Zeo, vy teď záříte v novém seriálu Policie Hvar. Jak se vám natáčelo u moře?
Bylo to úplně famózní. Vzpomínám na to ráda a myslím, že to tak mají i všichni ze štábu. Byla jsem poprvé v Chorvatsku. Nejdřív jsem vůči němu byla skeptická, ani nevím proč. Říkala jsem si, že když je něco tak blízko, nemůže to být tak lákavé.
Musím ale přiznat, že jsem se mýlila. Bylo to sice náročné, ale to moře, dobré jídlo a ten vzduch nám to celé vynahradily.
Jak se vám hrálo vedle Jakuba Štáfka, který je proslulý svými vtípky?
Chvilku jsem si musela zvykat, ale opravdu jen chvilku. Musela jsem přijít na to, jaký ten jeho humor je. Jak je vtipný na obraze, tak je vtipný i mimo kamery.
Naladila jsem se na jeho vlnu a myslím si, že všichni jsme byli v pohodě. Bála jsem se, že to bude hodně divoké, ale nakonec to dopadlo dobře.
Na tiskovce k seriálu jste říkala, že jste se dívala na Jakubovu tvorbu a trochu vás to vyděsilo. Proč?
Předtím jsem Jakuba neznala, ani ten Vyšehrad. První týden v Chorvatsku jsem si proto řekla, že bych to měla napravit. V prvních minutách Vyšehradu jsem se polekala, ale pak jsem to dokoukala do konce a bylo to super.
Dělá žánr, který je pro někoho možná přes čáru, na druhou stranu se u nás nic podobného tak často nedělá.
Zářila jste i v seriálu Iveta. Jak na to vzpomínáte?
Byla to moje první zkušenost s herectvím, takže si to budu pamatovat do konce života. Hrála jsem vedle slavných slovenských herců a režíroval nás Honza Hřebejk. Nemohla jsem si přát lepší začátek.
Odstartovalo mi to hereckou kariéru, na které je potřeba ještě hodně pracovat. Bylo to velmi vtipné, přirozené a celý ten proces probíhal hladce. Otevřelo mi to mnoho dveří, za což jsem velmi vděčná.
Měla jste nebo máte podobné rysy s hlavní hrdinkou Ivetou?
Byla to shoda náhod. Když dělali casting, asi netušili, že stejně jako seriálová Iveta pocházím z východního Slovenska, taky jsem v sedmnácti letech odešla na Miss, abych se dostala z východu na západ.
Začala jsem žít v Bratislavě a řešila jsem život v modelingu. Taky jsem řešila romský původ. Hodně věcí, co zažila Iveta, jsem zažila i já, což bylo dobré při hraní.
Potkáváte ještě lidi, kteří mají předsudky vůči vašemu romskému původu?
Dlouhou dobu už ne. Já sama v sobě jsem si tu otázku vyřešila v pubertě. Samozřejmě mě to chvíli trápilo, že jsem jiná, ale pak jsem na to byla a stále jsem hrdá.
Nestřetávám se s rasismem přímo, ale někdy mají lidi v podvědomí stále filtr, přes který mě nevidí jako Zeu, ale jako Romku. A třeba to ani nemyslí zle. Posouváme se, ale pomalu.
Předtím, než jste začala s herectvím, jste byla především zpěvačkou. Chcete teď zpívání omezit, nebo se budete věnovat oběma profesím?
Minulý rok jsme natočili Policii Hvar a Ivetu a tento rok se snažím napsat nové album. Chtěla bych, aby vyšlo v září, a znovu se taky vracím k tanci a hudbě. Mám před sebou jednu velkou hereckou výzvu, ještě se to netočí, ale teď mám hudbu na prvním místě.
Co děláte, když nepracujete?
Ráda vařím a ráda jím. Miluji jídlo. Jsem často s přítelem v Liberci, vaříme si, posloucháme hudbu – milujeme vinyly – a dáme si k tomu dobré víno. Když neposloucháme hudbu, tak se o ní aspoň bavíme. Je to nemoc z povolání.
Zdroj: Vlasta.cz
