Na invalidní vozík ho v jeho sedmnácti letech připoutala autonehoda. Přesto to nevzdal a své představy o plnohodnotném životě nejen naplnil, ale dalece přesáhnul. Jak totiž s oblibou říká, hendikepem život nekončí. Jiří Suchánek pokračuje ve všech oblíbených aktivitách jako před úrazem a co víc, vrhl se na dráhu profi hráče stolního tenisu. Věnovat se mu začal v roce 2005 a o dva roky později už reprezentoval Českou republiku. Přestože v důsledku ochrnutí a malého citu v prstech sotva udrží v ruce pálku, kterou si proto k dlani připevňuje obinadlem, blyští se mu doma dvě bronzové paralympijské medaile. První si přivezl v roce 2016 z paralympiády v Riu de Janeiru a během odložených her v Tokiu v roce 2021 úspěch zopakoval ve čtyřhře.
Na většinu lidí působí Jiří jako hrdina, on sám si však myslí, že sportovat s hendikepem není nic výjimečného, ani obtížného. "Spíš bych při výběru sportu přemýšlel o tom, jaká disciplína je vhodná pro toho konkrétního člověka,“ radí ochrnutý sportovec, jenž rozhodně tvrdé tréninky nepodstupuje pro slávu, úspěch a sbírku hodnotných cen. Jeho pravou motivací je obyčejné přátelství. "Nejvíce mě na tom baví parta. Jsou to většinou fajn lidi, kteří hrají fér. Sportovci obecně bývají lidi do nepohody," přiznává důvod, proč to vlastně celé dělá.
U stolního tenisu je 10 kategorií hendikepu.
- 1 - 5 jsou vozíčkáři
- 6 - 10 jsou ,choďáci’
- zvláštní 11. kategorií jsou sportovci s mentálním postižením.
Platí, že 1 je nejvíce postižený hráč, 10 nejméně. Jiří Suchánek hraje v kategorii 2.
Na turnaji dobře, doma lépe
Aktivní je ale i ve svém volném čase. Když se zrovna nevěnuje rodině a dětem, přímo ukázkově zvládá i péči o rodinný dům. Právě na to, až bude zase konečně doma, se na každém turnaji těší ze všeho nejvíc. Často totiž bývá pryč i několik týdnů, a o to více si to pak doma s rodinou užívá. „Teď jsem se zrovna dal do renovace nábytku. Je to pro mě únik od denních starostí, člověk u toho neskutečně vypne. Totiž u stolního tenisu je důležité mít hlavu stoprocentně čistou,“ popisuje Jiří, který si rád odpočine i při jeho dalším koníčku - rybaření. Tomu se s tátou a dědou věnoval už jako malý kluk. Dnes jezdí rád zkoušet štěstí na Jizeru u Mladé Boleslavi, kde si užívá spojení s přírodou. „Máš tu naprostý klid a jediná tvoje starost je, jestli tam dáš žížalu nebo kukuřici. Člověk zkrátka sedí u vody, pozoruje kachny a občas se kolem něj prosmýkne užovka.“
Možná to vypadá, že si Jiří Suchánek jen užívá, opak je však pravdou. Svůj život, kromě starosti o rodinu a vrcholovému sportu, zasvětil i pomoci druhým. Pracuje totiž v nemocnici a v rehabilitačních ústavech, kde nejenže pomáhá ochrnutým lidem, ale dokonce školí personál, jak správně zacházet s postiženými pacienty.
Zdroj: vlasta.cz Toyota Česlá republika
