Už více než deset let trpím bolestmi, na jejichž původ a důvod zatím nepřišel žádný z lékařů, které jsem navštívila. Všichni byli vstřícní a opravdu se snažili. Absolvovala jsem CT vyšetření, magnetickou rezonanci, rentgen hlavy, vyšetření cév, vyzkoušela jsem pestrou paletu léků s různými vedlejšími účinky. Léky jsem nakonec musela vysadit, abych si nepoškodila ledviny a játra.
Závěr všech možných vyšetření nakonec vyústil v diagnózu „psychosomatické potíže“. Byly mi předepsány opiáty, které beru jen ve chvílích, kdy už tu bolest nemohu vydržet. Snažím se je nebrat, a tak mě bolest provází téměř 24 hodin denně, v různé intenzitě.
Co ti zase je?
Ale proto to nepíšu. Důvodem, proč jsem se rozhodla se svým problémem svěřit, je moje rodina, můj osobní život.
Nikomu totiž nevysvětlím, že mám bolesti a trpím. „Půjdeš s námi do kina? Zase ne? Ty jsi fakt hrozná.“ „Příští týden máme sešlost s bývalými spolužáky, přijdeš?“ Ale já bych šla ráda. Jenže nemůžu. Chodím do práce a veškerou svou energii zanechávám tam. Pracuju a přitom překonávám bolest. Domů se vracím vyčerpaná.
„Co ti zase je? Jsi pořád unavená, je to možný?“ vyptávají se pubertální děti. Je marné jim to vysvětlovat...
A nevsugerováváš si to náhodou?
„Jsi hypochondr,“ prohlásil s neochvějnou jistotou manžel. „Byla jsi na tolika vyšetřeních a nic nenašli? Možná si ty bolesti sugeruješ!“
Je mi do pláče. Kdo by si sugeroval bolesti, které mu omezují normální život? Bude asi nejlepší, když o svých potížích nebudu mluvit. Budu se s nimi potýkat bez jakékoliv opory či pochopení svých bližních. „Vždyť vypadáš tak dobře,“ opakují manžel i přátelé.
Bolest přece nemusí být vidět
Ano, není to na mně nijak zvlášť vidět. Jen když mě chytne křeč a bolest v obličejových svalech. To pak slyším poznámky: „Ty se zas tváříš!“ Ano, tvářím, ale nemůžu za to. Existuje vůbec způsob, jak svým blízkým vysvětlit, že bolest nemusí být vidět, a přesto existuje?
Zita, Litomyšl
NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka
Vážená paní,
co kdybyste přijala diagnózu „psychosomatické potíže“? Psychosomaticky orientovaný lékař by vám změnil medikaci. Tak, abyste neřešila pouze chorobné symptomy, ale i jejich příčinu. Lékaři totiž dokáží být ovlivněni profesní slepotou. Z jejich hlediska jsme v pořádku; až na to, že je nám dál bídně.
Když mi zhruba před 30 lety zemřeli během měsíce dva kamarádi na karcinom tlustého střeva, začalo mi být bídně. Ale lékaři tvrdili, že mne nemá co bolet, neb jsem zdráv. Nakonec mne spasila kamarádka psychiatrička. Konstatovala, že přesně tak vypadají tzv. larvované deprese, z gruntu mi změnila medikaci a bylo po potížích. S dobře ošetřenou „duší“ (psychosomatickými potížemi) je život mnohem příjemnější než život, v němž se neúspěšně snažíme překonat neduhy těla.
Zdroj: časopis Květy
