Syna Petra jsme se s manželem snažili vychovávat podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, jenže přišla puberta a veškerá naše snaha byla najednou zbytečná. Na střední se Petr chytil pochybné party, začal chodit za školu, brát drogy a to už byl jen kousek ke krádežím.
Je to naše jediné dítě, takže jsme se mu snažili všemožně pomoc, ale jakmile mu bylo osmnáct, ztratili jsme nad ním veškerou kontrolu. Odstěhoval se a navštěvoval nás jen jednou za čas, když potřeboval peníze. Zpočátku jsme mu je dávali, protože tvrdil, že chce začít znovu a lepší život, ale pokaždé se ukázalo, že jsou to jen lži.
Vždycky se nám vysmál
Mnohokrát jsme mu nabízeli, že ho doprovodíme na léčení, pomůžeme mu postavit se na nohy, ale akorát se nám vysmál do obličeje s tím, že mu jeho životní styl naprosto vyhovuje. S manželem drogy z duše nenávidíme a to, že je bere naše vlastní dítě, je pro nás hrozně zraňující.
Už to není náš syn
Nedávno měl Petr šestadvacáté narozeniny, už jsme ho čtyři roky neviděli, nemáme na něj číslo a ani nevíme, jak bychom ho mohli kontaktovat. A manžel ani nechce. Vytrpěli jsme si s ním své, takže řekl, že už to není jeho syn, a nechce o něm ani slyšet. Víme jen to, že se kvůli krádežím několikrát dostal i do vězení.
Cítím se hrozně, mám pocit, že jsem někde ve výchově strašně selhala, ale přesně nevím kde. Petr byl naše vymodlené miminko a měli jsme ohromné štěstí, že se mi vůbec podařilo otěhotnět. Jenže teď to je, jako kdybychom žádné dítě ani neměli. Nebo vlastně není, je to horší, protože nevím, kde Petr je, jak se mu daří a jestli je vůbec naživu.
Chodím na terapie a dobrovolničím
Myslím na něj každý den, každý den mi v hlavě jdou ty nejhorší scénáře. Dokonce kvůli tomu chodím na terapie, ale nemyslím si, že by mi to nějak pomohlo. Někdy mi dokonce probleskne hlavou, že by bylo lepší, kdybych se dozvěděla, že se předávkoval. Byla by to sice obrovská bolest, ale bylo by to definitivní a nemusela bych se každý den užírat tím, kde je a co dělá můj syn. Dokonce jsem začala dobrovolničit v centru pro drogově závislé a tajně doufám, že tam Petr jednou přijde, nechá si pomoct a zase budeme rodina.
Zdroj: vlasta.cz, čtenářka Irena
