Měla krásu, talent i inteligenci, ale také morální zásady. Jak jinak si vysvětlit, že se nedostavila 24. června 1942 na manifestaci kulturních pracovníků do Národního divadla, která pak byla prezentovaná jako slib českých divadelníků Říši? Sešlo se jich tam 1800 a při hajlování nechyběla snad žádná známá tvář. Nacisté ji potrestali měsíc nato, když zavřeli její divadlo. Jenže hned na podzim jí umírá manžel dr. Josef Kašpar a ona bojuje o obživu pro sebe a svou dceru. Divadlo jí Úřad říšského protektora nakonec povolil. Možná za úplatek, kdo ví. Pokud ale byl tohle jediný škraloup na jejím profilu, pak poválečné štvanice, které ji odstavily od herecké práce a dceru přivedly do vězení, si skutečně nezasloužila.
Krásná doba
Narodila se v roce 1887 do divadelní rodiny a její otec, vážený člen činohry Národního divadla Alois Sedláček, ji do něj sám doprovodil jako elévku, když jí bylo šestnáct let. Vypadá to jako protekce, ale Andulin talent (nikdy nepoužívala své občanské jméno Anna) byl jednoznačný. Hrála dětské a chlapecké (kalhotkové) role, až jednoho dne v roce 1913 zazářila jako Líza Doolittlová v Pygmalionu G. B. Shawa. Tato hra se v Praze dávala dokonce dřív než v Londýně a mladá herečka, kterou si i dnes můžeme prohlédnout v různých kostýmech díky snímkům fotografa Jana Langhanse, okouzlila Prahu a posléze i Vídeň, kde soubor hostoval.
V té době už byla provdaná za architekta Maxe Urbana (1882–1959), který úplně propadl filmu jako nové technice, a tak spolu založili společnost ASUM a začali natáčet – v té době samozřejmě němé – filmy. Bylo to Andulino nejšťastnější období, kdy zářila na jevišti a zároveň byla sama sobě autorkou i producentkou. Navíc manželům filmování dotovala Maxova maminka paní Marie, rozená Märky (byla dcerou švýcarského diplomata v Praze), které patřil barokní dům ve Vodičkově ulici, jemuž se v různých historických etapách říkalo Rožnovský, Mitrovských, Jonákovský či U Červeného pole. Z ulice je pouze patrový, ale ze dvora je o poschodí vyšší a má ještě dlouhé levé křídlo a zadní trakt s dlážděnou terasou a schodištěm s železným zábradlím. Dnes tu najdeme příjemnou kavárnu, která v létě využívá romantické zahrady. Právě tady Max spolu s kameramany Václavem Münzbergerem a Josefem Brabcem natáčel krátké hrané filmy s Andulou v hlavní roli v době, kdy v Praze existovalo teprve pár biografů a filmařina byla v plenkách. Tady se také pořádaly slavnostní projekce pro majitele kinematografů, při nichž nechyběly dorty, šampaňské a proslovy.
Konec milování
Společnost ASUM vyrobila celkem 18 filmů, z nichž se zachoval jediný, nazvaný Konec milování. A konec lásky zažili i úspěšní manželé. Max Urban se po první světové válce spřátelil s Václavem M. Havlem, synem Ing. Vácslava Havla, jenž stavěl ve Vodičkově ulici naproti palác Lucerna. Havel ho oslovil s nabídkou, jestli by pro něj nenavrhl vyhlídkovou restauraci Terasy Barrandov a hlavní budovu Filmových atelié rů. Urban se do projektů pustil a uspěl natolik, že za ně byl v roce 1937 odměněn Velkou cenou Mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži. Od poloviny dvacátých let zároveň působil ve Státní regulační komisi, posléze Plánovací komisi hlavního města Prahy, a měl velký vliv na stavební rozvoj metropole. Sám prý přicházel s převratnými a často i nerealizovatelnými nápady. Jeden z nich se týkal i Vodičkovy, kde údajně chtěl na parcele vlastního domu postavit patnáctipatrový mrakodrap… S Andulou, která se v roce 1921 provdala za o sedmnáct let staršího Josefa Kašpara, ředitele právního oddělení Pražské železářské společnosti, ale udržoval nadále přátelské vztahy a někdy jí i hlídal její dceru Marcellu. Ta se jí sice narodila během manželství s Kašparem, ale jejím biologickým tatínkem byl politik a právník F. X. Hodáč, jinak otec herečky Nataši Gollové. Svou původní rodinu ale kvůli milostné avantýře neopustil.
Módní ikona
Mezitím Andula poutala pozornost snad ve všech postavách, které na jevišti předvedla. Režisér Národního divadla Karel Hugo Hilar ji obsazoval do rolí současných žen, ale i do klasických shakespearovských postav. Byla královnou Viktorií, Kleopatrou i Marií Stuartovnou… Kritici se předháněli v ódách na její výkony a hlavu zamotala nejednomu kolegovi. Zamiloval se do ní Hugo Haas, který později své další milenky včetně Adiny Mandlové porovnával podle ní. Milostný dopis jí napsal i Zdeněk Štěpánek, v té době ještě svobodný mladík, který se vrátil z bojů první světové války. „Moje lásko, veliká a svatá, věřím v Tebe, čekám na Tebe a miluji Tě,“ vyznal jí tehdy své city. Velmi ji obdivovala Olga Scheinpflugová, která si ji brala za vzor. Andula působila také jako módní ikona. Šila v nejlepších salonech u Podolské a Rosenbauma, na ošetření pleti chodila do kosmetického salonu madam Lavecké v Lucerně. Podle ní se dalo odhadnout, co se právě nosí na pařížských bulvárech. Podobně ve 20. letech inspirovala tisíce žen svým krátce střiženým chlapeckým účesem bubikopf, který se spolu se stále kratší sukní stal symbolem emancipace. K ní patřil samozřejmě také automobil, a těch Andula vystřídala celou řadu. Existuje snímek, kde pózuje na Karlově mostě vedle vozu Praga Piccolo, jindy zase u modelu firmy Laurin-Klement, jezdila ale i v citroenu. Jako správná hvězda měla svého řidiče, kuchařku a služebné.
Romantické bydlení
Počátkem 30. let se s manželem a dcerou nastěhovala do Velkopřevorského paláce, jehož část pronajímali maltézští rytíři k bydlení. Pražský ilustrovaný zpravodaj o tom v roce 1933 napsal: „Umělci, kteří denně vystupují ve světlech ramp, bývají v soukromém životě málo přístupní, což můžeme říci také o paní Sedláčkové. Odstěhovala se do tichého kouta – paláce Maltézských rytířů. V křídle, které obývá, býval klášter, dnes je část domu pronajata privátním osobám…. Z bytu paní Sedláčkové je vchod přímo do kostela, ráno sem zaznívá hudba varhan. Když jsme přišli, vítala nás malá Marcella, neafektované dítě zdravých tváří i nápadů. Seděla u stolu v zahradě a strojila panenku Margit: ‚Maminka je ještě nahoře.‘ Když přijede z Černošic do Prahy, chodí na stravu ke kostelníkovi Dudkovi v domě, který vaří domácí obědy.“ Zatímco v Černošicích užívala herečka slunnou letní vilu Mařenku, na Malé Straně šlo o romantické, ale značně nákladné bydlení. Jenom vytopit starobylé komnaty za tlustými zdmi muselo stát dost peněz. V roce 1938 se odsud odstěhovali na Vinohrady do Přemyslovské ulice a později ještě jednou – do mansardy v paláci Černá růže na Příkopech. Tady už pak Andula žila až do tragické nehody v roce 1967, kdy ji srazil motocyklista při venčení psa, a po pětadvaceti dnech utrpení v nemocnici zemřela.
Princezna Marcella
Po různých neshodách s předními pražskými scénami se Andula rozhodla osamostatnit, a 15. září 1939 otevřela v Mozarteu v Jungmannově ulici Divadlo Anduly Sedláčkové. Hlavním motivem pro toto rozhodnutí ale byla dospívající dcera Marcella, které chtěla ulehčit cestu k herectví. Ve třinácti letech se tu poprvé objevila v dramatu Jeho paní Fraserová a další role následovaly. Jenže po válce se všechno změnilo, Andula o svou scénu přišla a nikdo jí práci nenabídl a z princezny Marcelly se měla záhy stát vězeňkyně. V noci z 1. na 2. září 1949 ji zatkli příslušníci Státní bezpečnosti a obvinili z podílu na organizaci protistátního spiknutí. To měl organizovat vinárník Meduna, jenž vlastnil kavárnu v Panské ulici, kam Marcella chodila. Andulu zatkli o pár dnů později a po sedmi týdnech propustili. Marcella byla odsouzena k nepodmíněnému trestu 12 let odnětí svobody. Nakonec ve vězení strávila tři roky, ale vrátila se s podlomenou psychikou a těžko hledala práci. Chvíli konferovala u cirkusu, chvíli zametala ve Vrchlického sadech jako zaměstnankyně Sadů, lesů, zahradnictví. Mezitím si občas odskočila zahrát nějakou roličku ve filmu. Těžko ji odsuzovat za to, že v téhle situaci podepsala spolupráci s tajnou bezpečností. Bydlela pohromadě s matkou a jejich přítelkyní Ellou Bozděchovou a pokoušela se pro ně alespoň na oko zachovávat předválečný standard. Když Andula zemřela, nastal sešup i u Marcelly. Na čas ji vzali do sboru Národního divadla, ale již tehdy se potýkala s alkoholem a pro nespolehlivost ji vyhodili. V roce 1969 ve 43 letech spáchala sebevraždu.
ZDROJ: časopis Vlasta, https://dvojka.rozhlas.cz/prvorepublikovy-eroticky-symbol-postavila-se-i-nacistum-osudove-zeny-anna-7455296, https://www.divadelni-noviny.cz/vecny-zivot-divadelni-hvezdy-anduly-sedlackove
