Byla jsem čerstvě po rozchodu, pětatřicet let, biologické hodiny netikaly, ale bily na poplach. A ten pravý stále nikde. A najednou mě oslovil fešák, který byl na první dobrou top. Vysoký, hezký, galantní. Začali jsme spolu chodit a mně imponoval jeho až neobvyklý zájem o to, co dělám, jak se cítím, s kým jsem se potkala a co jsem s kým řešila. Možná mě měl jeho enormní zájem o dění kolem mě varovat.
Byla jsem si jistá. Je to ON!
V práci vše běželo tak, jak si může ambiciózní žena přát. Vyšší manažerský post, prima kolegové, zajímavé farmaceutické projekty. Ke spokojenosti mi chyběla jen velká rodina. A tu jsem s Matoušem hodlala založit co nevidět. „Jsi si jistá, že je to on?“ zeptala se mě moje nejlepší kamarádka Viki. „Ty už jsi jako naši. Taky do mě neustále hustí, že pro mě Matouš není vhodný. Co pořád všichni máte?“
Konečně pravá láska
Ano, věděla jsem, co všichni mají, ale nechtěla jsem si to připustit. Kamarádům a rodině se zdálo, že jsme s Matoušem, co se týče intelektu, někde jinde. Bylo to patrné při společných setkáních, kdy se na sebe Matouš snažil strhávat pozornost dost nevhodným způsobem. Vyvolával diskuze na povrchní témata, a když mu došly argumenty, což se stalo pokaždé, byl agresivní, uražený, naštvaný. Myslel si, že si z něho ostatní utahují, ale to nebyla pravda. Jen neuměl diskutovat, o problém se zajímal jen povrchně a vyvolával hádky. Měl mindrák z toho, že je jen vyučený, přitom tohle v mém okolí nikdo neřešil. Nabíhal si vlastně sám… Já si přes opar zamilovanosti ze začátku nevšimla, že je můj přítel ve skutečnosti frustrovaný, protože není ani zdaleka tak úspěšný jako já, a že je jeho sebevědomí předstírané a láska ke mně vypočítavá.
Nebuď naivní!
Pár týdnů po romantické svatbě a ještě romantičtějších líbánkách Matouš úplně otočil. Začal na mě slovně útočit, snažil se mě ponižovat a vlastně všechno, co na mně vždy údajně obdivoval, bylo najednou špatné. „Myslíš si, že tě tví zaměstnanci respektují? Nebuď naivní! To místo ti stejně spadlo do klína, protože zrovna nikoho jiného neměli,“ shazoval moji práci a lidi kolem.
Nechápala jsem, proč je najednou tak zlý, když mi ještě nedávno šeptal, jak je šťastný, že má tak chytrou a ambiciózní manželku. Dokonce jsem chvíli přemýšlela, že se své práce vzdám, aby byl doma klid a my se mohli soustředit na plánování rodičovství. Pak začal Matouš chodit domů stále častěji opilý a jeho agrese gradovala. Pro sprosté slovo nešel daleko, a když jednoho dne napřáhl ruku, fakt jsem se vyděsila. Utekla jsem do pokoje, kde jsem se zamkla. On kopal vedle do nábytku a sprostě nadával, že jsem nula.
Stala se ze mě troska
Napětí doma houstlo a já místo toho, abych se toho ubožáka zbavila nebo se alespoň pokusila bránit, uzavřela jsem se do sebe. Styděla jsem se svěřit kamarádkám, jak to u nás doma vypadá, věděla jsem, že měly na Matouše dobrý odhad. Propadla jsem depresi z toho, že jsem s takovým člověkem ztratila drahocenný rok, a namlouvala jsem si, že už nemám sílu začínat nějaký další, nový vztah s nejistým výsledkem. Necelý rok po svatbě jsem byla na dně. Nemohla jsem chodit do práce a bez prášků na spaní jsem už nebyla schopná fungovat. Z muže, který pro mě byl vším, se během několika týdnů stala zrůda.
Návštěva psycholožky pomohla
Začala jsem pochybovat o smyslu celého svého života. A pak mi došlo, že to takhle nemůže skončit, a vyhledala jsem psycholožku. Ta potvrdila, že změna chování psychopatů bývá po svatbě častá. Nový status ve vztahu prý může být spouštěčem agrese. Svatbu agresoři vnímají tak, že když si ženu vezmou za manželku, tak jim patří a můžou si s ní dělat, co chtějí. Navíc prý nebyl ideální náš intelektuální rozdíl. Muži, kteří se cítí v soužití se ženou méněcenní, si to potřebují kompenzovat. Nejčastěji tím, že je žena musí poslouchat. Potřebují mít ve všem rozhodovací právo. Psycholožka mi vysvětlila, že tohle je typický projev tyrana: při získávání partnerky je schopný udělat všechno na světě. Tehdy se ještě jeho pravá povaha neprojevuje, to nastane, až když má ženu jistou. Častým symptomem je také to, když se muž zdá být příliš dokonalý, než aby to byla pravda.
Pryč od něj
Kamarádka Viki byla ráda, že jsem navštívila odborníka, a ještě zatepla nechtěla nic nechat náhodě. „Okamžitě se seber a odejdi od něj! Vždyť ti nesahá ani po kotníky. Pomůžu ti, s čím budu moct. Jsi výjimečná, jenže doma máš zamindrákovaného chudáka, který ti úplně popletl hlavu a nebude tě chtít pustit,“ řekla. A měla pravdu, tři měsíce mi trvalo, než jsem od Matouše odešla. Ale už jsem věděla, že má můj manžel velký problém a že se mě snaží srazit ke dnu, a to mu nesmím dovolit. Přes obrovskou bolest v srdci a zklamání jsem podala žádost o rozvod a jen díky svým blízkým a pomoci psycholožky jsem se z toho všeho dokázala vzpamatovat. Léčení duše sice zabralo další rok, ale povedlo se.
Zdroj: vlasta.cz čtenářka Katka
