Jak správně chápete, jedná se o muže. Co jiného taky stojí ženám za proplakané noci? Samozřejmě i práce je důležitá a někdy nás dokážou třeba nadřízení k pláči přivést taky, ale jenom láska nám opravdu bere klid.

S Gábinou se známe od základní školy. Společné hraní s panenkami v trávě, společný kroužek gymnastiky, společné výlety k rybníku za městem. Věděla jsem, který kluk se jí líbí, a ona zas věděla, který kluk dal první pusu mně. Úplně normální holky, v osmdesátých letech jsme dospívaly. „Já ho asi miluju, chápeš, on je úplně jinej,“ dozvěděla jsem se tak jednou o Jirkovi, když jsme probíraly svoje důvěrnosti. „Jestli si někoho vezmu, tak to bude on. Normálně mě napadlo, že bych s ním klidně měla dítě.“ To byla známka nejvyšší zamilovanosti, ale věděla jsem, že to Gábina nemyslí zas tak vážně. Kromě toho jsem věděla, že si na otěhotnění dává pozor, mluvily jsme o tom. „Ale fakt, víš, že by mi to nevadilo? Ale naše by kleplo,“ usoudila správně. „Mám si prý nejdřív udělat školu a něco si užít. Podle mě si užívám dost, on je prostě nejlepší,“ byla přesvědčená a já jí to mohla s klidným srdcem odsouhlasit. Opravdu se k sobě hodili, znala jsem Jirku ze školy. Já chodila s jeho spolužákem, tak nějak trošku, někdy víc, někdy míň, ale byla jsem spokojená taky. Necítila jsem touhu se vdávat a mít dítě, o které mluvila Gábina. Vnímala jsem náš věk jako rozlet. Tehdy bych to tak nenazvala, ale zpětně to přesně vidím, byla jsem šťastná a s budoucností před sebou. Jasně, kolem byl socialismus, ale to jsem fakt neřešila.

Nechala se zapírat

Pak se ale věci změnily. Na náš soukromý osud neměly změny politické žádný vliv, nejspíš by se všechno stalo stejně, revoluce nerevoluce. Obě jsme se dostaly na vysokou školu, obě jsme bydlely na kolejích a obě jsme najednou změnily názor, pokud jde o lásku. Já to měla bezbolestné, s tehdejším přítelem jsme si prostě sešli z očí a pak z mysli. Ale Gábina to řešit musela. Jirka s ní počítal jako se svou ženou. „Já ti to neumím vysvětlit, ale už mě nezajímá. Nepotřebuju vědět, co dělá a co dělal včera a co bude dělat zítra, chápeš? Něco se změnilo, asi jak jsem starší,“ uvažovala, když jsem se jí ptala, proč se nechá zapírat, když jí Jirka telefonuje na kolej. Bydlely jsme spolu i v pokoji, a tak obvykle padla na mě nevděčná role tvrdit mu, že tam Gábina není, protože má seminář. V sedm večer? Moc se mu nechtělo věřit, a tak jsem se ji snažila přesvědčit, že to musí vyřešit. Jestli s ním už nechce chodit, ať mu to řekne. „Jo, a on se zhroutí, víš, jaká je to citlivka,“ namítala a já si nechala pro sebe poznámku, že právě to se jí líbilo, že se na rozdíl od jiných kluků nestyděl dát najevo city.

Už pro mě nebyl jen ex mojí kamarádky

Nakonec to tak ale dopadlo, musela jít s pravdou ven, už proto, že se zamilovala do někoho jiného. Sebrala sílu a Jirkovi to řekla. Měla pravdu, byl z toho špatný. Nevyváděl, to není jeho charakter, ale cítil zradu. Nechtělo se mu věřit, že někdy potká někoho jiného, s kým bude zase plánovat budoucnost. Byla jsem to často já, s kým seděl do noci někde v klubu a snažil se mít dobrou náladu. „Podívej, my jsme se s Radkem taky rozešli, a já věřím, že najdu někoho jiného. Třeba nebude lepší, ale bude určitě taky fajn. A ty nenajdeš druhou Gabču, ale jinou holku, co zas bude mít jiné kvality,“ přesvědčovala jsem ho. Co měl dělat? Nakonec to přijal a žil studiem a kamarády. Já dokončila školu, Gábina taky a hned týden po promoci se vdala. Divila jsem se jejímu výběru, ale jak říká jeden můj oblíbený citát: „Lásky druhých jsou pro nás téměř vždy nepochopitelné.“ Ani nevím, kdo to řekl, na tom nesejde. Zkrátka Gábina si vybrala muže o dvanáct let staršího a rozvedeného, ale pravda je, že šikovného. Pracoval v reklamě, která byla tehdy velmi módním oborem a daly se v ní vydělat slušné peníze. Měli se hezky, a tak mě překvapilo, když si po roce začala nenápadně stěžovat. Je prý pořád pryč, a navíc ti jeho kamarádi... Úplně jsem tomu nerozuměla, ale ona nic víc neřekla. Já zatím vdaná nebyla, nepotkala jsem nikoho, s kým bychom si rozuměli tak, že bychom spolu začali žít. Vlastně jediný, s kým jsem se potkávala pravidelně, byl Jirka. Taky občas s někým chodil, ale zatím s žádnou, která by mohla nahradit Gábinu. Jak jsme se tak potkávali na kafe a na víno, najednou se ale mezi námi začalo něco dít. Něco nepopsatelného, čemu jsem nejdřív nerozuměla a co jsem ani nevnímala. Jak se to projevovalo? Dřív mi třeba nezáleželo na tom, co mám na sobě, když se s ním mám setkat. A teď najednou jsem se třikrát převlékla, než jsem vybrala správné tričko. Došlo mi pak, že ho vnímám jinak, že už to pro mě není ex mojí kamarádky, ale zajímavý muž. A on to asi ve stejné době začal vnímat stejně. Už jsem nebyla Gábiny kamarádka, ale žena, která sice má nějakou známou, ale na té nezáleží. Bylo to pomalé, oba jsme nechtěli nic zkazit a nechávali jsme city jít svou vlastní cestou.

Nemohla jsem jí ho nechat

Potíž byla ale v tom, že zrovna v té době z Gábiny vypadlo, že se rozvádí. Kulila jsem oči, vážně předtím neřekla, že by to bylo tak zlé. „Stýká se s lidma, se kterýma nechci nic mít. A přišla jsem na to, že chodí do bordelu,“ řekla mi konečně na rovinu. To jsem teda zírala, nikoho takového jsem předtím neznala. „Já jsem tak pitomá, že jsem se rozešla s Jirkou, ten by něco takovýho v životě neudělal. Já bych si tak přála ho zas potkat... Vy se vídáte, jak se má?“ Krve by se ve mně nedořezal. Ona by ho snad chtěla zpátky? A on by si určitě dal říct, napadlo mě. Měla bych se jí přiznat, i když ještě není k čemu, nic jsem s ním ještě neměla, ani jsme se nepolíbili. Mám být dobrá kamarádka a nechat jí ho? Bylo to šílené.

Asi tušíte, jak to dopadlo. Trvalo ještě rok, než se Gábina rozvedla. Jirkovi jsem čestně řekla, co se děje, že má v manželství potíže a bude zase volná. Jeho to už ale jenom mrzelo, jako když se doslechnete o tom, že někdo vám blízký má trápení. „Já už bych s ní být nechtěl,“ ujistil mě. Zbývalo říct to Gábině a to bylo nejhorší. Jak byla v té době rozcitlivělá z rozvodu, vzala to jako další zradu. Trápilo mě to víc, než si umíte představit, ale rozejít se s Jirkou jsem kvůli ní nechtěla. A tak jsme se přestaly vídat. Trvalo deset let, než se znovu vdala a jednou mi zavolala, že je čas hodit minulost za hlavu. Občas se teď sejdem a pokecáme. Ale už nikdy to není to, co tenkrát, než mezi nás vstoupila láska.

ZDROJ: časopis Vlasta