Žádné hlouposti
Všechno to začalo, když mi bylo dvanáct let. Naši měli večer jít na společenskou akci od tátovy firmy. Doma měl na mě dohlédnout můj starší, tehdy šestnáctiletý bratr Michal. „Hele, vy dva, žádný hlouposti! Jasný?“ Táta nám dovolil koukat se na film a pak jsme měli jít nejpozději v deset hodin spát. Chtěla jsem se koukat na Hříšný tanec, ale bratr chtěl jeho oblíbený film Critters. „Když se budeš bát, tak tě obejmu. Neboj,“ ujistil mě se smíchem.
U toho filmu jsem se fakt bála. Michal mě pohladil po vlasech a obejmul, jak slíbil. Ale potom vzal moji ruku a položil si ji do klína. Ucítila jsem tvrdou bouli pod jeho pyžamem. Smál se mi a potichu vzrušeně zachraptěl: „Klidně si na něj sáhni.“ Udělalo se mi zle a chtěla jsem odejít, on mi ale pevně sevřel ruku.
Noční můra
Nepatřila jsem k holkám, které by už ve dvanácti letech měly nějaké sexuální zkušenosti. Měla jsem takové spolužačky, ale já jsem se zatím s nikým ani nelíbala. Zážitek z toho večera zapříčinil, že jsem o to v následujících letech ani nestála. Naopak, neměla jsem zájem o žádný fyzický kontakt. Bratr po mně tehdy chtěl, abych ho hladila na intimních místech, a nutil mě k orálnímu sexu. Asi po týdnu se osmělil a znásilnil mě poprvé.
Bratr tě pohlídá
Michal mě od té doby často a velice ochotně hlídal. Říkal mi, že jsem moc krásná a nikdo mě nebude zbožňovat tak jako on. Byla jsem vystrašená a zmatená. To, co po mně chtěl, mi nebylo vůbec příjemné. Nebyl na mě zlý, ale věděla jsem, že tohle není dobře. Snažila jsem se mu dát najevo, že se mi to nelíbí a dělá mi něco ošklivého, ale nepomáhalo to.
Vždycky mě manipulativně zahnal do kouta. Vždycky si počkal, když byli rodiče pryč, a přišel za mnou. Asi po dvou letech jsem se mu poprvé vzepřela. „Nesahej na mě! Já už tohle nechci.“ Jeho výraz v obličeji se tehdy úplně změnil: „A co s tím uděláš? Myslíš, že ti tohle někdo uvěří? Víš moc dobře, že je to tvoje vina!“
Internát
Od té doby mě bratr ještě několikrát znásilnil. Snažila jsem se mu vyhýbat, jak to jen šlo, ale zneužívání se dělo dál. Ulevilo se mi, až když jsem po základní škole odjela na internát. Vybrala jsem si školu co nejdál od domova a mého bratra. Rodiče mi to vymlouvali a chtěli mě mít nablízku. To jsem nemohla dopustit.
Trvala jsem na tom, že chci jedině tam. Chtěla jsem jít k policii a být kriminalistkou. Chtěla jsem nějak zabránit zlu, které se děje každý den na ulicích, ale i v našich domovech. Na střední škole jsem se snažila absolvovat několik schůzek s kluky, ale prostě mi to nešlo. Kdykoli se mě chtěl nějaký dotknout, utekla jsem.
Druhý břeh
Byla jsem rozbitá, neschopná vztahu, ale moje srdce toužilo po lásce. Vždycky se mi líbily ženy, ale nikdy jsem neměla odvahu na to, někam s některou zajít. Řekla bych, že ve třeťáku už jsem měla jasno a chystala jsem se na svůj coming out. Na školním plese jsem poznala Nikol. Dělala tam servírku a vzájemné sympatie nás donutily jít spolu ven na cigaretu. Zamilovaly jsme se do sebe a začaly spolu chodit.
Od té doby uběhlo samozřejmě hodně času. Měla jsem několik partnerek, ale nikdy jsem žádné neřekla o své minulosti. Prošla jsem si sebepřijetím, odhalením pravdy před rodiči i splněním svého snu o práci u policie. S bratrem se nevídám a rodinným sešlostem se vyhýbám. Naštěstí se mohu úspěšně vymluvit na svoji práci a nějaký důležitý případ.
Lepší časy
To, co se mi stalo, jsem si musela hodně v sobě srovnat. Mám za sebou sezení s psychoterapeutkou, které jsem se po mnoha letech jako prvnímu člověku svěřila. Až když jsem o tom promluvila na terapii, byla jsem schopná o tom všem říct i Andree. Moje životní partnerka je ta nejúžasnější bytost na světě, plná lásky a pochopení.
Je to můj anděl, který mi kompenzuje všechno zlé v životě. Když jsem se jí prvně svěřila, dlouho plakala. Ustály jsme spolu už hodně věcí, a tak jsme před třemi lety vstoupily do registrovaného partnerství. Vím, že to, co mi provedl Michal, mi hodně ublížilo a ovlivnilo můj život, ale jsem si jistá, že se svou ženou nejsem jen proto. Myslím, že bychom se stejně v životě našly.
Zdroj: vlasta.cz
