenko!“ pronesl zkroušeně. Řekl to tak moc přesvědčivě, že jsem mu uvěřila. Přesto jsem si vzala čas na rozmyšlenou. Potřebovala jsem ten šok vstřebat.
Zvítězil zdravý rozum
Týden jsme kolem sebe chodili jak na trní. Pocity, které se ve mně praly, snad ani nedokážu popsat. Nakonec u mě ale díkybohu zvítězil zdravý rozum a já si uvědomila, že Lukáš je přece pořád ten stejný skvělý chlap, kterého jsem si vzala, a kterému jsem slíbila lásku. A že se mu líbí i chlapi? No a co? Každý jsme přece nějaký.
Zdroj: vlasta.cz
