A to „něco“ byl nový vztah. Ne nějaký obyčejný. Hledala jsem muže s hlubokou duší. Někoho, kdo pomůže uzdravit moji zraněnou duši a taky moji mámu.
Seděl na obrubníku, měl dlouhé vlasy spletené do copu, četl knihu a byl bos. Zaujalo mě to. A taky se mi líbil a zároveň mě štval. „Vy nemáte peníze na boty?“ zeptala jsem se drze. Podíval se na mě a usmál se. „Posaďte se,“ vyzval mě. A tak jsem se posadila. „Jistěže mám peníze na boty. Ale chodím bos. Cítím tak spojení se zemí. Její energii. Dává mi sílu.“
„Tady ve městě? Na téhle špinavé dlažbě? Ještě si zapíchnete do nohy nějakou nakaženou jehlu!“ Shovívavě se usmál. „Nezapíchnu, protože nechci. Všechno je v hlavě,“ pronesl přesvědčivě. „Každý může chodit bos a nasávat tu energii. I vy!“
Rozčiloval mě, ale taky mě zajímal. Tolik se lišil od těch kluků a chlapů, které jsem poznala.
„Co to čtete?“ povídám. Ukázal mi knihu, byla ale v angličtině. Stručně mi přiblížil její obsah. Byla to nějaká ezoterická kniha o tom, jak všichni, ale opravdu všichni máme tu moc a sílu napojit se na vesmír, zvelebovat svou duši a potažmo i lidstvo. Rovněž máme dar léčit sebe i druhé, a když budeme chtít, dokážeme zatočit s každou chorobou.
„I s rakovinou?“ zeptala jsem se. „No samozřejmě,“ odvětil sebejistě. Napadlo mě, že bych se to mohla taky naučit a uzdravit mámu.
Začala jsem tím, že jsem si zula boty a po boku Armína, tak si můj nový známý říkal, se vydala po libereckých ulicích. Byla jsem zvědavá. S takovým tvorem jsem se ještě nesetkala, chyběl mi ve sbírce bizarních individuí… A pak jsem šla s Armínem do postele a to byl průšvih, protože jsem musela podstoupit příšerný očistný rituál! Když usnul, obula jsem si boty a zmizela. Zmizel i Armín, ale nechybí mi. Zato máma se začala uzdravovat, v práci se to srovnalo a na obzoru je nová známost. Že by zasáhl vesmír?
Související články
Adéla, Liberec
NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka
Vážená paní, milá Adélo, začátek vašeho vztahu s Armínem hrozil velkým průšvihem. Vědomě jste hledala někoho, koho ověnčíte svými starostmi, a on je vyřeší, nebo je alespoň dokáže spolu s vámi nést. Zpravidla nám v podobných chvílích připadají zajímaví spíše podivní exoti než běžný konfekční standard. Nechybělo moc, mohla jste hloupě naletět a poté se pracně snažit opustit svět, do něhož jste toho svého exota následovala. Buďte ráda, že jste po té noci posbírala nejen svršky, ale i zbytky zdravého rozumu. Nikoli vesmír, ale vy sama jste se vydala po nadějnější cestě.
PS.: Nic proti lidem, kteří chodí bosky. Při troše štěstí můžete v té virtuální obuvi potkat třeba herce Jaroslava Duška. Je to také svérázná „bosorka“, jeho svébytný přístup k životu je však spojen s patřičnou moudrostí.
Zdroj: časopis Květy
