Jako první z našich stolů zmizely veškeré brambůrky, preclíky, krekry a jiné zobání, které jsem byla zvyklá ujídat večer u televize. Zakázala jsem si také sladkosti. Kupodivu čokoláda ani sušenky mi nechyběly tolik jako domácí koláč či mramorová bábovka, na kterou jsem byla vždycky velmi pyšná a olizovali se po ní i moji kluci. Jednou za čas jsem ji proto už kvůli nim upéct musela, a i když to bylo těžké, sama jsem odolala.
Postupně jsem náš jídelníček ořezala i o nezdravé přílohy jako knedlíky a jiné kalorické bomby. Sladká hlavní jídla jsem pak nevařila vůbec. Je pravda, že jsem se trochu bála, jak změnu přijmou moji dva strávníci, ale vzhledem k tomu, že jsem se snažila vše dávkovat postupně po malých krůčcích, nebylo to nijak násilné. Navíc mě oba v hubnutí velmi podporovali.
Překopala jsem celý životní styl
Jako rodina jsme se vrhli i na pravidelný pohyb a začali chodit na procházky do přírody. Veškeré víkendy jsme trávili venku. Manžela vždycky zajímala historie, a tak jsme si dali za úkol navštívit všechny hrady a zámky v okolí. Bylo to krásné období. Nejen, že jsem během necelých dvou let zhubla pětadvacet kilo a manžel si mě opět začal prohlížet se zalíbením, které jsem v jeho očích nepostřehla už léta, ale co víc, naši rodinu společně strávené chvíle stmelily.
Cítila jsem se jako nikdy
Když pak mému muži operovali žlučník, začala jsem kvůli němu vařit ještě zdravěji a odlehčeněji. Snažila jsem se vybírat domácí potraviny, u nichž jsem věděla původ, nakupovala jsem na farmářských trzích a v biopotravinách. Změnu jsem ale uvítala i já.
Cítila jsem se jako nikdy! A proto když nám syn jednoho dne přivedl představit svoji přítelkyni Anežku, veganku a ochranářku přírody, byla jsem nadšená. Absolutně nic jsem proti tomu neměla, naopak. Byla jsem ráda, že nemá nic proti našemu stylu života, který už takhle mohl některým připadat trochu přitažený za vlasy.
Syn si domů přivedl bláznivku
Veganem se stal velmi rychle i můj syn a stejně rychle jako ze svého života vyřadil potraviny živočišného původu, jsme na svět přivítali i Filípka, našeho milovaného vnoučka. Radost z narození nového človíčka byla a je veliká. Kazí ji jen výchovné metody mojí snachy, která se po porodu proměnila v bláznivou biomatku.
Filípka od prvního dne nosí uvázaného na hrudi v šátku, na tom by nebylo nic moc divného, jenže ona ho téměř nesundává, ten si na to pochopitelně zvykl a pláče pokaždé, když si ho chce pochovat někdo jiný. Dokonce odmítá společnost i mého syna.
Z jejích postupů mi vstávají vlasy na hlavě
Očkování je pro snachu sprosté slovo. Odmítá i lékařskou péči a veškeré nemoci léčí bylinkami a domácími lektvary. Upřímně začínám mít strach, jak to bude pokračovat. Jasně, jsem ze staré školy a moderním metodám asi tak úplně nerozumím, ale ocenila bych, kdyby snacha zapojila zdravý rozum a nehledala moudra na maminkovských fórech a v pochybných diskuzích.
Navíc pokud malého zrovna nekojí, přepírá v ruce látkové pleny v podomácku vyrobeném pracím prášku. Už i synovi z toho všeho jde hlava kolem. I na něho je tohle už příliš. A to jsou vnoučkovi Filipovi zatím necelé dva roky. Bojím se, kam až to může zajít...
Zdroj: vlasta.cz
