Povídání s muži ve virtuálním prostoru mi vlilo novou krev do žil. Je zvláštní, co nevinný flirt se ženou dokáže. Muži mi na základě informací v mém profilu každý den plnili schránku svými vzkazy a vůbec jim nevadilo, že ikonku s fotografií jsem nechala prázdnou. Začala jsem se cítit žádaná a neuvěřitelně přitažlivá.
Psaní s neznámými muži se rázem stalo hlavní náplní mých opuštěných večerů. Jednoho dne mi ale ve schránce přistál vzkaz od uživatele se záhadnou přezdívkou „wildsnake“ neboli „divoký had“. Komunikoval úplně jiným stylem než ostatní muži, byl galantní a dle všeho i vzdělaný, protože jeho psanému projevu se nedalo nic vytknout. To mi imponovalo. A i když jeho seznamkový profil také postrádal fotografii, začal mě zajímat. Psali jsme si téměř neustále, těšila jsem se na každé nové cinknutí telefonu, na každou jeho zprávu. Komunikaci s ostatními nápadníky jsem postupem času zcela omezila.
První setkání
Byla jen otázka času, kdy jeden z nás navrhne, abychom se sešli a poznali se osobně. Přiznám se, že rande naslepo jsem nikdy moc nemusela, ale u Jirky, jak se můj nový objev jmenoval, mi to nijak zvlášť nevadilo.
Přivítal mě pugétem žlutých tulipánů a odvedl si mě do malé příjemné kavárny nedaleko lesoparku, kam jsme po drobném občerstvení vyrazili na procházku. Musím uznat, že se mi tenhle chlapík líbil čím dál tím víc. A sympatie byly zjevně vzájemné, protože jsme se začali scházet pravidelně. Po necelém měsíci se konečně odhodlal pozvat mě k sobě domů.
Konečně pozvánka domů
Lákadlem byla večeře a film, ale tak nějak jsme oba tušili, že je to vlastně jen zástěrka k sexu, po kterém, se přiznám, jsem prahla už od prvního dne, co jsem Jirku spatřila. Už jsem pomalu přestávala doufat, že by ten první krok z jeho strany vůbec někdy mohl přijít, ale najednou se díkybohu přece jen rozhoupal. Měla jsem radost jako malá holka a onoho večera jsem se nemohla dočkat.
Náležitě jsem se na náš první intimní prožitek připravila. Navoněla jsem se, nalakovala jsem si nehty a oblékla to nejlepší krajkové prádlo. Kdybych jen tušila, že všechny přípravy budou zbytečné…
Nemilé překvapení
Když se člověk na něco moc těší, většinou to nedopadne podle představ. A přesně to se stalo i mně. Večer jsem zazvonila před Jirkovými dveřmi a už na prahu jsem poznala, že není ve své kůži. Nervózně mě líbnul na tvář, kabát mi pověsil na věšák a spěšným krokem se vrátil zpátky do kuchyně, ani na mě nepočkal. Jeho náhlá změna chování mě překvapila, normálně se se mnou vítal o mnoho vášnivěji.
Zasedla jsem k prostřenému stolu a snažila jsem se svému svědomí namluvit, že je vše v pořádku, že se mi to jen zdá. Skoro bych řekla, že se mi to i povedlo. Jedli jsme, povídali si, smáli se… Ale bohužel jsem si nemohla nevšimnout, jak se Jirka neustále nervózně ošívá a rozhlíží se po místnosti. Moje nálada začala upadat. Tohle prostě nebyl ten Jiří, kterého znám. Když v tom najednou podezřele ztichl, zahleděl se za mě a vykřikl: „Támhle je! Konečně! Už ji mám!“
Šok a panika
Leknutím jsem málem spadla ze židle a absolutně jsem nechápala, o čem to mluví. Když jsem ale spatřila, jak Jirka jen půl metru od mé nohy zpod gauče šťastně vytahuje obřího hada, který se mu okamžitě začal obtáčet kolem celé paže, a láskyplně se se svojí Mařenkou, jak hadici oslovoval, vítal, strachy jsem skoro vyšplhala na lustr.
Jediná zvířata, která opravdu nesnáším a nemůžu je vidět ani za sklem, natož abych se s nimi ocitla v jedné místnosti na volno, jsou hadi. On to moc dobře věděl, a přesto se rozhodl mi o svém mazlíčkovi neříct ani slovo a nechal mě přijít k sobě domů, i když mu ten plaz utekl a schovával se, kdo ví kde. To byla od něho celkem podpásovka.
Přes tohle nejede vlak
Panický záchvat na sebe pochopitelně nenechal dlouho čekat. V mžiku jsem popadla kabelku, bundu, boty a s očima navrch hlavy vyběhla ven. Ani si nepamatuju, jestli jsem zabouchla. Jiří se ani nenamáhal utíkat za mnou, věděl, že je zle. Hodinu jsem pak chodila po venku a ten hrůzný zážitek rozdýchávala. Jeho přezdívka na seznamce najednou začala dávat smysl. Musím říct, že jsem Jiřího měla opravdu ráda, ale vím, že ať bych se snažila, jak bych se snažila, jeho domácího mazlíčka bych prostě nevydýchala.
Zdroj: vlasta.cz
