Na víkend jsem si naplánovala výlet za kamarádkou do Františkových Lázní. Předpověď slibovala slunečné počasí a jasně modrou oblohu bez jediného mráčku. Moc jsem se těšila. „A třeba ještě někoho sbalím,“ napadlo mě. Od rozvodu žiju čtvrtým rokem sama, a přestože jsem už oslavila padesátku, dotkla se mě jen letmo. Díky pravidelnému cvičení a zdravé stravě se můžu pyšnit celkem ucházející figurou se štíhlými boky, což v oblékání ráda a často zdůrazňuju. Na lázeňskou kolonádu jsem se proto nezapomněla vyfiknout.
Upnuté květované šaty jsem doplnila sandálky na vysokých podpatcích, rty pečlivě obtáhla rtěnkou a s kamarádkou jsme vyrazily na procházku a posedět hned v několika kavárnách. Nechybělo ani laškování s číšníky. Byla to zkrátka dámská jízda se vším všudy.
Související články
Tajemný cestující
Víkend bohužel utekl jako voda a mě čekala dlouhá jízda vlakem domů. Usadila jsem se v prázdném kupé a začala listovat módními časopisy, které jsem si koupila v trafice na nádraží, abych se během nudné cesty zabavila. Na další zastávce přistoupila mladá maminka se dvěma dětmi. Ticho a klid, které v kupé doposud vládly, se rázem proměnily v hotový cirkus. Děti hlučely a neustále se dožadovaly matčiny pozornosti. Lehce jsem se na sedadle zavrtěla, odložila magazín a nesouhlasně založila paže na hrudi. Děti mám ráda, ale čeho je moc, toho je příliš. Rodinka ale naštěstí necestovala daleko a hned následující stanici malé kumpány unavená matka sunula k výstupu.
Ulevilo se mi. Znova jsem se uvelebila v sedadle a za oknem sledovala ubíhající krajinu. Mé pospávání vyrušil až další cestující. Pozdravil a v tichosti se usadil na protější sedadlo. Zatímco on si četl noviny, já jsem si ho se zájmem prohlížela. Byl o bezmála deset let mladší než já, elegantní s dokonale upravenými vousy, navíc bez snubního prstenu. Přetočil list a jeho kolínská zavála až ke mně. Voněl. Nevím, jestli za to mohlo horké letní počasí anebo má dlouhodobá samota, ale hlavou se mi začaly honit pekelné myšlenky. A chtíč.
Související články
Napadlo mě, že ho svedu. Zapátrala jsem proto v paměti a zavzpomínala na svá mladá léta. V koketování jsem bývala přebornice. Ale dokážu to i po tolika letech? Co když jsem vyšla ze cviku? Znejistěla jsem. Své obavy jsem ale rychle zaplašila. Takové věci se přece nezapomínají.
Sváděcí manévry
Nejprve jsem se pokusila navázat oční kontakt. Muž pohled ucítil, vzhlédl ke mně a usmál se. Po chvíli se však opět ponořil do řádků. Zkusila jsem tedy pohodit vlasy a rukou si promnout ztuhlou šíji. Pohledem jsem ale směřovala z okna. Neznámého muže gesto zaujalo a na chvíli na mě zůstal hledět. A protože železo se má kout, dokud je žhavé, přitvrdila jsem. Trošku jsem se zavrtěla a jedním pohybem mi jakoby omylem sklouzlo ramínko od šatů. Bingo! Chytil se! Můj spolucestující totiž najednou odložil noviny, zvedl se, jedním cvaknutím zamknul vlakové kupé, zatáhl záclonky a usadil se vedle mě. Chvíli jsme na sebe jen tak koukali a pak se odvážil položit mi ruku na koleno. Srdce mi bušilo jako o závod a hlavou mi letěly myšlenky, zda jsem tohle opravdu chtěla. Jeden polibek mě ale přesvědčil o tom, že je to přesně to, co v danou chvíli chci a potřebuju.
Související články
Málem nestihla vystoupit
Během chvilky byly jeho ruce všude. A já rozhodně nezůstávala pozadu. Naši roztouženou jízdu plnou vášně bohužel přerušil příjezd do stanice, kde jsem vystupovala. Vtiskla jsem panu tajemnému poslední polibek, spěšně si urovnala šaty, popadla kabelku a s lodičkami v ruce pospíchala z vlaku, který dávno stál ve stanici a průvodčí už opět pískal k odjezdu. Než jsem se stihla obout, rychlík už byl ten tam. Posadila jsem se na liduprázdném nástupišti na lavičku, vytáhla zrcátko, rty opět obtáhla rtěnkou a než jsem se vydala k domovu, s blaženým úsměvem na tváři jsem chvíli jen tak seděla a nechala se ovívat večerním vánkem…
Zdroj: vlasta.cz
