Byla jsem z toho nervózní, neuměla jsem si dlouho poradit s tím, jak se proměnilo moje tělo a najednou z holčičky samá ruka samá noha se stalo něco, co jsem neznala. Moje hlava byla dlouho pozadu, pořád jsem se chovala jako dítě a nejradši nosila klukovské oblečení. Až ve druhém třetím ročníku na střední jsem se začala oblékat jako slečna, jak mi už dlouho radila babička. Zkrátka jsem si už troufla chodit v obtažených tričkách a krátkých sukních a začala si uvědomovat, že se to klukům líbí. Jenže jsem měla na mysli svoje spolužáky!

Související články

Učitel mě plácl přes zadek

Na rozdíl od některých holek ze třídy, které byly na starší a braly i na učitele. „Ten je dobrej, do toho bych šla,“ komentovaly na začátku druháku nástup nového učitele němčiny. Byl mladý, vzdálený od nás jen několik let. Pan učitel, jak se ukázalo, si se sebou a svými logickými touhami po dívkách moc nevěděl rady. Spolužačky rychle zjistily, že není ženatý ani s nikým nechodí, a sázely se o to, která ho sbalí. On měl občas potíže se soustředit na výuku, jak se směrem k němu nakláněly výstřihy a vystrkovaly nohy v krátkých sukních do uliček. Na jednu stranu to měl těžké, ale na druhou jsem přesvědčená, že to měl zvládat. Já na něj lov nepořádala, ale už mi nevadilo nosit upnutá trička a nohy ukazovat. Asi z toho usoudil, že o něj zájem mám taky, a zřejmě zrovna já jsem se mu ze třídy líbila nejvíc. A pak se to jednou stalo. O přestávce jsme se přesouvali z jedné učebny do druhé a šli s taškami v ruce po našem širokém žulovém historickém schodišti. Bylo úplně ohlazené, jak po něm studenti chodili už stovku let. V hloučku spolužáků jsem kráčela nahoru a najednou cítím, že mě někdo plácl přes zadek!

Související články

Zrodilo se peklo

Předpokládala jsem, že nějaký spolužák, a v mžiku se rozhodla, že si zaslouží facku. Rozmachovala jsem se už ve chvíli, kdy jsem se otáčela, ta ruka už letěla vzduchem, když jsem s hrůzou zjistila, že za mnou nestojí žádný kluk, ale právě tenhle učitel. Moje dlaň se zastavila snad centimetr od jeho tváře, vytřeštila jsem oči, bleskem se otočila zpátky a vyběhla schody nejrychleji ze všech. Ostatní si ani nestihli ničeho všimnout, ale my oba jsme věděli. To by snad pořád ještě ničemu nevadilo, ale po obědě jsem zrovna stála s kamarádkami na chodbě, něco jsem jim vyprávěla a ony řvaly smíchy, když tudy procházel on. V tu chvíli mi to nedošlo, ale on usoudil, že vyprávím o té facce a holky se smějí jemu. Tehdy se zrodilo moje peklo.

Související články

Nechal mě propadnout

Od té doby mi nedal pokoj. Situaci nezvládl a začal se mi mstít. „Mami, já se fakt učím,“ přesvědčovala jsem mámu, že si nezasloužím čtyřky, které jsem z němčiny začala dostávat. Nebyla jsem žádný lumen, ale minimálně trojku jsem si vždycky zasloužila, jenže on mě nechal skoro propadávat. Já se snažila mámě, se kterou jsme žily samy, vysvětlit, že si na mě zasedl, ale nevěřila mi. A když uvěřila, její rada zněla, ať se prostě víc snažím, že se mám učit ještě víc. Nechtěla jsem mít špatné známky, jenže to prostě přes něj nešlo. A máma nebyla ten typ, co by si šla na učitele stěžovat nebo s ním něco řešit. Goethe, jak jsme mu říkali, se v chování ke mně nijak nezměnil. Nevěděla jsem tehdy, že jsem poranila jeho mužskou hrdost až příliš. Prostě tu věc v sobě nevyřešil a dopadlo to tak, že jsem přes něj neprošla u maturity. Celé léto doučování, a i když znalosti někde v hlavě mám, německy se dodnes bojím mluvit. Nakonec jsem tu maturitu udělala. On se omluvil, že je nemocný, a tak mě místo něj zkoušel někdo jiný.

No, dneska by mu to neprošlo a počítám, že by si ani netroufl holku plácnout přes zadek. Jenže stejně mě tahle příhoda dohnala způsobem, který bych nečekala. Máme s manželem syna a dceru. Už je jim dneska skoro třicet a žijí hezky, ale naše slečna nám způsobila dost bezesných nocí... Byla na střední škole, ve třetím ročníku, když jsme si všimli, že se jí zhoršují známky a chodí jak náměsíčná. „V tom je nějakej kluk,“ řekli jsme si a snažili se jí promluvit do duše, že proti lásce nic nemáme, ale bylo by dobré na školu nezapomínat. „Když je to tak strašně těžký,“ rozplakala se a nechtěla nic jiného říct. V čem je to těžké? Co je to za kluka? Neřekla nám nic víc. Jenom nás ujišťovala, že není těhotná, že spolu nic nemají. „Jestli to fakt potřebuješ vědět, jsem ještě panna,“ vyštěkla na mě, když jsem na ni jednou křičela.

Normálně to nedělám, ale vážně jsme už byli obavami celí nešťastní. Když vám dítě nechce nic říct, tak vám to neřekne. Nechtěla jsem se vyptávat ani třídní učitelky, ani jejích kamarádek. Trvalo to skoro tři čtvrtě roku, byl květen, když jsem si s ní zase sedla. Bylo na ní vidět, že ji něco strašně trápí a já už to nehodlala jenom pozorovat. „Mami, ale slib mi, že to nikomu neřekneš. Přísahej,“ vyžadovala. Slíbila jsem, že když to nebude nic protizákonného, neřeknu. „Já ho mám strašně ráda. Fakt ho chci, je úplně jinej. Jenže nás učí.“ Ježišikriste. Ježišikriste. To jsem si opakovala v duchu a snažila se ovládat, abych nezničila tu důvěru, kterou ve mě dcera měla. Takže zas učitel. „Vždyť ho znáš ze schůzek. Má nás na matiku.“ Jasně, ten mladík, ne o moc starší než ty děti. Vždyť to jsou děti! „Mami, fakt se neboj, my spolu fakt nic nemáme. Jenže je to strašně těžký. Proč můžou jiný holky klidně líbat, koho chtějí, a já nesmím?“

Související články

Další učitel byl jiný

No hurá, takže tenhle pan učitel má aspoň rozum. Dýchala jsem jak na hodině jógy, abych se udržela a nezačala ji vyslýchat moc tvrdě. Milují se. Řekli si to. Dali si jednu pusu. Nic jiného dělat nebudou. Ona chce, on ne. „Mami, přísahej, že mu nic neřekneš! A že to neřekneš tátovi.“ Manželovi jsem to ale říct chtěla. Dohodli jsme se, že dceři tedy budeme důvěřovat a nic ve škole řešit nebudeme. Nelitujeme, v tomhle případě musím učitele pochválit. Už je to náš milý zeť, vzali se hned po dceřině maturitě a jsou spolu šťastní.

ZDROJ: časopis Vlasta