To družstvo jsme založili jednomyslně, složili zálohy, zařídili úvěr. Klapalo to jako hodinky, dokud někteří z členů družstva nezačali své byty pronajímat. Je to legální, takže v pohodě.

Člověk ovšem od té doby nikdy neví, koho na chodbě potká. Ne, paní Novákovou už nepotkám, pronajala byt mladému páru ze Sýrie. Jsou milí, tiší a vždycky pozdraví. Oba jsou lékaři a mají namířeno do Německa. A najednou už nejsou! Jasně, odjeli do Německa.

V bytě se objevuje mladá právnička. A hned hlásí, že tu bude jen pár měsíců… Škoda, byla fajn.

Pak přichází pan inženýr Humpolc. To bude v pohodě, říkám si. Ale zlatý voči! Pan inženýr si večer co večer, dlouho do noci, pouští nahlas hudbu. V půl jedné v noci nevydržím a zazvoním. „Co je?“ oboří se pan Humpolc. Netváří se přívětivě. Pípnu, zda by mohl hudbu ztlumit. Přejede mě pohledem a zazubí se: „A co kdybyste zašla na skleničku? Mám otevřenou lahev vína.“ Zdvořile odmítnu. Pan Humpolc hudbu neztlumí. Následující den kupuji špunty do uší. Pomůže to, ale pro změnu zaspím do práce. Ne, špunty nejsou řešení.

Zkusím další domluvu. Počíhám si na pana inženýra a pořádně mu to vytmavím. Kukátkem sleduju pohyb na chodbě. Teď je ta správná chvíle! Humpolc stojí u dveří s klíči v ruce. Opět mě obdaruje významným pohledem. „Nebuďte tak zapšklá. Jste přece pěkná ženská, máte jiskru v oku. Přijďte večer na skleničku. Popovídáme si. Zdá se, že žijete taky sama. Nebo se snad mýlím?“ A zatváří se významně. Jsem vdova, ale to mu vykládat nebudu. „Manžel pracuje v zahraničí a zanedlouho se vrátí,“ pronesu, ale asi mi nevěří.

„Když ne dnes, tak příště. Líbíte se mi a já se hned tak nevzdávám. Potřebujete si nejen popovídat, ale i obejmout. Jen tak, přátelsky. Nemusíte se mě bát,“ toká na celou chodbu.

Jenže já se toho chlapa bát začínám! Zřejmě si nedá pokoj. Nechci to zatím řešit jako obtěžování. Není vulgární, ani jednou se mě nedotkl. Zve mě na skleničku, popovídat si. Přátelsky obejmout. Co je na tom špatného? Jenže já moc dobře vím, že mě chce dostat do postele! Vždyť říkal, že se mu líbím a že se nevzdává. Čeho? Tak co mám dělat?!

Alexandra, Žďár nad Sázavou

NÁZOR PSYCHOLOGA: PhDr. Petr Šmolka

Vážená paní,

své sousedy si zpravidla sami nevybíráme. Zatím jste měla relativní „kliku“. Ovšem jen do chvíle, kdy vám zlovolný osud přihrál do sousedství pana Humpolce, který vás obtěžuje nejen bezohlednou hlučností, ale navíc i žoviálním flirtováním.

Nezoufejte! Každé bytové družstvo má svůj řád, jeho součástí je i popis toho, jak se chovat, včetně dodržování nočního klidu. Když se obrátíte na představenstvo družstva, tak by mělo zjednat nápravu. V krajním případě by mohli obtížnému sousedovi ukončit pobyt. Na rozdíl od bytů v osobním vlastnictví má družstvo právo spolurozhodovat, komu členové svůj byt pronajímají. Na lascivní řeči je nejlepší nereagovat. Když uvidí, že vás tím nedostane do rozpaků, je naděje, že ho to přestane bavit.

Připravila: Tereza Lokajíčková

Zdroj: časopis Květy

Související články