„Ahoj Kláro,“ zavolal mi můj švagr Petr. „Jirka se včera vrátil, ale u nás bydlet nemůže. Malému ještě není ani pět týdnů a žena by to nedala. Nemohli byste ho vzít tak na dva týdny k sobě? Než si sežene bydlení?“ Můj manžel Milan z toho moc nadšený nebyl, máme sice velký dům, ale taky dvě malé děti. Nakonec kapituloval, přece nenecháme kamaráda na pospas osudu. A tak jsme Jirkovi přichystali pokojíček.
Dětství v dětském domově
Těšilo mě, že po tolika letech Jirku vidím. Známe se od mých osmi let, prožili jsme spolu kus dětství i dospívání. Neměl lehký život, vyrůstal v dětském domově, ale jedna z vychovatelek si Jirku oblíbila a on ji. Brala si ho na víkendy a pak i na prázdniny, ostatně měla stejně starého syna a byli jako rodina. Díky ní jsme se taky seznámili a i pro mě byl skoro jako bratr.
Žádné zaměstnání mu nebylo po chuti
V dospělosti střídal zaměstnání, na čas se dal i k armádě, ale nebyl tam spokojený, a tak se rozhodl odcestovat do ciziny hledat jiný život. Věděla jsem, že pracuje jako barman, pak jako vyhazovač, poté se pustil do tesařiny, hodlal se i oženit, čímž by měl šanci získat trvalý pobyt, ale vyvolená mu dala nakonec košem, takže Jirkovi nezbylo, než se vrátit domů.
Jako na hotelu
Ze dvou týdnů azylu se vyklubaly dva měsíce, pak i třetí a Jirka si nesháněl žádné bydlení. Proč taky, když měl u nás všechno zdarma, včetně praní prádla a úklidu pokoje. Sliboval, že poseká zahradu, naštípá dříví, ale kde nic tu nic, neboť musel meditovat. Začínali jsme toho mít plné kecky, jelikož Jirka ze sebe sypal moudra, jak máme žít, co máme jíst, jak vychovávat děti… Zdálo se, že v cizině snědl Šalamouna i s pantoflema.
Konečná úleva
Dali jsme řeč a výsledkem bylo ultimátum. Do měsíce si najde byt! Jirka si byt našel a jako odměnu za azyl si kromě svých věcí odvezl i gauč, který nám před odjezdem do ciziny daroval. Prý k němu má citový vztah, který se ani za ta léta nezměnil. Ke gauči měly citový vztah i naše děti, které si na něm hrály, ale to pro Jirku nic neznamenalo. Že nám gauč kdysi daroval, aby neskončil ve sběrném dvoře, asi během meditací zapomněl.
Klára, Dačice
NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka
Vážená paní,
Předpokládám, že až tak zle nebude. Žebrota vám zřejmě nehrozí, nyní se už můžete snažit minimalizovat napáchané trable. Chybka se zřejmě vloudila hned na počátku. Rozhodnutí, zda tomu známému azyl poskytnete, by mělo být výsledkem domluvy mezi vámi a vaším mužem. Mám nepříjemný pocit, že jste mu nedala moc na vybranou. Moudrá žena by mu ponechala alespoň iluzi toho, že se tak rozhodl on.
Písemná dohoda o podmínkách Jirkova pobytu u vás by nebyla projevem nedůvěry, šlo by spíše o prozíravost. Věkem už je Jiří dospělec, bohužel si však navykl, že vše vždy nějak dopadne, aniž by se musel sám nějak přičinit. Od střechy nad hlavou až po zakotvení v profesi.
Jiří se choval jako nezvaný okupant. Obstarožní gauč je dost slušnou cenou za ukončení jeho dočasného pobytu.
Zdroj: časopis Květy
