Práce palubních průvodčích vypadá lákavě. Většina lidí si ovšem vůbec neuvědomuje, jak je fyzicky i psychicky náročná. Představte si naprosto nepravidelný pracovní režim. Noční, ranní, odpolední, večerní v nejrůznějších kombinacích. Zkrátka doslova nepřetržitý provoz. Naplánovat si svůj život můžete jen na následujících 48 hodin. Vše ostatní se může kdykoliv změnit.
Jaké mýty panují kolem profese letušek?
1. Letuškou se stanou jen modelky s mírami 90-60-90
Denně musíte manipulovat s velmi těžkými břemeny. Plně naložený vozík s občerstvením například může mít až sto kilogramů, servisní dveře, za které každá letuška zodpovídá, váží necelých osmnáct kilo.
Z těchto příkladů je zřejmé, že palubní průvodčí potřebuje mít výbornou fyzickou kondici spíše než nízké procento tělesného tuku.
Velmi nízká váha může být naopak na škodu. Stále natlakovaná kabina v kombinaci s únavou může u fyzicky slabších jedinců vést až ke kolapsu.
VIDEO: Jak vypadá den letušky? Podívejte se na video.
Každý zájemce o tuto profesi se navíc musí prokázat znalostí nejméně dvou světových jazyků, přičemž angličtina je braná jako naprostá samozřejmost. A pozor. Rozhodně si nevystačíte se základními frázemi.
Letuška musí být připravena řešit jakoukoliv nestandardní situaci v cizím jazyce. Například nouzové přistání nebo komunikaci s pozemním personálem na všech světových letištích.
Z tohoto krátkého výčtu lze poměrně snadnou dedukcí usoudit, že fyzická krása při výběru budoucích stevardů nehraje velkou roli. Navíc polovinu palubního personálu tvoří muži, věděli jste to?
2. Miluji cestování a poznávání kultur – stanu se letuškou!
Pokud je vaše hlavní motivace k práci stevarda cestování po písčitých plážích a luxusních hotelech, nebude pro vás toto povolání to pravé. Cestování neodmyslitelně patří k dennímu chlebu palubního personálu, avšak ne vždy se poštěstí v destinaci zůstat na hotelu.
Zapomeňte na nekončící oddych na lehátku u bazénu. Prakticky polovinu linek létají zaměstnanci aerolinek tam a zpátky. V destinaci se pak zdrží jen na nezbytně dlouhou dobu, která se často rovná přibližně dvěma hodinám.
3. Chci si vzít pilota
Není většího stereotypu než právě toho, že letušky hojně vstupují do manželství jen s piloty. Celá letecká posádka spolu tráví hodně času, a proto je přirozené, že mezi nimi na pracovišti vznikají vztahy.
Nedá se ovšem říci, že by se to statisticky dělo více než například v nemocnicích či ve školství. Co když je navíc něco pravdy na tom, že každý pilot má na mnoha letištích jiné své „letadýlko“?
4. Pracovala jsem v hospodě – budu perfektní letuška
Hodně cestujících si myslí, že práce stevarda spočívá v obsluze cestujících, případně ve sbírání odpadků. To je ovšem dosti mylná představa. Každý, koho libovolná letecká společnost přijme do svých řad, musí absolvovat extrémně náročný výcvik v délce 6–8 týdnů.
Během něj se budoucí palubní průvodčí učí evakuovat letadlo minimálně ve dvou jazycích, podstupují hasičský výcvik, velmi rozsáhlý zdravotnický kurz a učí se, jak manipulovat s bezpečnostním vybavením, jako je přenosný radar, kyslíková bomba nebo evakuační skluz.
Zjišťují, jak komunikovat a postupovat v případě havárie nebo teroristického útoku, který pro letecký personál prakticky vždy znamená jistou smrt.
Není také výjimkou, že na palubě umírají lidé nebo přicházejí na svět děti. Každý stevard je tak profesionálně vyškolený například na porod na palubě. Na ten v letadle dokonce naleznete i vybavení.
Je důležité mít na paměti, že stevardi a stevardky nejsou jen hezké mladé tváře, které vám bez mrknutí oka naservírují s profesionálním úsměvem kávu ve výšce bezmála deseti kilometrů. Jsou to totiž jediní lidé, kteří vás v případě havárie dostanou ven a kteří vám mohou zachránit život.
Související články
Zdroj: vlasta.cz, autorka článku (bývalá stevardka české a později americké letecké společnosti), muni.cz