Zdroj: Shutterstock
Mateřská láska po porodu se prostě nedostavila. Připadám si jako krkavčí matka
Když jsem ještě neměla děti, neustále jsem přemýšlela o tom, jaké to bude, až jednou budu matkou. Opravdu se do toho malého tvora zamiluju na první pohled, jak to píší ve všech časopisech a tvrdí všichni kolem? Vážně mateřská láska přijde okamžitě? Nevěděla jsem, co čekat, ale těšila jsem se.
Všude okolo sebe jsem vídala samé šťastné a usměvavé maminky, které by svým miminkům splnily vše, co jim na očích vidí. Mateřskou lásku popisovaly jako něco nadpozemského, co žena pocítí v okamžiku, kdy jí porodní bába poprvé přiloží novorozeně k prsu. Některé mé kamarádky tuto chvíli dokonce stavěly vysoko nad jakoukoli tělesnou slast. Mateřská láska je prý zkrátka nejvíc.
Když jsem se tedy později i já dozvěděla, že s přítelem čekáme přírůstek do rodiny, přepadla mě velká zvědavost a nervozita zároveň. „Už zanedlouho se konečně dozvím, jaké to je,“ říkala jsem si. Nemohla jsem se dočkat.
Láska se nekonala
Když jsem se však o pár měsíců později ocitla na porodním sále a sestřička mi vložila do rukou moji holčičku, k mému zklamání se žádný euforický výtrysk emocí nekonal. Necítila jsem vůbec nic. Zírala jsem na ten malý uzlíček, a přestože jsem věděla, že je ten nevinný tvor mojí součástí, překotnou lásku jsem k němu necítila. Překvapilo mě to a začala si myslet, že je se mnou něco špatně. Bála jsem se o svých pocitech s kýmkoliv mluvit. Svůj přístup jsem však změnit nedokázala.
Pocity krkavčí matky i hluboká deprese
Dlouhé týdny a měsíce, jsem fungovala jen jako ‚mlíkárna a přebalovárna‘, víc ani ťuk. A zatímco ostatní byli z maličké Laury nadšení, já jen víc a víc upadala do deprese. „Co jsem to za matku? To jako opravdu nemiluju své vlastní dítě?,“ opakovala jsem si stále dokola. Připadala jsem si jako nějaká zrůda.
Postupem času se však situace zlepšila. Na svoji dceru jsem si začala zvykat a budovat si k ní vztah podobně jako jsem si kdysi krůček po krůčku budovala vztah plný důvěry a porozumění s mým dnes již manželem.
Poporodní deprese
Jako blesk z čistého nebe
Přiznám se, že mateřská láska k dceři u mě propukla až po osmi měsících od porodu. A i když to bylo se zpožděním, silnější emoce mě do té doby opravdu nepotkala. Změnu jsem pocítila při jedné jarní procházce, kdy se Laurinka neuvěřitelně čistým a bezelstným způsobem radovala z poletujícího chmýří odkvétajících pampelišek. Smála se na celé kolo a nadšeně natahovala ručičky k obloze.
Chvíli jsem ji pozorovala a najednou jsem si uvědomila, že to tam je, že ji miluju nejvíc na světě. Až mi to vehnalo slzy do očí. Od té chvíle můj cit neustále graduje, a i když už si kolikrát myslím, že nemá kam, je pořád silnější a silnější. Za svoji holčičku bych i dýchala, kdyby to šlo. Takže taková je tedy ta mateřská láska! Vážně přišla jako blesk z čistého nebe, jen mi to trvalo trochu déle.
Zdroj: vlasta.cz
