Škoda, že táta umřel, když jsme byly malé. Máma si pak začala žít po svém. Ostatně měla nás brzy, moc si toho v životě neužila, a tak to začala dohánět. Střídala chlapy, práci, bydlení. Vláčela nás s sebou jako kočka koťata a pak odkládala k babičkám a tetičkám. Vlastně jsme ani nevěděly, kde máme domov. Měly jsme ho vůbec? Přesto se nám podařilo přežít. Ségra měla sice těžké období, kdy byla závislá na drogách, zatímco já jela jen v „mařeně“. Vyhrabaly jsme se z toho. Díky babičkám a tetičkám.
Máma se občas objevovala jako zjevení. Krásná a okouzlující. Chlapi se na ni lepili jako mouchy, ale byly to samé veselé kopy, vzít si ji nikdo nechtěl. Kráska, to ano, ale co my, ty dvě blechy za krkem?
Nakonec si našla stálého přítele, to už jsme ale byly dospělé. Tehdy jsme se trochu sblížily, ten mámin přítel byl moc fajn, ale otce nám samozřejmě už nahradit nemohl.
A tak jsme, já i ségra, podvědomě hledaly tátu. Našla jsem si partnera o osmnáct let staršího. Milana. Láska jako trám, dva roky chození a pak svatba. Měl za sebou nějaký ten rok v lochu za pašování aut, ale já ho milovala a on mě.
Ségra Eva se vdala za postaršího Němce a na několik let jsme ji ztratily z dohledu. Vrátila se s malou holčičkou, bez peněz a na dně. Hned jsem se jí ujala a snažily jsme se dát její život do pořádku, když tu se vynořila naše matka. Nejspíš proto, že si její přítel našel jinou ženu. A všechno bylo špatně! Začala dohánět všechno, co za ta léta zanedbala. Jenže my už nebyly děti. Máma do mě začala rýt, že bych se měla s Milanem rozvést. Bylo pozdě. Čekala jsem dítě a matka šílela. Ale já dítě chtěla a rozvádět jsem se nehodlala!
Máma nepotřebovala dospělou dceru. Chtěla zpátky holčičku, se kterou může cloumat, ovlivňovat ji… Skvělým objektem byla Eva. Osamělá, nešťastná, na antidepresivech. A tak se jí ujala. Jenže Eva utekla do Německa a svou malou holčičku tu nechala. Chtěla bych ji do péče, ale matka dělá psí kusy, abych ji nedostala. Můj muž je přece bývalý kriminálník… Prý jí bude líp v dětském domově!
Lucie, Strakonice
NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka
Jsou příběhy, pro které platí, že se v nich porouchalo skoro vše, co se porouchat mohlo. Ten váš k nim zřejmě patří. O otce jste přišly, když jste byly se sestrou ještě malé holky. Těžko lze asi vaší matce zazlívat, že svou roli nezvládala. Mladá, nezkušená. Naštěstí pro vás měla oporu ve vašich babičkách a tetičkách. Od té doby už ale uběhla spousta let…
Těžko můžete vinit rodiče za to, že jste si našla partnera poněkud problematického. Ve vaší situaci by však už nebylo moc moudré volit nějaké radikální řešení. Časem uvidíte, zda převáží manželova rizika (mj. kriminální minulost), nebo zda vám bude nadále oporou.
Lísající se matce můžete nabídnout, že se o sestřino dítě postaráte, soupeřit byste s ní ale neměla. Nelze vyloučit, že budete časem potřebovat odbornou pomoc – nalezla byste ji v některé z manželských poraden.
Zdroj: časopis Květy
