Nikdy jsem nepatřila k nejpořádnějším lidem. Špínu jsem nesnesla, ale pohozené oblečení přes židli či stohy papírů na stole mě nechávaly zcela chladnou. S lehkým bordelářstvím jsem se potýkala už na vysoké škole, kdy jsem pobývala ve sdíleném pokoji o velikosti předsíně panelového domu. Člověk měl zkrátka po čas studentského období jiné priority, než udržovat obydlí naklizené jako klícku. A tento neduh mi bohužel, nebo bohudík, vydržel i do dalších let…

Láska na obzoru

V posledním ročníku studia jsem se seznámila s Vojtou, s nímž jsme se sblížili natolik, že jsme se rozhodli pro společné bydlení. Uchvátil nás malý útulný byteček v okrajové části města. Museli jsme sice déle dojíždět do zaměstnání, ale okolní louky a lesy nám to bohatě vynahradily.

Související články

S Vojtou byl život veselý. Dokázal mě rozesmát, když se mi nedařilo, uvařit, když se mi nechtělo, anebo zalichotit ve chvíli, kdy jsem si připadala ošklivá. Byl to nejen můj přítel a milenec, ale především můj životní parťák a nejlepší kámoš. Snadno se nadchnul pro věc, byl spontánní a právě to jsem na něm zbožňovala. Jednou přede mě položil na stůl letenky do Říma se slovy, že za tu cenu je přece nemohl nekoupit, jindy mi zase poslal do práce kytku se vzkazem, na němž byly uvedeny souřadnice místa srazu našeho rande. Člověk se s ním zkrátka nenudil.

O to větší rána pro mě bylo zjištění, že mě podvádí. Jak se totiž ukázalo, snadno se nadchnul i pro novou kolegyni z práce, s níž dle svých slov vidí budoucnost mnohem jasněji a zřetelněji než se mnou.

Související články

Nečekaná zrada

Nesla jsem to těžce. Až tak těžce, že jsem nečekala na další bolestivá vysvětlení a okamžitě se odstěhovala. Prozatímní útočiště jsem našla u kamarádky. Nemohla jsem mít toho zrádce na očích ani o minutu déle. Tak moc to bolelo.  Zároveň jsem ale nechtěla být kamarádce na obtíž, a tak jsem si začala okamžitě hledat vlastní bydlení. Ostatně jsem už chodila do práce a vydělávala, takže jsem si nájem garsonky mohla dovolit.

Shánění bytu, v němž začnu nový single život, kupodivu netrvalo nijak dlouho a já se po necelých třech týdnech ocitla ve svém. V pokoji byla pouze kuchyňská linka, zbytek jsem si musela dozařídit sama. Ze začátku mi to nevadilo. Nejsem náročná, stačí mi postel, stůl a skříň. Alespoň zavzpomínám na studentský život na kolejích, říkala jsem si. Vojtovi jsem totiž v bytě všechno nechala a posbírala jen své osobní věci. Jenže i těch pár kousků nábytku po složení kauce na byt dle mých výpočtů značně převyšovaly můj příjem.

Související články

Život mezi krabicemi

Nedalo se nic dělat. Od rodičů jsem vyfasovala nějaké nádobí, pořídila si levnou matraci, kterou jsem uložila na zem k topení, a obeskládala se krabicemi s věcmi, které se mi v bytě nakupily po stěhování. Místnost připomínala skvot, ale nijak mi to nevadilo. Člověku se zlomeným srdcem vlastně vadí málo věcí. V takové chvíli nezáleží absolutně na ničem.

Takhle to šlo dlouhé týdny. A můj byt vypadal stále stejně i po dvou měsících. Právě tehdy jsem si řekla, že už stačilo, že už nebudu smutná a nebudu tesknit. Naopak začnu žít. A abych mohla začít žít, musela jsem vybalit z krabic alespoň to nejnutnější – z krabic, v nichž se ukrývaly věci, které mi tak zoufale připomínaly Vojtu… Zatnula jsem ale zuby a dala se do práce.

Související články

Jako když najdeš

Trvalo to dlouho. Každou věc jsem totiž vzala do ruky, prohlížela a přemítala. Nejvíc času jsem pak strávila u složky se studijními materiály z výšky. S Vojtou jsme totiž sedávali na přednáškách spolu v lavici a na okraje skript si vzájemně psali zamilované vzkazy a kreslili vtipné obrázky. Dojímala jsem se nad každým blokem a sešitem, když v tom jsem mezi papíry spatřila obálku. Nebyla nikomu adresovaná, otevřela jsem ji a málem se mi zastavilo srdce.

Uvnitř leželo deset úhledně srovnaných tisícovek. Chvíli jsem přemýšlela a najednou mi to došlo! Byly to peníze od rodičů a prarodičů za promoci. Tenkrát jsem šetřila na nové kolo, ale protože jsem si zvrtla kotník, ze sportovních plánů na čas sešlo. Obálku jsem tedy založila a zjevně na ni při sestěhování s Vojtěchem zapomněla. Ale jak je vidět, asi to tak mělo být.

Konečně radost

Nemalý finanční obnos jsem si přidala k úsporám a nakoupila bytové zařízení, na které se mi stále nedařilo našetřit. Díky nalezené obálce jsem si byt vybavila a zútulnila přesně podle svých skromných představ, vytvořila si své malé království, a začala se od rozchodu opět radovat ze života.

Zdroj: vlasta.cz

Související články