Moje dcera Monika je moc hodná holka. Myslím, že jsme ji s manželem snad vychovali dobře. Zpětně ale lituju, že jsme ji nevedli k větší samostatnosti. Nevím, jak jinak si vysvětlit, že nemá vůbec zájem vyletět z hnízda a konečně žít bez rodičů.
Partnera nemá, společenská není
Aby to nebylo chápáno špatně, svou dceru mám moc ráda, ráda jsem ji vychovala, starala se o ni a měla ji na blízku, ale na druhou stranu myslím, že po sedmadvaceti letech stačilo a mohla by si najít vlastní bydlení. Jenže ona tvrdí, že si nejdřív potřebuje našetřit nějaké peníze, protože nájmy v Praze jsou moc drahé. O spolubydlení s nikým dalším nechce ani slyšet a partnera nemá, čemuž se nedivím, protože z práce chodí hned domů a nikdy nebyla společenský typ.
Trpí úzkostmi
Už několik let se navíc léčí s úzkostmi. A to mě drží zpátky. Kdyby neměla tak křehkou psychiku, už dávno bych si s ní promluvila víc na rovinu a snažila se ji dokopat k tomu, aby se odstěhovala. Takhle se ale bojím, abych jí nezpůsobila nějaký záchvat úzkosti a zbytečný stres. Takže jenom naznačuju, ale nic z toho nepadá na úrodnou půdu. Doma je jí dobře, je v prostředí, na které je zvyklá, a navíc má servis, který by jinde neměla. Sice se podílí na úklidu a finančně přispívá, ale třeba v kuchyni jí to vůbec nejde, takže spoléhá na to, že jí maminka navaří.
Mám jí plné zuby
Nejvíc mi ale vadí ta její stálá přítomnost. Tím, že není společenská a nemá skoro žádné kamarády, je pořád doma a náš byt je docela malý. Do práce odchází až po mně, a když se vrátím, většinou už je zpátky a strašně se se mnou potřebuje bavit. Já bych ale nejradši mlčela, protože v práci pracuju s lidmi a odpoledne jich mám docela plné zuby.
Krkavčí matka
Se mnou a manželem navíc dcera jezdí na všechny výlety i dovolené. Vždycky se zeptá, jestli může taky, a já nemám to srdce jí říct, že nemůže, protože bychom po tolika letech chtěli být aspoň chvíli spolu sami. Manžel místo toho, aby byl na mé straně, tak když si mu stěžuju, dcery se zastává. Je to totiž jeho milovaná holčička a nedá na ni dopustit. Tvrdí mi, že jednou určitě odejde, ale já se bojím, že ne. Připadám si kvůli svým myšlenkám jako ta nejhorší matka na světě, ale ani se kvůli ní netěším domů.
Zdroj: čtenářka Hana, vlasta.cz
