V projektu televize Nova jste byla jedinou ženou mezi muži. To byla náhoda, nebo důmyslný plán?

To byl nápad kreatiní producentky Simony Matáskové, s níž se znám z pěvecké reality show Tvoje tvář má známý hlas. Tedy vlastně už asi dvacet let. Celý svět momentálně jede online a ji napadlo dát dohromady tři moderátory, kteří by bavili lidi ze svých domovů. Že to budu já, Ondřej Sokol a Jakub Kohák mě nadchlo – kluci jsou úžasní a pracovat s nimi byl vždycky zážitek. Fakt, že jsem sama mezi muži, byl součást hry. Vyvolává to určité jiskření… Ale aby nedošlo k omylu – jsme kamarádi a máme se rádi. A moc rádi společně něco vytváříme.

Show se nevysílala ze studia, ale z obývacích pokojů, kde každý z vás seděl u svého počítače. Jak jste se s touhle nezvyklou formou sžila?

No, chvíli mi to trvalo. Sociální sítě za normálních okolností moc nemusím. Kvůli dceři jsem si založila Instagram, abych měla kontrolu, co tam ona a její spolužačky dávají. Asi po pěti letech jsem se dozvěděla, že může mít klidně tři další účty, o kterých nevím… Prostě důvěřivá matka. Ale jinak mě tyhle technické vymoženosti v podstatě míjely. Karanténa ovšem tenhle můj přístup změnila a já dneska říkám: zaplaťpánbůh za internet! Neumím si představit, co by se dělo, kdyby neexistoval a my nemohli komunikovat, vidět se, sdílet… To ale neznamená, že by se ze mě přes noc stal odborník. Jsem naprosto průměrný uživatel a pořád se učím. A to vlastně platilo i pro tenhle projekt, který Ondřej z legrace označil za telekonferenci – byla to pro mě výzva a šance vyzkoušet si něco nového. Jasně, chce to spoustu nadhledu a trpělivosti, ale moc mě to bavilo.

Nevadí vám trochu, že vám bylo vidět do soukromí? Do osobního prostoru, kam normálně nikdo nesmí?

Kdyby mi to vadilo, nešla bych do toho. Ale upřímně, ono toho zase tolik vidět nebylo. Vlastně se jednalo jen o jeden kout, který jsem dokonale vycídila. To ovšem není nic výjimečného, dneska uklízí každý. Někdo z nudy, já kvůli divákům, aby se jim u mě líbilo.

Co dalšího by si diváci měli z vaší show odnést?

Chtěli jsme lidi hlavně bavit. Nedělali jsme publicistiku, neřešili závažná témata, prostě jsme si hráli – se slovy, situacemi, se zajímavými hosty, kteří byli součástí každého dílu a měli v něm svůj prostor. Herec a zpěvák Honza Cina ho třeba využil k tomu, aby zdravotním sestřičkám zazpíval song z pohádky Šíleně smutná princezna. Bylo to takové jeho osobní poděkování, což mě dojalo. Netvářili jsme se, že současná situace neexistuje, jen jsme se ji snažili brát s lehkostí a hravostí.

Když se vrátíme pár týdnů nazpátek, co s vámi udělalo zavření divadel? Jak jste to vnímala? (Pozn. redakce: rozhovor vznikal v dubnu)

Přiznám se, že prvních pár dnů jsem byla v šoku a řešila hlavně existenční věci. Březen, duben a květen jsou pro umělce nejsilnější měsíce, díky kterým se zabezpečí na léto. On to málokdo ví, ale pokud herec na volné noze nemá přes prázdniny práci, pokud něco nenatáčí či nehraje v nějakém speciálním projektu, dostane první peníze až v říjnu. Tudíž si na letní volno musí vydělat, což je teď totálně passé. A netýká se to jen herců, ale i tanečníků, osvětlovačů, zvukařů, maskérek nebo třeba produkčních. Ti všichni přišli o práci a nikdo neví, jak dlouho to potrvá… To mě dost trápilo, ale pak odstartovala etapa domácího vyučování. Začala jsem se s dcerou učit a vedle toho pravidelně vařit, což za normálních okolností stíhám jen o víkendu. K tomu si přidejte každodenní několikakilometrové procházky a moderování pořadu Blízká setkání v Českém rozhlase, kterému se od začátku roku věnuju jednou týdně. Na nějakou nudu nebyl a není čas. Vlastně ani nevím, jak ten měsíc a půl utekl.

Jste vyloženě společenský typ. Jak snášíte, že nemáte kontakt s kolegy a kamarády?

Já ho mám, jen to prostě není z očí do očí, ale pomocí už zmíněných „bezdotykových“ technologií. S kolegy z divadla pravidelně chatujeme, přehazujeme termíny představení na příští rok, posíláme si různé legrácky, jen tak kecáme o životě. Víme o sobě, a to je hlavní. Všichni teď žijeme v teplákách na gumu a jsme moc zvědaví, co bude, až je sundáme. Obávám se, že divadelní kostymérky nebudou stíhat přešívat…

Spoustu práce budou mít i kadeřnice a kosmetičky.

To mi povídejte! Skoro dva měsíce bez kadeřníka není v mém věku zrovna ideální. Sice jsem si v drogérii koupila přeliv na zakrytí šedin, ale nutně potřebuju zásah odborníka. Kosmetika mě tak netrápí, ta se dá odložit na neurčito, ale ty vlasy…

Na druhou stranu má karanténa jedno plus – člověk zjistí, že spoustu věcí nepotřebuje, a svým způsobem se mu uleví.

To je pravda, stačí tepláky a mikina. Skříň plná hadrů je opravdu zbytečná. Ale na to jsem přišla už dávno. Kdysi nám teklo do střechy a v rámci rekonstrukce nám řemeslníci zalepili skříně. Než to udělali, poprosili nás, abychom si z nich vyndali věci na dva týdny. Vzala jsem si jedny dlouhé šaty a boty na podpatku, čekalo mě nějaké moderování, dvoje džíny, tři mikiny a čtyři trika. A krásně jsem s tím vydržela. Je pravda, že jsem v té době natáčela, takže jsem se na place převlékla do kostýmu. A to samé v divadle na představení, ale i tak to proběhlo v naprostém klidu.

Jak jste vyřešila doporučení a posléze povinnost nosit roušku?

Moje maminka šila celý život, jenže když došlo na věc, zjistila, že má stroj rozbitý. Takže jsem nakonec šila já – v ruce. Výsledek byl docela vtipný: rozstříhala jsem utěrku, nic vhodnějšího jsem doma neměla, a po stranách přišila krásnou, širokou červenou mašli. Vypadala jsem jako pohádková Karkulka, ale dlouho mi to nevydrželo. Šlo o roušku na jedno použití, protože silonová stuha se nedala vyvařit.

Překvapuje mě, že jste manuálně zručná. To umělci nebývají…

Mám to tak od malička, maminka s babičkou mě učily nejenom šít, ale i háčkovat a plést. Dokonce jsem synovci Tedíkovi kdysi upletla svetr. Musím říct, že ruční práce mě uklidňují a vedu k nim i svou dceru. Jinak co se týká roušek, už mám krásnou a profi a to od návrhářky Tatiany Kovaříkové, která mi ji přinesla do rádia. Chodím s ní po Praze i u nás po vesnici. A nedávno jsem v ní byla u zubařky.

To jste odvážná, tam se teď moc lidí neodváží.

V mém případě to byla nutnost, nosím totiž rovnátka, která potřebovala drobnou úpravu. Jít k zubaři v čase koronavirové epidemie jsem se nebála, nebylo proč. Mám totiž báječnou ortodontistku. Je velmi šikovná, empatická a hlavně je to profesionálka, která ví, co dělá, a dělá to dobře – všude čisto, dezinfikováno a ochranné prostředky samozřejmostí. Takže smekám a děkuju. A doporučuju všem. Rovnátka nosím od června a musím říct, že za těch pár měsíců se mi původně zkřivené spodní zuby krásně srovnaly.

Co na váš nový zářivý úsměv říká manžel Jiří Langmajer?

Je nadšený, ale to by byl i tak. Jirka je totiž ke mně neuvěřitelně pozorný a hodný.

Navenek má ale image svůdce a říká se o něm, že vždycky musí být po jeho. Takže to není pravda?

Není. Usadil se, uklidnil, srovnal priority. Rozhodně to není žádný macho. Samozřejmě má své mouchy a nálady, ale to má přece každý. Se mnou to taky asi občas není jednoduché. Hlavní je, že jsme vůči sobě tolerantní a respektujeme se.

Oba jste bývali velmi vytížení, teď spolu trávíte čas od rána do večera. Žádná ponorka?

Kdepak, manžel je nadšený, že se konečně vidíme. Normálně bychom si hodně telefonovali a viděli se jen po nocích a brzy ráno, teď je to intenzivní. Ale od rána do večera to není: Jirka se na stará kolena zamiloval do naší zahrady a vzorně se o ni stará. Já jsem naopak často uvnitř – vařím nebo s Nelou píšu úkoly, takže se vlastně vidíme až vpodvečer na procházce. A navíc nezapomínejte, že jsme novomanželé.

To je pravda, svatbu jste měli loni v létě. Jaká byla?

Krásná, veselá, bujará. Fantastický mejdan s rodinou a kamarády a jeden z nejkrásnějších zážitků mého života.

Pokud vím, druhou svatbu jste dlouho odmítala. Proč jste změnila názor?

Prostě to tak přišlo. Původně jsem si myslela, že na náš desetiletý vztah žádné razítko nepotřebujeme. Tím nemyslím, že bych byla proti manželství, jen jsem si to jednou vyzkoušela, a protože to nevyšlo, přestala jsem v tom lejstru vidět smysl. A pak s tím Jirka přišel… Chvíli jsem váhala, nevěděla, jak reagovat, ale nakonec jsem souhlasila. Uvědomila jsem si, že bych si ho asi stejně někdy vzala, třeba za deset let. Nehodlám už nějak zásadně měnit svůj život a zase začínat znovu, i když člověk nikdy neví, co mu život přinese. Jirka řekl, že se chce ženit ještě při síle, a když nám to ještě trochu sluší. Tím mě přesvědčil. Potkali jsme se v pravý čas a naše povahy i pohled na svět do sebe zapadly. Musím říct, že jsem s ním opravdu šťastná. Dává mi lásku a pocit jistoty. Takhle hezky se o mě nikdy nikdo nestaral.

Dalším důležitým mužem vašeho života je váš bratr Dalibor. Vídáte se teď?

Hodně málo, ale často si voláme nebo píšeme. Vlastně se občas vidíme v rádiu, když odvysílá svůj ranní blok a já už přicházím na svůj rozhovor. Dalibor měl padesátiny 14. března, kdy vstoupila v platnost karanténní opatření. Tudíž naplánovanou oslavu po všech přesunech do menších a ještě menších prostor úplně zrušil. Přijel s rodinou k nám, a tak nás bylo s rodiči dohromady osm. Doufám, že moje oslava padesátin za tři roky a pár měsíců bude v pohodě.

Co podniknete jako první, až karanténa skončí?

Vyrazím do kina a za kamarády. A samozřejmě se těším na jeviště – jestli teda zhubnu do kostýmu a vzpomenu si na text. Co se týká prázdnin, na léto jsme si naplánovali rodinný výlet do Francie, ale je jasné, že se neuskuteční. Nevadí. Vnoučkovi Timíkovi od Jirkovy dcery Terezky budou dva roky a je s ním velká zábava. A hezky je i u nás na zahradě. Nemusíme do zahraničí, jsem si jistá, že si to užijeme i doma.

ADÉLA GONDÍKOVÁ (46)

ADÉLA GONDÍKOVÁ (46)

• Narodila se v Sokolově a má staršího bratra Dalibora, který je také herec a moderátor.

• Vystudovala hudebnědramatický obor na Pražské konzervatoři. Začínala jako redaktorka zpravodajství rádia Frekvence 1. Později s bratrem uváděli ranní show Gondix Family na Evropě 2.

• Do povědomí diváků vstoupili díky televizi Nova, kde vystřídali různé pořady: Snídaně s Novou, Go Go šou, Kolotoč, Rady ptáka Loskutáka.

• Je členkou Divadelní společnosti Háta, s níž cestuje po republice.

• Hraje v několika divadlech (např. Divadlo Palace, Divadlo v Rytířské, Broadway, Divadlo F. X. Šaldy).

• Vidět ji můžeme také v muzikálech jako Čas růží nebo Kvítek Mandragory.

• Zahrála si v televizních seriálech Expozitura, Vraždy v kruhu a ve filmech Doktor od jezera hrochů nebo Seznamka.

• S muzikantem a hercem Ondřejem Brouskem má patnáctiletou dceru Nelu. Jejím druhým manželem se loni v létě stal herec Jiří Langmajer.