Psal se rok 2010. Elizabeth a Max spolu byli právě dva roky, když se Liz podrobila vyšetření magnetickou rezonancí. Lékařům dělaly starosti její bolesti, předpokládali, že za ně může vyhřezlá ploténka. Realita však byla bohužel horší. Vyšetření objevilo rakovinový nádor. „Toho dne, kdy jí lékaři oznámili výsledky, mi Liz řekla, že pokud by se jednalo o terminální stadium nemoci, nebude bojovat. Že by se mnou místo toho chtěla vyrazit na cestu okolo světa a užívat si života, dokud jí nedojdou síly,“ vzpomíná na chvíli, kdy se dozvěděl drtivou zprávu, Maxwell Joice. „Přeběhl jsem kuchyň, z alobalu jsem udělal prstýnek a poklekl před Liz. Řekl jsem jí, že se nesmí vzdát bez boje, a požádal jsem ji o ruku. Na obojí mi řekla ano.“ Vzali se o měsíc později na střeše jednoho z mrakodrapů. New York jim ležel u nohou.
Zázrak: Konečně těhotná!
Jak Elizabeth slíbila, vrhla se do léčení. Chemoterapie úspěšně zabrala a nádor zmizel. „Doktoři nás ujistili, že v následujících třech letech se rakovina určitě nevrátí, ale to Liz nestačilo. Pořád toužila po tom mít dítě, i když jí doktoři opakovaně ujišťovali, že vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu je naprosto vyloučené, aby se dostala do jiného stavu,“ říká Max. „Když přišla s tím, že spolu čekáme dítě, myslel jsem, že se zblázníme radostí. Byl to zázrak,“ dodává. Jenže za pár týdnů bylo vše jinak. Rakovina dala Liz tři roky pokoj, přesně, jak slibovali lékaři. Ale ani o píď víc. „Když jí lékaři doporučili potrat, řekla mi: ‚Pokud ukončím těhotenství, tak i kdyby nemoc zase zmizela, nebudu už nikdy moct mít dítě. Můj organismus bude totálně zničený.‘ Věděla dobře, že tohle je její jediná šance, jak se stát matkou. Neváhala ani chvíli,“ vzpomíná manžel.
Vzhledem k pokračujícímu těhotenství se Liz nemohla podrobit vyšetření magnetickou rezonancí a lékaři tak nemohli zjistit, kam všude se rakovina rozšířila. Zbývalo jen doufat, že nemoc zvolní tempo. Chvíli to dokonce tak vypadalo. „Ve 25. a 26. týdnu jsme si dokonce mysleli, že nemoc ustupuje, vypadala tak zdravě,“ svěřil se novinářům režisér Christopher Henze, autor dokumentu 40 týdnů, který společně se svým štábem mapoval Lizino těhotenství. Jenže vzápětí nemoc udeřila plnou silou. Elizabeth se začala dusit a vyšetření odhalilo spoustu nádorů v plicích. Ačkoli se mělo dítě narodit až 4. března, lékaři už na konci ledna dali pokyn, že porod musí proběhnout hned. Jen o pár hodin později přišla na svět císařským řezem dcera Lily.
Jediná noc spolu
To byla bohužel nadlouho poslední pozitivní zpráva. Chirurgové, kteří prováděli císařský řez, objevili v matčině těle děsivé množství rakovinových nádorů. „První věta, kterou Liz řekla poté, co jí vyndali dýchací trubice, byla: ‚Jak je Lily? Jak se daří dítěti?‘ Nezeptala se na začátku: ‚Jsem v pořádku?‘“ vzpomíná ošetřující lékařka Joanne Stone. Ta byla také u toho, když se matka s dcerou poprvé setkaly. „Napřed dítě objala. A jenom ten výraz štěstí, který v ten moment měla vepsaný ve tváři, byl úplně neuvěřitelný. A pak Liz řekla: ‚Stálo to za to. Udělala bych to všechno znovu, jen abych mohla mít dítě,‘“ líčí dojemné chvíle doktorka. Jen jednou se vrátila Liz domů, aby se se všemi rozloučila. Bylo to pět dní poté, co se malá Lily narodila. Manžel Max na tyto chvíle vzpomíná: „Bylo to jak ze smutného filmu. Seděli jsme a plakali. Vzpomínali jsme na krásné chvíle, které jsme spolu prožili. Byla to jediná noc, kterou nám osud dovolil, abychom ji strávili tak, jak si Elizabeth přála. Ve třech.“ Elizabeth Joice zemřela 9. března na své nemocniční posteli, manžel Maxwell byl po jejím boku. Režisér dokumentu Christopher Henze tak nemohl dodržet to, v co doufal. „Asi to bude znít naivně, ale od chvíle, kdy nám sdělila, že nehodlá jít na potrat a upustí od léčení rakoviny, jsme doufali, že se stane zázrak a že jí náš dokument ukážeme hned, jak ji propustí po vyléčení z nemocnice.“
„Liz své magické kouzlo vtiskla do Lily,“ řekl Maxwell Joice novinářům v den, kdy se jeho dcera dožila půl roku. „Je tak úžasná a výjimečná. Dala mi sílu, abych se po smrti Liz odrazil ode dna.“
