Zdroj: Youtube

Petr Štěpánek: Pohádka Zlatovláska (1973)

Mnohokrát v rozhovorech přiznal, že na roli kuchtíka a prince Jiříka, který rozumí řeči zvířat, vzpomíná moc rád. Pohádka Zlatovláska podle předlohy Karla Jaromíra Erbena byla natočená v roce 1973 a dodnes neztratila nic ze svého kouzla. Erbenovská klasika, která se neokouká, stejně jako Petr Štěpánek, který i dnes v 74 letech vypadá neobyčejně charismaticky. A pohádku Zlatovlásku považuje za klenot, který se bohužel kvůli Janu Třískovi nemohl dlouho vysílat. Prvního prince hrál v pohádce Jak se Mette chtěla stát královnou v roce 1968 a celkem si zahrál 7 princů v 49 pohádkách.

Pavel Trávníček: Pohádka Tři oříšky pro Popelku (1973)

Asi nejznámější a nejoblíbenější vánoční pohádka, kterou zbožňují všechny generace dětí i dospělých. Kdo by neměl rád tak trochu drzou holku od plotny, která hravě přetrumfla nafoukaného prince? Oblíbený byl i jako princ v dvojroli v pohádce Třetí princ (1982). Trávníčkovi je dnes 72 a když vzpomíná na Popelku, vždy se mu vybaví, jak se při natáčení vyblbli s Vítězslavem Jandákem a Jaroslavem Drbohlavem. Mimo jiné na ní oceňuje, že nebyla plná triků, ale působila přirozeně a jednoduše. A to, že si ho všichni navždy spojují s princem z Popelky? „Pierre Brice také zůstane celý život Vinnetouem!" Na kontě má 8 princů, ten v Popelce byl jeho první, kdy mu bylo 23 let. Posledního prince hrál v roce 1990 ve svých čtyřiceti letech v pohádce Jak Vojtěch pro princeznu do ohně skočil.

Jiří Bartoška: Pohádka Třetí princ (1982)

V pohádce Třetí princ z roku 1982 se sice Jiří Bartoška objevil minimálně, ale při pohledu na něj není divu, že se do něj princezna v podání Libuše Šafránkové zamilovala až po uši. Prezident karlovarského festivalu a držitel Českého lva za mimořádný přínos kinematografii, má na svém kontě prince sice jen jednoho, ale později si zahrál i boha, takže rozhodně si polepšil. Dnes mu je 75 let a šedivé vousy z něj dělají českého George Cloonyho. Holt někdo umí stárnout s grácií.

Jan Čenský: Pohádka Koloběžka první (1984)

Herec a v posledních letech moderátor, je i v 61 letech charismatický muž, kterému nějaká ta vráska nevadí. Vysoký, urostlý, šedé vousy i vlasy. Věk neřeší a dokonce říká, že své vrstevníky, kteří si barví vlasy, lituje. Pokud jde o herectví, v mládí snad nebyla pohádka, ve které by se neobjevil. Celkem si zahrál v 16 pohádkách a v šesti z nich si zahrál prince. Toho úplně prvního si zahrál v roce 1984 v pohádce Koloběžka první, kde se ho snažila přelstít Dagmar Patrasová jako Chytrá horákyně. Později se objevil v pohádkách O princezně, která ráčkovala (1986), O nejchytřejší princezně či Anička s lískovými oříšky (1993). Naposledy se v princovském obleku objevil v roce 1995 v pohádce O spanilé Jašince. Asi větší popularitu si ale získal v pohádce Princové jsou na draka, kde ovšem nehrál prince.

Ondřej Vetchý: Pohádka Císař a tambor (1998)

Dnes je z něj populární policejní vyšetřovatel, takže si jen málokdo vzpomene, že hrál taky v mnoha pohádkách, celkem jich bylo 22! Princů si pak zahrál „jen“ šest, poprvé v roce 1994 v pohádce Černobílá pohádka, kdy mu bylo 32 let, posledního v pohádce Císař a tambor (pokud přimhouříme oko, protože zde hrál císaře). Mnohem roztomilejší a absolutně k „sežrání“ byl v pohádce S čerty nejsou žerty (1984), kde hrál poněkud zmateného čerta. Popularitu si získal i jako Jirka Luňák v seriálu Okresní přebor. Dodnes umí rozesmát i rozesmutnit, a to, že mu je 60, je spíše nějaký omyl v kalendáři, ne?

David Švehlík: Pohádka Anděl Páně (2005)

Momentálně se předvedl v nové pohádce Krakonošovo tajemství, kde hraje Krakonoše. Jeho filmografie je široká a kromě komediální polohy mu sedí i dramata, jako byl například film Úsměvy smutných mužů, kde hraje alkoholika. Jako princ se objevil v roce 2005 v pohádce Jiřího Stracha, kde hrál namyšleného hraběte (no dobře, princ to nebyl), který nakonec přece jen přijde na to, v čem spočívá to pravé štěstí. V roce 2006 se objevil v roli krále v pohádce O šípkové Růžence. Na svém seznamu princů jich tedy moc nemá.

Lukáš Vaculík: Pohádka o velkém nosu (1983)

Idol dívek a žen z 80. let se nikdy moc médiím neotvíral, takže o jeho soukromí se toho moc neví. Každopádně si za svůj život prince zahrál 10krát! Prvního v jeho 21 letech v pohádce O velkém nosu, naposledy pak v roce 1999 v pohádce Mořská brána, když mu bylo 37 let. Mezitím se objevil jako princ v pohádkách Drozdí brada, Berenika a další. Pokud bychom měli předat pomyslné zlaté žezlo za roli nejčastěji obsazovaného prince, byl by to právě Lukáš Vaculík. Celkem se pak objevil v 22 pohádkách. Dnes je tomuto idolu teenagerů socialismu 60 let a prokousal se k elegantnímu a charismatickému slušňákovi, který se dokonce vzdal alkoholu. Hvězda seriálu Temný kraj přestal i kouřit. To, že si bedlivě hlídá soukromí, vlastně nikomu ani moc nevadí.

Michal Dlouhý: Pohádka Žabí princ (1991)

Mladší bratr herce Vladimíra Dlouhého, který zemřel v roce 2010, byl svým vzhledem na začátku své kariéry k rolím princů ideální. Modrooký blonďák byl jako princ neodolatelný. A jak před pár lety řekl v jednom rozhovoru, pro své dcery je princem jako táta pořád. Poprvé se objevil jako princ v česko-německé pohádce Žabí princ, to mu bylo 23 let. Celkem si zahrál v 15 pohádkách, posledního prince pak v pohádce O princezně z Rimini (1999), společně se svým bratrem Vladimírem. Pak exceloval v roli vyšetřovatele v seriálu Přítelkyně z domu smutku. V rozhovoru pro časopis Vlasta řekl: "Touhle rolí se mi naštěstí zlomili princové v negativní záporáky a Hynkovi Bočanovi jsem dodnes vděčný, že mi pomohl dostat se ze škatulky věčných princů."

Zdroj: https://vlasta.cz, https://www.csfd.cz/

Související články