Otec Jana Blažeje Santiniho Aichela byl váženým kameníkem italského původu a Jan Blažej byl jeho prvorozeným synem, narodil se v únoru 1677. I když si otec nejspíš přál, aby převzal jeho kamenické umění, nebylo to vzhledem k tělesnému handicapu jeho syna možné. Jan Blažej se totiž narodil pravděpodobně na část těla ochrnutý. To mu znemožňovalo pokračovat v otcově profesi, i když se kameníkem i přes své tělesné omezení vyučil. Na škole studoval také malířství, ale brzy se u něj rozvinul jiný talent, měl totiž čas přenášet své vize na papír a postupně začal projektovat stavby, které byly naprosto unikátní. Inspiraci našel i na cestách, na které se vydal po studiích. V Itálii se seznámil s dílem Fracesca Borrominiho, jehož stavby, které představují vrcholné baroko, se naprosto vymykaly konzervativnímu pojetí. Inspirací mu byla i díla Borrominiho žáků. Stejně jako oni byl Santini inspirován katedrální architekturou, která však byla obohacena o prvky emocionálního baroka.
Úspěšný osudu navzdory
Již ve svých 23 letech se Santini živil jako projektant staveb, které řídil spíše od stolu, vzhledem ke svému fyzickému omezení nemohl být přímo na stavbě a kontrolovat, jak jeho vize získávají konkrétní podobu. Postupně dostával zakázky na přestavbu kostelů a významných budov. O jeho úspěšné práci svědčí také fakt, že si brzy mohl dovolit koupit dva domy v Nerudově ulici v Praze, které propojil.
První ženou Santiniho byla dcera jeho učitele malířství Schrödera. S Veronikou Alžbětou měl čtyři děti, všichni tři jeho synové však zemřeli v dětském věku a dospělosti se dožila jen dcera. Po smrti své první ženy se Santini oženil podruhé, tentokrát se jeho vyvolenou stala jihočeská šlechtična. Díky tomuto sňatku měl kontakty na vlivné představitele šlechty a církevní hodnostáře, čímž získal i nové zakázky. S druhou ženou měl syna a dceru. Jan Blažej Santini Aichel zemřel ve 46 letech.
Nejznámější Santiniho stavby
Santini vytvořil během života kolem 80 staveb, u nichž se nepochybuje o jeho autorství, zhruba deset z nich je považováno za vrchol evropské architektury své doby. Ve svých dílech mistrně propojoval kreativní talent, znalosti matematiky, numerologie a křesťanskou a náboženskou mystiku. Projektoval sakrální stavby, paláce, ale také hospodářské usedlosti. Ve všech jeho návrzích mu k výslednému úchvatnému výsledku dopomáhala také hra světla, jedinečná akustika staveb a jejich citlivé zasazení do okolní krajiny.
První zakázka, která byla Santinimu svěřena, bylo vedení stavby konventu cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi, kterou mu zadal opat Wolfgang Lochner. Protože byl opat pojetím a přístupem mladého projektanta nadšen, doporučil jej dál, a Santini tak získal další církevní zakázky. Následovala stavba klášterního kostela v Sedlci u Kutné Hory, která započala v roce 1703. Santini při přestavbě kostela nahradil zkušeného architekta Pavla Ignáce Bayera. Dnes tak můžeme v Sedlci obdivovat jedinečný kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele se Santiniho rukopisem. Katedrála, která je nejstarší gotickou katedrálou střední Evropy, je spolu s chrámem sv. Barbory a historickým centrem Kutné Hory zapsána na Seznam UNESCO.
Následovaly klášterní stavby v Plasech, Kladrubech, v Rajhradě, ale také projekty pro Pražský hrad. Za pozornost stojí také Klášterní komplex v Želivě.
Za Janem Nepomuckým na Zelenou horu
Zásadní byla pro Santiniho spolupráce s opatem Václavem Vejmluvou, který stál v čele cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Z této spolupráce vzešla celá řada staveb. Ikonická je přestavba gotického areálu na Zelené hoře. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého je národní kulturní památkou a je zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Popudem k výstavbě kláštera bylo nalezení živé tkáně v hrobě Jana Nepomuckého, kterému je kostel zasvěcen. Zadání od opata Vejmluvy pro Santiniho bylo, aby vybudoval svatostánek, který bude plný křesťanské a kabalistické symboliky. Klíčovým symbolem je hvězda, která se propsala i do půdorysu stavby. Protože se podle legendy nad hlavou Jana Nepomuckého po jeho smrti objevilo hvězd pět, je pětka magickým číslem, které se v této unikátní stavbě opakuje. Hvězdy mají pět cípů, kostel má pět vchodů, oltář stráží pět andělů… Pro cisterciácký klášter, dnešní zámek, který se nachází v těsné blízkosti poutního kostela, ve Žďáru nad Sázavou Santini projektoval budovu prelatury a je také autorem úprav v klášterním kostele.
V sousedství poutního kostela navštivte i hřbitov, který z pohledu shora připomíná lidskou lebku a opět je prodchnut symbolikou, která je Santinimu vlastní. Legendy vyprávějí, že místní energie dokáže oživit mrtvé. Další zajímavou Santiniho stavbou v okolí Žďáru nad Sázavou je například Chrám v Obytčově, který má půdorys želvy (nákres vpravo). Želva byla v minulosti symbolem stálosti ve víře. Navštívit můžete také hospodářský dvůr Lyra, který má půdorys hudebního nástroje.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře patří asi k nejznámějším Santiniho stavbám. Základem je symbol hvězdy a číslovka pět, protože se podle legndy nad hlavou sv. Jana po jeho smrti objevilo pět hvězd. Tvar pěticípé hvězdy má i jeho půdorys. Interiér kostela na Zelené hoře je dotvářen i světelnými paprsky, které do něj pronikají malými okénky. Světlo bylo pro Santiniho důležitým pomocníkem. Vytváří pro něj typickou atmosféru.
Navštivte Muzeum nové generace ve Žďáru nad Sázavou
Navštivte Muzeum nové generace ve Žďáru nad Sázavou
V multimediálním muzeu vstoupíte virtuálně do temných hvozdů, kde nebojácní mniši ve 13. století vybudovali první klášter. Seznamte se s jedním dnem v životě mnicha, prolistujte virtuální kroniku či objevte krásu cisterciáckého umění. Poté se díky kaleidoskopu přesunete do období prosperity, rozkvětu umění, vědy a architektury, do období baroka. Seznámíte se s opatem Vejmluvou, výraznou osobností bývalého kláštera, potkáte geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho či proniknete do matematických tajů poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Více na www.zamekzdar.cz nebo www.santini.cz.