Ondřej je dobrý manžel, milující otec, vydělává velmi slušné peníze, takže nouzí netrpíme. Ale pořád na něj čekám.
„Dnes přijdu z práce dřív, nejpozději tak kolem páté, ještě stihneme jít s dětmi ven,“ pronese po snídani, vlepí mi pusu, rozloučí se s dětmi a odebere se do práce.
Zpočátku jsem s tím počítala. Jenže Ondřejův čas je jiný než středoevropský, jiný než jakýkoliv jiný, je to jeho specifický čas a ten se řídí jinými zákonitostmi, je to „čas podle Ondřeje“ a tady už nejde o minuty. Někdy čekám celé nekonečné hodiny.
Na Ondřeje jsem čekala od samého začátku naší známosti. Dávno před tím, než se narodily děti. Tehdy šlo o desítky minut, nanejvýš půlhodinku. Poté, co se nám narodily děti, se prodloužil i Ondřejův čas.
Někdy podlehnu iluzi, že dnes to bude jiné. Slíbil dětem procházku, tak snad přijde včas. Děti, čtyřletá Zuzanka a dvouletý Tadeáš, už jsou oblečené, ale tatínek nikde. Zapípá mi mobil. „Promiň, lásko, mám zpoždění, uvízl jsem v dopravní zácpě. Přijdu tak o dvacet minut později, počkejte na mě na hřišti.“
A tak čekáme. Tatínek dorazí po šesté. Rozhodně to není proto, že by měl někde nějakou slečnu, protože čekáme, i když někam odjíždíme. Je jedno, zda na chalupu, na návštěvu, na výlet. Naštěstí máme auto, nevím, jak by Ondřej zvládal neúprosnost jízdního řádu.
Už mám všechno sbaleno, děti připravené, auto stojí před domem, když tu si Ondřej vzpomene, že musí ještě jednou zkontrolovat, zda jsou zhasnutá všechna světla a vypnuté spotřebiče.
Spěcháme do divadla, děti jsou v péči babičky, ale Ondřej si uvědomí, že si nevyměnil tkaničky u bot. S těmi, co má, do divadla nemůže! Jsou roztřepené! Jistěže přijdeme pozdě. Ale to nevadí, tkaničky jsou v pořádku.
Ondřej mě buď naučí svaté trpělivosti, nebo přivede do blázince. Někdy mě napadá, zda to už není nějaká diagnóza.
Yveta, Příbram
NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka
Vážená paní, váš muž možná trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Jinak řečeno „chorobným nutkáním“ přesvědčovat se, zda jsou vodovodní kohoutky zavřeny a spotřebiče vypnuté. Je ale zarážející, že onen specifický čas má Ondřej rezervovaný pouze pro rodinu.
Pokud jinde čas zvládá, lze uvažovat o jiné poruše. Někteří rodinní terapeuti by v těch zpožděních viděli projevy nepřímých agresí. Zkuste si připustit, že by vás tu a tam poslal rád ke všem čertům. Nechce však kazit atmosféru, takže odsouhlasí vše i s vědomím, že to nesplní. Nemá cenu dělat mu kvůli tomu scény. Nadějnější je používání odměn. Jedna moje klientka obdarovávala stejně „postiženého“ manžela cukrátkem, když dorazil včas. Za necelou krabici jeho oblíbených kokosek jej naučila dochvilnosti. Prý to byla jedna z jejích nejlepších investic.
Zdroj: časopis Květy
