Vem si hlavně plavky a něco volnýho. Jo a klobouk a něco přes ramena, večer tam docela fouká,“ radila mi ta, která byla na stejné dovolené, kam jsme se chystaly, už loni. Právě ona nám doporučila hotel s programem jógy, kde jsou prý v naprosté většině ubytované ženy. „Bylo to boží, vůbec jsem neřešila, jestli jsem namalovaná nebo ne,“ vzpomínala nadšeně. „Úplný klid, čtyřikrát denně nabízejí hodinu jógy, k tomu bazén s lehátky a samozřejmě moře. Půjčují ale i kola a další sportovní vybavení, kdybyste chtěly.“ Smály jsme se, že se jedeme válet a nanejvýš meditovat, ne se zničit. Pokud jde o mě, já zničená byla dost. Myslela jsem, že svého manžela dobře znám, ale před rozvodem a při něm vycházely najednou najevo věci, kterým jsem nejdřív nevěřila, ale které mi pak víc a víc ubližovaly. Dluhy, o kterých jsem nic nevěděla, smlouvy, o kterých jsem nic nevěděla, a k tomu milenky. Kvůli jedné nakonec přišel krach, ale v okamžicích, kdy jsem zrovna nebyla naprosto zoufalá, jsem jí vlastně děkovala.
Nebýt toho, že za mnou zašla do práce a rozhodla se mi sdělit, že mého manžela miluje a já, jestli jsem slušný čověk, jim nemám bránit ve štěstí, věřila bych dodnes, že jsem se provdala za anděla. Zírala jsem na ni jako blázen a myslela si, že hledala někoho jiného: „Určitě jste se spletla, manžel je mi věrný, jsem si jistá, vždyť mě miluje!“ Slečna ovšem vytáhla mobil a předvedla mi tolik Pavlových fotografií v takových situaích, že jsem nemohla dál pochybovat. Chvíli jsem se sice snažila nalhávat si, že to je fotomontáž nebo jiný podvod, ale pak jsem si musela přiznat, že není důvod, proč by někdo něco takového dělal. „Miluje mě a chce si mě vzít,“ tvrdila slečna a já si vzala kabát a kabelku, řekla v práci, že si musím vzít volno, a spolu jsme zajely k němu do práce. Byl tak zaskočený, že se ani nepokoušel kličkovat. Slečna se k němu vrhla a požadovala, ať potvrdí, že ji miluje. Sice mlčel, ale tohle mlčení znamenalo souhlas.
Odjela jsem domů, sepsala žádost o rozvod a sbalila mu kufry, všechno jako v nějakém oparu. On večer nepřišel, až druhý den, kufry vzal a na žádné otázky, které jsem na něj přitom ječela, neodpovídal. U soudu se ukázalo, co všechno o našem manželství nevím.
Ale teď už tedy byl rozvod skoro rok za mnou, už jsem se trošku otřepala, a kamarádky naplánovaly letní dovolenou. Na jednu stranu se mi nikam nechtělo, nechtěla jsem si hrát na to, že mám společenskou náladu a ohromně se mi chce žertovat a smát se. Necítila jsem se na nic takového, toužila jsem spíš sedět někde stranou a o samotě si lízat rány. Ale věděla jsem, že tu společnou dovolenou zorganizovaly kvůli mně, že si kvůli tomu musely v práci složitě zařizovat volno, a tak jsem je nechtěla zklamat. Zkrátka mi bylo jasné, že pojedu, i kdyby se mi stokrát nechtělo. Ale program, co holky vybraly, se mi líbil, hlavně jsem totiž nechtěla nic, kde by se to hemžilo zamilovanými dvojicemi nebo muži. A opravdu, když jsme první den dorazily na večeři, viděly jsme především ženy každého věku a jen několik dvojic. Hurá. Vařili dobře a já byla odhodlaná se netvářit jak boží umučení, ale co nejvíc si to užít. Denně dám ty jógy nejmíň dvě, třeba mi opravdu pomůžou k duševní vyrovnanosti.
První lekce byla za úsvitu a já se vykopala z postele, a opravdu na ni šla. Setkání s instruktorkou bylo na trávníku za hotelem, byly jsme tam jenom čtyři, ochotné se duševně obohacovat hned zrána. Z mých kamarádek ani jedna, všechny měly klidnou hlavu a sladce spaly. A tak jsem se snažila o všechny jógové pozice sama, moc mi ovšem soustředění nešlo a pohled mi běhal po celém areálu. Uprostřed zeleně kolem bazénu se ovšem najednou zastavil a viděl neuvěřitelnou scénu: nejmíň desítka mužů v šortkách a tričku si od vchodu prohlíží zahradu a vyhlídku na moře! A jedenáctý s nimi s nohou v ortéze. Takhle brzy po ránu nevypadali jako náhodní hosté, a taky že nebyli. Přijeli ráno s velkým zpožděním mikrobusem a šli se ubytovat, ten poslední kulhal za nimi.
Bezmužský pobyt se pokazil. Moje kamarádky to ovšem nijak nezdeptalo, úplně zapomněly, že o něčem takovém byla řeč, a nadšeně to komentovaly už při obědě, protože jsme se s pány potkaly v bazénu. Pánové byli taky Češi a velmi sportovní, byla radost se na ně podívat, pokud jste právě neměli chuť každému chlapovi rozbít hlavu pánví. No aspoň si holky užijí.
Když jsem další ráno odcházela na jógu, překvapilo mě, že pánové už stáli na recepci. Kromě jednoho měli na sobě cyklistické dresy a ten jeden, ten s ortézou, se s nimi jen rozloučil. Já jsem šla na zahradu na karimatku, a když jóga skončila, bylo jasné, že kamarádky tak brzo ráno ještě vzhůru nebudou. Sešla jsem k moři po kamenné cestičce, že si tam budu užívat klid, ale zkazilo mi náladu, když jsem ho tam viděla sedět. Jenže bylo mi zase hloupé se otočit na patě, když už mě viděl přijít. „Promiňte, asi jsem vám to tady obsadil,“ omluvil se. „To je v pořádku, je tady dost místa,“ odpověděla jsem jako slušně vychovaná osoba. A protože on byl taky slušně vychovaný, pokusil se svou přítomnost ještě víc omluvit. „Víte, kamarádi jeli na kola, ale já nemůžu. Tak tady přemýšlím o životě.“ Tak jsem kývla hlavou a dodala, že já to budu dělat taky.
Za půl hodiny jsem už chtěla jít a on se zrovna zvedl taky. „Vymyslela jste odpověď na životní otázky?“ Zasloužil si, abych něco řekla. „Asi tu, že se nedá s ničím počítat. Nic se nedá plánovat a na nic spolehnout. Všechno je vždycky stejně jinak.“
Podíval se na mě a souhlasil: „To bych asi podepsal. Jdete na snídani?“ A tak jsme šli spolu. Další ráno taky a další. A pak i večer. Kamarádky se na mě nezlobily, naopak, na setkání s ním mě strkaly. „Říkaly jsme ti, že nějakýho chlapa sbalíš na místě,“ smály se a ukázalo se, že měly pravdu.
A jaký je váš příběh?
Každý týden najdete v této rubrice skutečné příběhy ze života. Veselé, vtipné, smutné i neuvěřitelné… Žádná červená knihovna.
Zažila jste osudovou lásku? Máte ve svém okolí zajímavý a silný vztah? Napište nám. Námět anonymně zpracujeme a vám pošleme peněžitou odměnu.
Zdroj: časopis Vlasta
