Byla jsem divoká, bavily mě mejdany. Spořádaný život nebyl na programu dne. Přesto jsem si pořídila dvě holčičky a dodnes mě udivuje, že můj způsob života ve zdraví přežily. Vláčela jsem je po mejdanech, spala s nimi na všech možných i nemožných místech. Milovala jsem je, ale moje zájmy měly vždycky přednost.
Časem jsem se zklidnila, ale nikde jsem dlouho nevydržela. Pořád jsme se stěhovaly a holky měnily školy. Kromě práce a bydlení jsem střídala i partnery, což dcery těžce nesly. Zejména ta mladší. Utíkala z domova, začala brát drogy, nedokončila ani střední školu. Podstoupila odvykací léčbu a díky své pevné vůli se z toho dostala.
Starší dcera se ode mě v sedmnácti odstěhovala k příteli, kterého si nakonec vzala. Několik let se mnou téměř nemluvila. Trápilo mě to, ale cesta ke sblížení byla trnitá a bolestná pro nás obě. A nebýt tragické smrti jejího otce, sbližování by trvalo určitě mnohem déle.
Bydlela jsem s mladší dcerou, ale věčně jsme se hádaly a někdy dokonce praly. Vyčítala mi, že jsem na ni kašlala, že jsem se tahala s chlapy, že kvůli mně začala brát drogy a nedokončila školu. Že jsem jí zničila život. Měla pravdu. V té době jsem si už uvědomovala, co jsem provedla. Zlo, které jsem napáchala. Jak to všechno odčinit? Byla zarputilá, nejspíš mě nenáviděla. Společné bydlení bylo neúnosné, takže jsem jí našla podnájem. A taky práci, ostatně už jí bylo devatenáct. Na podnájem jsem jí přispívala, z platu by to neutáhla.
A ve stejném modelu pokračuju pořád. Ostatně i ona v tom mém. Má dvě děti, každé s jiným partnerem. Sice se o ně vzorně stará, ale je pořád bez peněz. Podporuji ji, ale nechci, aby se to dozvěděla starší dcera. Vím, že by to chápala jako křivdu, vždyť ona byla ta hodná a zodpovědná, ale vždycky na druhém místě. Mladší bere moji pomoc jako samozřejmost. Nikdy mi neřekla „děkuju“. Na moji prosbu o odpuštění odpověděla jen pohrdavým úšklebkem.
Miriam, Valašské Meziříčí
NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka
Vážená paní, milá Miriam,
byla jste matkou především nezralou. Až jako matka jste doháněla to, co jste si měla prožít v době, kdy jste byla ještě bez závazků. Tomuto fenoménu se říkává „nevybouřené mládí“. Zpětně se sice pokoušíte být vůči svému tehdejšímu jednání kritická, vaši „jinakost“ však dcery potřebovaly tehdy, nikoli až nyní.
Nakonec dopadly ještě docela dobře. Nebudou asi zrovna čítankovým příkladem dětí, které se všestranně vydařily. Ta starší se pokusila od vás separovat a postavit se na vlastní nohy. Po čase jste se nakonec naučily komunikovat spolu jako dvě dospělé ženy. Nyní se snažíte pomáhat více té mladší. Přiměla jste ji, aby se snažila osamostatnit, tu a tam ji podpoříte finančně. Časem uvidíte, zda si k vám i ona najde cestu. Jen na ni moc netlačte. Snažte se, aby si vaši „bychové“ užívali dlouhý zimní spánek.
Vyšlo v Květech 16. 6. 2022.