Kdysi mi to připadalo roztomilé. Stojí si za svým, je to charakter. Tvrdohlavý jak mezek, říkával můj táta a já se jen usmívala. Dokázal se prosadit, v zaměstnání se vyšplhal do vedoucí pozice. Podřízení se lámali v pase, sotva ho potkali. Báli se dostat s mým vševědoucím mužem do sporu.

Doma to bylo podobné. Nicméně dokázal to vyrovnávat sarkastickým humorem a zájmem a péčí o rodinu, byli jsme materiálně zajištění. Děti si mohly pěstovat své finančně náročné zájmy. Díky tomu všemu jsem shovívavě přehlížela manželovu urputnost. Nikdy jsem neměla pravdu, i když se později ukázalo, že jsem ji měla. Nerozebírala jsem to, nevyčítala. Vyhýbala jsem se sporům, protože by stejně k ničemu nevedly.

Volala jsem záchranku

Ale jednou o život šlo, a to manželovi. Poranil se při štípání dřeva (to miloval, vždy se u téhle činnosti odreagoval). Sekyrou se ošklivě sekl do nohy. Ne, nebudeme volat záchranku. Ováže si to sám a hotovo. Rána se zanítila, teplota stoupla na skoro 40 stupňů, manžel začal mluvit z cesty a já zavolala záchranku. Otrava krve, týden v nemocnici.

Ale bylo to špatně! Zbytečně jsem panikařila! Byl by se z toho vylízal sám! Jsem úzkostlivá hysterka! Zranění se hojilo dlouho, ale jen díky němu se ukázalo, že manžel má cukrovku. „Cukrovku?“ soptil. „Já nemám žádnou cukrovku!“ Nedbal rad lékařů, takže po čase zkolaboval, já volala záchranku, manžel skončil v nemocnici, ale špatná jsem byla zase já! Můj superman přece nemůže mít nějakou cukrovku! On je přece sportovec, sladké vůbec nejí, alkohol jen v malé míře, co si to ti doktoři zas vymysleli? Jakmile dostanou člověka do spárů… A pak ho zasáhla malá mozková příhoda. Stalo se to v práci, takže záchranku zavolali jeho kolegové. Tentokrát jsem v tom byla naštěstí nevinně. Z nemocnice ho sice po týdnu propustili, ale na nemocenské být nechtěl. Nicméně musel, bylo mu mizerně.

Související články

Mám ho teď doma a je to peklo. Nevěří doktorům, nevěří internetu, nic si nemusí ověřovat, protože ON to ví nejlíp! Začala jsem brát antidepresiva, nedá se to vydržet.

Lucie, Beroun

NÁZOR PSYCHOLOGA

PhDr. Petr Šmolka

Pro všechny vlastnosti platí, že „když je něčeho moc, tak je toho příliš“. Většina našich charakteristik je pro partnerské soužití v něčem přínosná a v něčem náročná. I ten váš sokolík byl pro vás zčásti požehnáním (pracovní úspěšnost, schopnost spoustu věcí zařídit) a zčásti prokletím. Váš muž by byl nejraději, kdyby byl zcela zdravý a patřičně výkonný. Kdokoli se mu snaží pomoci, je pro něj záhy nepřítelem.

Ale nezoufejte – někde se to zlomí. I on si bude muset připustit, jak je nutné přijmout nějaká omezení. Pokud ne, tak se pomalu poohlédněte po kameníkovi se zakázkou na náhrobní kámen s textem: „Zde leží ten, kdo byl do poslední chvíle zcela zdravý.“ Také byste se mohla vydat za některým z manželských a rodinných poradců. Třeba byste zjistila, že změna vašeho jednání může pozměnit i to, jak se k vám manžel chová.

ZDROJ: časopis Květy