Dub je jejich domov
Zámek Dub u Prachatic poprvé manželé di Battaglia viděli po sametové revoluci, kdy jim ho jejich strýc nabídl ke koupi. Budova byla v mizerném stavu ale Jana-Marie si tenkrát všimla dvojice čápů, kteří seděli na věži, a řekla si, že tak by měl vypadat domov. Od té doby se rodina usadila na zámku. Čekali je rozsáhlé rekonstrukce, z nichž většinu udělali sami – od vykopávání betonových podlah až k výměně nefunkčního potrubí. Podařilo se jim zrekonstruovat většinu místností, od roku 2007 tu provozují také zámeckou galerii. Při koupi slíbili strýčkovi, že zámek opraví do původní podoby, jak vypadal před sto lety. Manželé po zámku provázejí a také v něm bydlí. V zimě jsou tu hodně nízké teploty, protože nemají centrální vytápění. Naštěstí se Janě-Marii podařilo získat několik pokojových rostlin, které bez problémů zvládají i teploty blížící se nule.
Korozluky – láska z dětství
Miroslav Perout znal zámek v Korozlukách na Mostecku dobře už od dětství. Pomáhal otci s opravou veteránů v garáži, která byla přímo naproti zámku. K zarostlé budově vedla už jen prošlapaná cestička dvou babiček, které tam chodily vzpomínat na dobu, kdy na zámku sloužily. Jednoho dne ho viděl Miroslav v televizním zpravodajství. Tehdy o zámek nikdo nejevil zájem. Byl rok 1994 a po složitém administrativním boji se mu nakonec podařilo s otcem zámek získat. Když Miroslav potkal svou budoucí manželku Janu, vzal ji na rande právě tam. Zpětně říká, že se jí zarostlý zámek moc líbil, ale netušila, že by s ním mohla být nějak spojená. Společně na zámku žijí od roku 2007, kdy se stal obyvatelným. Miroslav Perout se v současnosti naplno profesně věnuje záchraně historických budov, například karlovarské Kyselky.
Svatba ve Rtišovicích
Pavel Kavínek vzpomíná, že když byl dítě, jel s tetou na komentovanou prohlídku u zámku Jezeří. Z výkladu mu utkvěla v paměti tahle věta: „Podívejte se tam nahoru, kdybyste někdo chtěl zámek, tak ho můžete mít, stojí jenom korunu!“ Tenhle zážitek v něm zůstal. V následujících letech pokukoval po zámcích, ale nikdy to pořádně nevyšlo. Byl také ve Rtišovicích na Příbramsku, ale zámek ho nezaujal, byl obehnaný ostnatým drátem a vypadal jako kasárna. Jednoho dne se však v rozčilení vrátil, měl pocit, že ho tam sám osud dovedl, a bylo jasno! Zámek není přístupný veřejnosti, ale tento podzim se zde bude konat svatba Kristiny, dcery zámeckého pána. Od příští sezony bude velký zámecký park s kapličkou k pronajmutí na svatby.
Zbenice pro veřejnost
Restaurátor Jiří Češka během svého života viděl mnoho zámků a podílel se na opravě řady historických budov. Během jedné služební cesty si všiml nápisu, že je na prodej zámek ve Zbenicích na Příbramsku. Hledal tenkrát nemovitost, ve které by mohl vystavit své restaurované věci. Že by to mohl být zámek si uvědomil až v momentě, kdy poprvé stál na nádvoří ve Zbenicích. Když dnes chodí po svém zámku, vidí přesně, co tam byla přestavěno a v jakém období. Rád by tu vybudoval minipivovar s minipekárnou. Nejradši by dal zámek do původní podoby, jak jej přestavěl majitel Šlégrlovský. Jenom kuchyně by měla mít renesanční podobu se vším všudy i s podávacím okénkem do jídelny. Kdokoliv přijde, zámecký pán ho provede. Doufá, že jednoho dne by tu mohla fungovat také internátní škola, kde by se lidé mohli naučit umění starých řemesel.
Vyklantice vs. chalupa
Vyklantický zámecký pán snil o bydlení v historické budově již od 80. let. Většina lidí si chtěla koupit chalupu, ale on uvažoval nad tím, že by radši zámek, mlýn nebo ostrov. Zámek ve Vyklanticích na Pelhřimovsku Pavla Lišku oslovil svou malebností v časopise, v rubrice Památky na prodej. Když se přijel poprvé podívat zjistil, že fotka klamala. Boční zdi musely být podepřené trámy a střecha chyběla. V roce 1995 se stal šťastným majitelem ruiny. Za více než dvě dekády zámek zachránil, udělal novou střechu a fasádu, dokončil rekonstrukci přízemí, kde je Vyklantické muzeum. Má dva syny, kteří nejásají, když mají jet na zámek. Ruku v ruce s tím jde i určitá deziluze. Jednou za rok se Pavel dostane do deprese a zvažuje, že zámek prodá. Potom si ale uvědomí, co všechno tu prožil. „Co bych potom dělal, krmil vrabce?“ ptá se sám sebe v rozhovoru v knize. Na takovém zámku se totiž dají pořád vymýšlet nové a nové ptákoviny. Například renovace starého nábytku, muzeum nebo koncerty či přednášky.
Výlety v Kanicích
Marie a Petr Frolíkovi se začali zajímat o koupi zámku v létě 2012. První část obrovského areálu v Kanicích na Domažlicku koupili o dva roky později. Podstoupili riziko spoluvlastnictví, a nakonec vše dobře dopadlo. Přestěhovali se do domku poblíž zámku a snaží se nejprve provést rekonstrukce, které jsou důležité pro funkční přežití zámku. Zásadní je, aby v něm fungovala expozice a mohli se na něm pořádat akce pro veřejnost. Už nyní se na zámku koná mnoho zajímavých událostí, například cyklovýlety po Plzeňsku anebo degustace vín.
Luhov staví celá rodina
Podobně jako mnoho ostatních zámeckých pánů hnala i Petra Němce touha opravit něco, co by tady bylo ještě pro příští generace. Už od patnácti let sbíral starožitnosti. Jednoho dne viděl inzerát na prodej zámku Luhov na Plzeňsku, řekl si: „To je ale zničený zámek!“ a začal se o něj zajímat. Přestože byl objekt v dezolátním stavu, nakonec jej koupil. Do oprav se zapojila celá rodina a mnohdy museli improvizovat. Když byla shnilá podlaha, jelo se pro půdovky na skládku. Synovi Pavlovi bylo šestnáct let, když jeho otec koupil zámek. Vyučil se štukatérem a s opravou hodně pomáhal. Druhý syn Ondřej se nejraději stará o zahradu. Říkají o zámku, že to je taková velká chalupa, v létě se sem sjíždí i širší rodina. Zámek má tolik místností, že bez problémů pojme i 15 lidí. A co je na takové chalupě à la zámku nejlepší? Pan Němec sbírá obrazy na aukcích a říká, že má pořád dost místa na jejich rozvěšení.
Hippík & Horní Libchava
O zámku nikdy nesnil. Věnoval se především cestování. Když došel do bodu, kdy měl pocit, že se mu splnily všechny životní sny, ukázal mu starosta zámek bez oken. Proč ho nezachránit pro další generace? Řekl si tenkrát. Většina lidí ho však odrazovala. Zámek na Českolipsku koupil před deseti lety, ale poprvé tam přespal teprve před dvěma lety. Nejvíc času tráví ve svém karavanu, kde má nejrůznější exotické suvenýry z cest. Na zámku našel také nové štěstí, protože se seznámil se svou budoucí manželkou Zdeničkou. Když jí jednou zámecký pán viděl, jak pro děti hraje bílou paní, okamžitě přeskočila jiskra. Nyní plánují společně na zámku zapustit kořeny. Bývalý světoběžník už jezdí jenom do Indonésie, která se pro něj stala druhým domovem. Zdenička je zámeckou paní na plný úvazek a dělá téměř vše, co je potřeba. Od uklízení přes zařizování technických věcí až po organizování akcí pro veřejnost. Nejraději však připravuje divadlo.
ZDROJ: časopis Vlasta
