Byla jsem Kamile za svědka na svatbě. Plánovaly jsme, že budeme mít co nejdřív děti a společně si užívat mateřství. Zatímco já otěhotněla cobydup a rok po sobě měla děti dvě, Kamile místo miminka rostl v děloze zhoubný nádor a lékaři ji museli odstranit. Stala se z ní smutná žena… „Víš, Iveto, život bez dětí je pro mě prázdný. Začala jsem uvažovat o adopci, ale Petr nechce. Přišel dokonce s nápadem, že bychom si mohli najít náhradní matku. Vaječníky mi zůstaly, šlo by to.“ Ta myšlenka mi skočila do hlavy jako blesk. „A co kdybych vám tu náhradní matku udělala já?“ vyhrkla jsem. Kamila na mě zírala. „Iveto, máš dvě děti, to po tobě nemůžeme chtít.“
Asi za půl roku s tím přišla sama. „Iveto, ta tvoje nabídka, tenkrát…“ Stiskla jsem Kamile sevřené ruce. „Ta nabídka platí. Proberu to ještě s Honzou a jdeme do toho.“ Můj manžel rozhodně nadšený nebyl, jenže já už byla rozhodnutá.
Na budoucí těhotenství „in vitro“ jsem musela připravit své tělo. Vyburcovat hormony. Přiznávám, že mi to dalo zabrat. Bylo mi zle jako nikdy a Honza si občas neodpustil poznámku, mám-li tohle všechno zapotřebí. Někdy to napadlo i mě.
Bříško mi rostlo a Kamila mě denně navštěvovala. Až mi to šlo na nervy! Prý jestli dobře a zdravě jím. Po zprávě, že bude mít zdravou holčičku, se dojetím úplně rozsypala. „Bude se jmenovat Iveta, po tobě,“ blekotala mezi vzlyky.
Přestála jsem všechny útrapy a začala jsem mít toho tvorečka, který se v mé děloze zahnízdil, ráda! Musela jsem si opakovat: Není tvoje, není tvoje, jsi jenom inkubátor! Má geny svých rodičů. V tvém břiše jen dočasně bydlí!
Porod proběhl bez komplikací, ale Ivetku ihned odnesli. Nemohla jsem se zbavit pocitu nenávratné ztráty. Přišla jsem o něco vzácného. Teprve teď jsem si uvědomila sílu oběti, kterou jsem přinesla. Vrátila jsem se domů s pocitem prázdnoty. Honza byl ovšem spokojený, konečně jsme mohli začít žít náš normální rodinný život.
Pak se Kamila odstěhovala. Ztratila jsem kamarádku i „svoji“ holčičku. Za dva roky jsme si s Honzou pořídili ještě jedno dítě, ale pocit ztráty ve mně stejně zůstává.
Iveta, Prostějov
NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka
Vážená paní, náhradní mateřství je jednou z řady nových alternativ řešení problému bezdětnosti. Je s ním však spojena řada etických, právních a psychologických otázek. Tam, kde má tato technika delší historii, působí agentury, které celý proces zprostředkovávají. Hlavně se snaží zajistit oběma stranám co největší anonymitu.
Pro většinu žen je hodně náročné dítě odnosit, porodit a dál se o jeho osud nezajímat. Náhradní mateřství mezi kamarádkami, ale i v rámci širších rodin, je jedním z tabu, která mohou vzájemné vztahy časem poněkud zkomplikovat. Vaše kamarádka se radši odstěhovala a zřejmě se bude kontaktu s vámi spíše vyhýbat. Vy jste si s manželem nakonec pořídili ještě jedno dítě. Snad mu dokážete dát do vínku víc než jen to, že je pro vás pomyslným „náhradníkem“.
Zdroj: časopis Květy
