Příběh Adély: Okouzlil mě exot bez bot, nechybělo mnoho, aby z toho byl malér

Tereza Lokajíčková | 18. 4. 2023

Prožívala jsem takové mizerné období. Rozchod s přítelem, neshody v práci, máma nemocná. Něco jsem hledala…

A to „něco“ byl nový vztah. Ne nějaký obyčejný. Hledala jsem muže s hlubokou duší. Někoho, kdo pomůže uzdravit moji zraněnou duši a taky moji mámu.

Seděl na obrubníku, měl dlouhé vlasy spletené do copu, četl knihu a byl bos. Zaujalo mě to. A taky se mi líbil a zároveň mě štval. „Vy nemáte peníze na boty?“ zeptala jsem se drze. Podíval se na mě a usmál se. „Posaďte se,“ vyzval mě. A tak jsem se posadila. „Jistěže mám peníze na boty. Ale chodím bos. Cítím tak spojení se zemí. Její energii. Dává mi sílu.“

„Tady ve městě? Na téhle špinavé dlažbě? Ještě si zapíchnete do nohy nějakou nakaženou jehlu!“ Shovívavě se usmál. „Nezapíchnu, protože nechci. Všechno je v hlavě,“ pronesl přesvědčivě. „Každý může chodit bos a nasávat tu energii. I vy!“

Rozčiloval mě, ale taky mě zajímal. Tolik se lišil od těch kluků a chlapů, které jsem poznala.

„Co to čtete?“ povídám. Ukázal mi knihu, byla ale v angličtině. Stručně mi přiblížil její obsah. Byla to nějaká ezoterická kniha o tom, jak všichni, ale opravdu všichni máme tu moc a sílu napojit se na vesmír, zvelebovat svou duši a potažmo i lidstvo. Rovněž máme dar léčit sebe i druhé, a když budeme chtít, dokážeme zatočit s každou chorobou.

„I s rakovinou?“ zeptala jsem se. „No samozřejmě,“ odvětil sebejistě. Napadlo mě, že bych se to mohla taky naučit a uzdravit mámu.

Začala jsem tím, že jsem si zula boty a po boku Armína, tak si můj nový známý říkal, se vydala po libereckých ulicích. Byla jsem zvědavá. S takovým tvorem jsem se ještě nesetkala, chyběl mi ve sbírce bizarních individuí… A pak jsem šla s Armínem do postele a to byl průšvih, protože jsem musela podstoupit příšerný očistný rituál! Když usnul, obula jsem si boty a zmizela. Zmizel i Armín, ale nechybí mi. Zato máma se začala uzdravovat, v práci se to srovnalo a na obzoru je nová známost. Že by zasáhl vesmír?

Byli jsme jedno tělo, jedna duše. Neskončilo to, ani když odešel
Příběhy

Byli jsme jedno tělo, jedna duše. Neskončilo to, ani když odešel

Manžel si začal s mojí nejlepší kamarádkou hned po svatbě
Příběhy

Manžel si začal s mojí nejlepší kamarádkou hned po svatbě

Adéla, Liberec

NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka

Vážená paní, milá Adélo, začátek vašeho vztahu s Armínem hrozil velkým průšvihem. Vědomě jste hledala někoho, koho ověnčíte svými starostmi, a on je vyřeší, nebo je alespoň dokáže spolu s vámi nést. Zpravidla nám v podobných chvílích připadají zajímaví spíše podivní exoti než běžný konfekční standard. Nechybělo moc, mohla jste hloupě naletět a poté se pracně snažit opustit svět, do něhož jste toho svého exota následovala. Buďte ráda, že jste po té noci posbírala nejen svršky, ale i zbytky zdravého rozumu. Nikoli vesmír, ale vy sama jste se vydala po nadějnější cestě.

PS.: Nic proti lidem, kteří chodí bosky. Při troše štěstí můžete v té virtuální obuvi potkat třeba herce Jaroslava Duška. Je to také svérázná „bosorka“, jeho svébytný přístup k životu je však spojen s patřičnou moudrostí.

Zdroj: časopis Květy

Z hodného táty se stal líný náfuka aneb Jak jsem pochopila, proč se máma rozvedla
Příběhy

Z hodného táty se stal líný náfuka aneb Jak jsem pochopila, proč se máma rozvedla

On dítě chtěl, já ne. Šla jsem na potrat a rozešli jsme se. Po dvaceti letech jsme opět spolu
Příběhy

On dítě chtěl, já ne. Šla jsem na potrat a rozešli jsme se. Po dvaceti letech jsme opět spolu

Zamilovala jsem se do přítele své dcery. Ta mě za to nenávidí a nechce mě už nikdy vidět
Příběhy

Zamilovala jsem se do přítele své dcery. Ta mě za to nenávidí a nechce mě už nikdy vidět

Tagy Jaroslav Dušek kniha vesmír