Zatímco do Prahy, do Českého Krumlova nebo i do Ostravy proudí davy turistů, Brno má pořád trochu problém: když už sem turisté přijedou, nezdrží se dlouho. Nakladatelství Paseka teď vydává průvodce nazvaného 111 míst v Brně, která musíte vidět. Napsal ho Stanislav Biler, autor satirického románu Nejlepší kandidát, publicista a kritik, který si nebere servítky. „Brno je každé léto tak rozkopané a město trpí tolika výlukami v dopravě, že by se turisté mohli spíš bát, do jakého výkopu tu spadnou, když přijedou objevovat město,“ říká. Přesto nabízí mnoho míst, která stojí za vidění – a ke kterým stojí za to se vracet, i když nejste turista, ale klidně „jen“ obyvatel města.

Sto jedenáct zastavení

Brno mělo kdysi primátora, který měl rád číslo jedenáct a netajil se tím. Právě za jeho „vlády“ vyrostla ve městě nejvyšší AZ tower, která měří 111 metrů. Takže ta stojedenáctka v názvu knihy je vtipný odkaz na něj? Ale kdeže! Projekt, který Paseka převzala ze zahraničí, je mezinárodní, takových 111 míst nabízí ke zhlédnutí řada průvodců měst v Německu nebo ve Francii. Takže i Brno je teď světové, primátor neprimátor. „Z toho množství jsem měl největší strach, když mě nakladatel oslovil, abych průvodce napsal,“ potvrzuje Biler a dodává: „Je to mantinel, který svazuje. Původně jsem chtěl popsat místa, která se nenabízejí sama a nejsou mezi vyhledávanými turistickými cíly, ale to by byl průvodce plný vaty, takových neznámých míst najdete několik desítek, ale přes stovku jich dohromady nedáte. Takže nakonec průvodce kombinuje slavné stavby se zákoutími, která často neznají ani Brňáci.“

Kromě vily Tugendhat, hradu Špilberk, parku Lužánky nebo Kapucínské hrobky, tedy těch nejznámějších míst, tak v průvodci najdete i místní hřbitovy, výlet do parku psychiatrické léčebny v Černovicích, cestu na sídliště nebo do Wilsonova lesa. To jsou místa, která sice mají něco do sebe, ale málokdo za nimi jede přes půl republiky. „Kromě místních obyvatel a turistů cílím ještě na třetí skupinu, která je v Brně hojně zastoupená, a tou jsou tisíce studentů a studentek, Brno je univerzitní město. Já jsem sem přišel před osmnácti lety z venkova a tehdy bych byl rád, kdyby mi někdo představil Brno, otevřel mi ho, ukázal zajímavá a krásná místa. V prváku znáte cestu z kolejí do školy a několik hospod na své trase, nic víc. Ale máte jako student čas město skutečně objevit, pokud chcete,“ vysvětluje autor.

S výhledem na spalovnu

Která místa ve městě má nejraději? „Kavárny, těmi je Brno proslulé, parky, hřbitovy a brněnskou přírodu, jako je třeba brněnská Bílá hora nebo Planýrka. To je zvláštní místo mezi arboretem a nákupním centrem v Králově poli, které málokdo zná. Kamarád, který v Brně během koronaviru zůstal, a podobně jako mnoho ostatních se snažil chodit ven do přírody, mi psal, že na Planýrce byl obvykle úplně sám. Přitom jen kousek vzdálené Lužánky byly v obležení,“ popisuje Biler. A dodává, že díky psaní průvodce objevil třeba Černovičky, čtvrť obehnanou výpadovkami s vyhlídkou na spalovnu. Černovičky se až do roku 1949 jmenovaly U Kostivárny. „Brno bylo jedním z center cukrovarnictví, ve kterém se k filtraci využívalo kostní uhlí vzniklé spalováním zvířecích kostí. Výrobu doprovázel nesnesitelný zápach, a právě proto byly podobné továrny umísťovány daleko za hranice města,“ píše Biler.

Původně šlo o romskou osadu, odtud byly také deportovaní první brněnští Romové do koncentračních táborů – a tady byly v roce 2017 položené jedny z prvních kamenů zmizelých, zvané stolpersteiny – dva z nich nesou jména Amélie a Jana Danielových, kteří původní osadu založili. Podobně zajímavé osudy míst se dají v Brně najít ledaskde, ne vždycky jde ale o výlet, který uspokojí turisty zlákané hrady, zámky nebo vyhlášenými kavárnami. „Mně třeba učaroval kohoutovický vodojem. Okolo českých vesnic vyrostly ony známé koule na tenké noze, které sloužily k zásobování vodou a k hyzdění veřejného prostoru. Kohoutovický vodojem je výjimkou, navrhl ho filozof a teoretik umění Tomáš Černoušek, a evokuje kalich naplněný životadárnou tekutinou,“ říká Biler a v úvodu k téhle kapitole píše výstižně: „Pokud se povedou války o vodu, pak bude tato dominanta Brna přitahovat vyprahlé armády jako kdysi hrady na kopcích.“ A zcela prakticky dodává, že pod vodojemem je dětské hřiště, takže zatímco dospělý výletník bude koukat na stavbu, děti si mohou hrát.

Zrůdnosti i chlouba

Brněnská architektura a výlety za ní ho fascinují už dlouho, díky práci na průvodci se ale začal soustřeďovat i na místa, kde by nic pozoruhodného nečekal. Třeba když vozil děti do Dětské nemocnice na pohotovost, nedošlo mu, jak je ta stavba zajímavá. Jde o poslední čistě funkcionalistickou stavbu na území města, které je funkcionalismem proslulé – ostatně nachází se blízko slavné vily Tugendhat. Nemocnici obdivoval Le Corbusier a dostala se dokonce jako jediná česká stavba do holandského sborníku věnovaného moderní evropské architektuře v roce 1957. Navrhoval ji architekt Bedřich Rozehnal, který byl krátce po jejím dokončení spolu s Bohuslavem Fuksem vyhozen z brněnské techniky. „Čímž brněnská architektura spadla ze světové úrovně na okresní přebor, kde se drží víceméně dodnes,“ píše Biler, věrný svému satirickému tónu – má ovšem pravdu v tom, že dnes se ve městě staví úplně jinak. Jak to? Před sto lety byly velké městské stavby i soukromé domy projektované architekty, kteří pod nimi byli podepsaní a denně se městem pohybovali, takže stavby byly jejich vizitkou, dělali si na nich své jméno. Navíc šlo ve většině případů o „vysoutěžené zakázky“, jak bychom dnes řekli.

To přervala komunistická totalita a po revoluci se k tomu město zatím nedokázalo transparentně vrátit, takže pokud se tu dnes staví, jde obvykle o anonymní projekty developerských firem. Nemá se za ně kdo stydět, protože konkrétní jméno architekta člověk dohledává jen těžko. „Příkladem toho, jak je anonymním developerům všechno jedno, je pověstný Velký Špalíček. Kdo ho navrhoval? Firmu dohledáte, ale jméno architekta stěží. Další takovou zrůdností je sídliště Kamechy, které láká lidi na koupi bytu blízko Brněnské přehrady. Ve skutečnosti je to ale pustá šeď, je to takový developerský gulag pro střední třídu,“ říká Biler. Zatímco třeba sídliště na Lesné, postavené v šedesátých letech, stojí za návštěvu nejenom díky zeleni, v níž bylo postavené, pokud by „do Kamech spadl někdo z vesmíru, myslel by si, že se ocitl v ghettu za městem nebo v nějaké provizorní ubytovací kolonii“.

S hlavou vzhůru

Přesto je jasné, že autor svoje Brno miluje. „Jednou z výjimek současné architektury, která stojí za pozornost, je budova Ústřední knihovny Filozofické fakulty, kterou navrhl ateliér Kuba Pilař. To je místo, kam jsem si chodíval jen tak sednout, i když jsem se zrovna nemusel nic učit, prostě proto, že je to krásná budova,“ říká a dodává: „Choďte pěšky s hlavou vztyčenou, koukejte se nahoru na domy, zvedněte oči od mobilů. Dřívější architekti to totiž často rozpálili až ve vyšších patrech,“ vzkazuje turistům i místním. A turisty varuje – pokud jedete do Brna kvůli vile Tugendhat, jen tak se do ní nedostanete, musíte si návštěvu objednat hodně dopředu přes internet. V létě je Brno obvykle rozkopané, šaliny jezdí oklikami, kterým často nerozumí ani místní. Chybí i mapky, které by jednoduše spojovaly nejžádanějších turistické cíle, s pěšími se tady úplně nepočítá.

I tak: stojí za to si vzít týden dovolené a jet do Brna. Zchladit se v přehradě nebo na Riviéře, na koupališti na Kraví hoře s nádherným výhledem na město přímo z bazénu. Projít Kapucínskou hrobku, Kostnici, podzemí pod Zelným trhem nebo místní parky. A dát si vyhlášenou kávu v kavárně Era, ve Falku, v Šesté větvi, ve Flexaretu nebo ve Spolku.

Co dalšího je hezké vidět?

Hrad Veveří. Leží na konci brněnské přehrady a je vyhledávaným turistickým místem k rekreaci. Kohoutovický vodojem je architektonickým šperkem. Navrhl ho filozof a teoretik umění Tomáš Černoušek a evokuje kalich naplněný životadárnou tekutinou. Pod vodojemem je hřiště. Děti se zabaví, vy obdivujete.

Kavárnu Era. Slavná modročervenobílá kavárna ve funkcionalistickém stylu. Kavárnami je Brno pověstné.

Bazén na Kraví hoře. Krytý bazén má architektonickou Grand Prix, z venkovního bazénu je báječný výhled na Špilberk, a když je jasno, i na Pálavu.

Dětskou nemocnici. Je poslední čistě funkcionalistická stavba v Brně. Obdivoval ji už Le Corbusier a dostala se jako jediná česká stavba do mezinárodního sborníku.

Petrov. Katedrála, která zdobí desetikorunu, je ve městě teprve od začátku 20. století.

Kostnici: Leží pod kostelem svatého Jakuba. Na něm je známý andělíček, který vystrkuje zadnici na městkou radnici.

111 míst v Brně, která musíte vidět

111 míst v Brně, která musíte vidět

Netradiční průvodce Brnem spojuje turisticky známá i ještě neobjevená místa a odhaluje město trochu nezvyklým způsobem. Nalézá poklady tam, kde je ostatní nevidí nebo neviděli. Vhodné pro romantiky i dobrodruhy. Vydala Paseka, napsal Stanislav Biler, spisovatel a kritik.