Jako kámošky jsme Renče Romana moc neschvalovaly. Byl to frajírek, co umí vydělat peníze, ale nikdo vlastně neví, v čem podniká. Sice jí kupoval drahé dárky a dal volnou ruku při zařizování bytu, ale když se něco dělo, obvykle se vypařil. Například když se Renčina máma stěhovala do jednoho hezkého důchoďáku, on najednou musel na služebku do Vídně. Dobrá výmluva, aby se mohl zdejchnout a užít si rychlou jízdu ve svém milovaném Porsche. Nám hezky říkal "slepičinec".
Smolařka odjakživa
I když z nás čtyř kámošek byla Renata nejhezčí, na chlapy štěstí neměla. Vysoká štíhlá sexy zrzka, mohla mít každého. Jenže ona se po střední zakoukala do ženáče. Sliboval, že se rozvede, místo toho udělal dítě současně manželce i Renatě. Když to kamarádka zjistila, rozhodla se pro potrat. Srab zůstal s rodinou a ona se necítila na to, aby vychovávala dítě sama. Asi viděla svoji mámu, která byla svobodná matka a moc blízko k sobě neměly.
Konečně
Komentovat její další známosti nemá cenu. Jednou mi to nedalo a zeptala jsem se známého, proč se na ni chlapi tak lepí, ale nezůstanou s ní. „Ona vypadá, že dá každýmu,“ šokoval mě. Když jsem se nad tím ale zamyslela, mohla bych vyjmenovat pár večerů, kdy jsem byla svědkem toho, že nešla z klubu domů sama. A takové seznámení ji spojilo i s Romanem. Ten se však ráno nevypařil. Nám, kámoškám, se moc nelíbil, ale nakonec jsme byly spokojené, že je svobodný a má ji rád. Nakonec my ho vídat nemusely a když spolu začali bydlet, vypadalo to nadějně.
Duben poprvé
Předloni na apríla mi večer zvonil telefon a v něm vzlykající Renata. Nerozuměla jsem jí ani slovo, ale pochopila jsem, že je zle. Nejdřív jsem se lekla, že je něco s mámou. Skočila jsem do taxíku a jela za ní. Otevřela mi dveře asi až po deseti minutách. Rudá, opuchlá, vzlykala tak, že nemohla mluvit. Až když jsem do ní nalila čaj, řekla mi tři slova: „Roman je mrtvý.“ Už jsem to tušila. Volali prý, že měl velmi vážnou bouračku, kterou nepřežil.
Byl to omyl
Co říct nejlepší kámošce, když se stane něco takového? „Bude to dobrý“ mi přišlo stupidní, tak jsem neříkala nic. Ale povolala jsem zbytek party - sdílené neštěstí, menší neštěstí. Než holky stihly dojet, zazvonil Renatě telefon. Pohledem mě poprosila, abych ho vzala, takže málem kleplo mě. Volali z nemocnice, že Roman je na sále a má zlomenou ruku. Mrtvý byl druhý řidič, který zřejmě nehodu způsobil. Nebezpečně předjížděl na dálnici. Z historky "jak Roman utekl hrobníkovi z lopaty" se později stal zlatý hřeb večírků. Bouračka mu prospěla, začal se víc zajímat o Renču, dokonce plánovali rodinu.
Duben podruhé
Dostala jsem práci v jiném městě, a tak utekl rok, kdy jsme se s kámoškama moc nestýkaly. Víte, jak to je, slibujete si kafe, ale pak už si ani nezavoláte, s bídou pošlete zprávu.
Jednou jsem se chystala do rodného města a chtěla vytáhnout náš „slepičinec“ ne na kafe, ale rovnou do baru. Nahodila jsem nápad do telefonu a divila se, že se nikdo neozval. Volala jsem Renatě, nevzala mi to. Druhá kámoška jo a vyčetla mi, že nemám srdce. Jít teď na mejdan? Nechápala jsem. Proč ne? Její odpověď, že se to nehodí, protože má přece Renča smutek, jsem nechápala taky. Jako v deja-vu jsem poslouchala, že je Roman mrtvej. Měl bouračku. Tentokrát ji nepřežil.
Zdroj: vlasta.cz